Přeskočit na obsah

Malý Robinson/II. Skoumání ostrova

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: II. Skoumání ostrova
Autor: Pavel J. Šulc podle Daniela Defoea
Zdroj: ŠULC, Pavel J. Malý Robinson. Praha : Alois Hynek, asi 1882. s. 6–8.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související: Robinson Crusoe

Když byl si poněkud obstojný byt zařídil v jeskyni své, umínil si Robinson prohlédnouti si ostrov. Nejprve pomyslil na to, aby si opatřil zbraň, kterou by se mohl brániti, kdyby byl napaden. Ulomil stromek a rozštípnul jej na tenším konci a zasadil tu ostrou škebli a tak měl jakési kopí, kterým se mohl brániti proti menším zvířatům.

Nejprve prohlédl si Robinson pobřeží ostrova, kde nalezl lada i lesy, v kterých shledal stromy, rostliny a květiny, jež neznal.

Na břehu spatřil také želvu, která se zvolna pohybovala, i vzpomněl si, že maso těchto zvířat může se požívati. Zabil tedy zvíře a zavlekl do stínu, aby slunce maso nezkazilo a šel dále.

Uzřel množství holubů i chtěl si některé chytit, ale nebylo to snadné a musil to odložiti na dobu jinou.

Posud nikde nenalezl stopy po lidech nebo divoké zvěři. K večeru ohlížel se po místě, kde by ztrávil noc a konečně ulehl pod strom, na kterém viděl ovoce, jež neznal. Zvědavostí puzen srazil jeden kus a když ho okusil, shledal, že chutná výborně, z čehož měl nemalou radost.

Ráno druhého dne kráčel dále a mezi jinými věcmi novými shledal rostlinu, podobnou veliké kopřivě, jež měla vlákna provázkům podobná. Pomyslil si hnedle, že se mu rostlina ta výborně hodí a šel dále.

Přišel do údolí, v němž páslo se množství zvířat značné velikosti, která měla dlouhé krky a dlouhou srst. Robinson pozoroval, že se podobají velbloudům[1] a chopiv svůj oštěp kráčel zmužile jim vstříc. Pojednou ozvalo se pronikavé hvízdnutí a zvířata vesměs dala se na útěk. Robinson pohlížel na to s udivením a vzpomněl si na rostlinu vláknatou, z které hodlal narobiti provazy, jichž pomocí by snad mohl chytit některé z těch zvířat.

Skončil prozatím cestu svou jsa spokojen s výsledkem skoumání svého, a když k večeru přibyl do jeskyně své, ulehl spokojeně a záhy usnul.


  1. Byly to tak zvané lámy.