Marnosti/XXVI

Marnosti Viktor Dyk
XXV	XXVI	XXVII

Údaje o textu
Titulek:	Marnosti
Podtitulek:	XXVI
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Marnosti. Praha: Moderní revue, 1900. s. 41–42. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
    a marně v prostoře
tvé líné oko svěžest očekává.
Pole a úhor, místy také vsi,
chudičké, malé, ponížené vsi…
    — Šla tam na hoře!

To spustlá, zdivočelá hlava!
    (Žel, ty jí znáš!)
Ztracená, smutně vyzývavá.
— Jak, ty se ptáš?!

Brát není nutno vše tak tragicky…
než, viz jen úsměv její cynický:
    bezpráví ruku políbila plaše
    a poddala se neřesti.
Bídákům řekla pokorně: Jsem Vaše!
— Té bolesti! Té bolesti!

Polední žár. Je vyschlá tráva.
    A marně v prostoře
tvé líné oko změnu očekává.
Z mládí to známá labská rovina,
nějaký vršek výš se vypíná…
Jde: byla to kdys asi krásná žena,
nyní vlas zcuchán, ňadra rozhalena.

Jakoby to tvá stará láska byla;
zdivočela, hlavu odklonila,
pohlédla — mžik — pak se uchýlila —
na marné cesty uchýlila.

    — Šla tam na hoře!