Madagaskar (Světozor, XVII, č. 28)

Údaje o textu
Titulek:	Zeměpis a národopis
Podtitulek:	Madagaskar
Autor:	neznámý[red 1]
Zdroj:	Světozor, ročník XVII., číslo 28. . S. 331–332. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	V Praze, 6. července 1883
Licence:	PD anon 70
Související:	Madagaskar (Světozor, XVII, č. 30) Madagaskar (Světozor, XVII, č. 31) Ottův slovník naučný/Madagaskar
Související články ve Wikipedii: Madagaskar

Madagaskar. Jméno tohoto velkého ostrova afrického vyskytuje se nyní často v zprávách politických, hlavně pro odpor obyvatelstva domácího proti Francouzům, s nimiž Angličané na Madagaskaře závodí, chtějíce vlivem svým ostrov opanovati. Proto snad mnozí naši čtenáři za vděk vezmou stručným popisem této země. Madagaskar, v pravěku nejspíš už Feničany a později arabskými a indickými kupci navštěvovaný, není Evropanům znám ještě ani 400 let. Arciť před tím již jednotliví spisovatelé o něm se zmiňují, jako na př. ve 13. stol. Marco Polo, avšak zprávy jejich jsou toliko opakováním zvěstí, kterých na cestách po jiných krajích o podivném ostrovu tom byli zaslechli. Teprve Portugalec Fernando Soares, vraceje se z Indie námořní cestou kolem předhoří Dobré Naděje, nedlouho před tím rodáky jeho odkrytou, objevil 1. února 1506 východní břeh madagaskarský. Několik měsíců po té přistál v den sv. Vavřince Gomez d’Abreu na západním pobřeží ostrova, jejž pokřtil jménem San Lorenço, které po celé století bylo užíváno a také v Camõesově »Lusiadě« se uvádí. Ačkoli Portugalcové ostrov odkryli, nezůstali v jeho držení, protože hrubě o ně se nezasadili, majíce dosti kolonií v již. Americe, Africe a na malajských ostrovech; Holanďanům zase, kteří o to později se pokoušeli, nesvědčilo nijak tamější podnebí, tak že jistý kraj »hřbitovem Holanďanů« nazvali a od kolonisace ustali. Jednotlivci i celé výpravy navštívili po té častěji Madagaskar, o němž literatura následkem toho ve všech jazycích vzrostla; avšak mocné osady založeny tam nebyly. Francouzi již od 200 let snaží se, aby domohli se váhy na ostrově, jejž dokonce označují za francouzský majetek. Než osady jejich, nebo spíše stanice vojenské, jakkoli často obnovené, nikdy neměly trvání, tak že dosavadní úspěchy jejich na Madagaskaru jsou jen nepatrny. Taktéž nynější osady anglické nemají značnějšího významu. — Jméno Madagaskar, které, jak řečeno, na čas zatlačeno bylo názvem »ostrov sv. Vavřince«, ale ode dvou století opět obecně jest užíváno, není původu domácího, nýbrž bylo ostrovu od cizinců dáno a od domorodců během času přijato. Obyvatelé ostrova, Malagasové, ostatně domovině své říkají též jinak, na př. «Izao tontólo izao« t. j. »všecko«, protože zemi svou pokládají za nedůležitější čásť světa, nebo »Nósin-dámbo«, t. j. »ostrov divokých vepřů«, nebo »Ny anivon ny riaka« t. j. (země) »uprostřed pohnutých vod« a p. — Co do velikosti je Madagaskar třetím ostrovem naší zeměkoule, maje rozlohu skoro 600.000□ kilom., neboli tolik jako Rakousko bez Tyrolska. Délka ostrova, obnášejíc 975 angl. mil převyšuje šířku jeho skoro 4krát. Už ze 16. století známy jsou mapy Madagaskaru, arciť velmi nesprávné, a dosud neexistuje žádná dokonalá mapa ostrova, o němž vědomosti naše omezují se na hrubé a povšechné rysy, jimž určitosti a správnosti dodaly teprve nejnovější objevy. Nyní víme, že povrch ostrova jest dosti jednotvárný, uvnitř, více k východu a severu vysočina 3—5000 stop vysoká, na jihu a západu a kolem břehu nížina, nejvýš 4—500 stop nad moře vyzdvižená. Vysočina prostoupena jest ve všech směrech pásmy horskými, které však nikde nedosahují značné výšky; nejvyšší body ostrova ve skupině hor Ankáratra jsou sotva 9000 stop nad mořem. Veliká čásť horské krajiny té jest lysá a pustá. Táhlé vinovité kopce jsou sice porostlé hrubou travou, která však v bezdeštné době, 7 měsíců trvající, vyschne na hnědý troud. Jen v údolích a na rovných rozlohách (nejspíše dnech starých jezer) daří se rýže a místy bujná vegetace tropická. Přes to činí krajina, dojem velikolepý, což připsati dlužno široširému rozhledu, jejž umožňuje rozkošně jasný vzduch, v němž i nejvzdálenější předměty zřetelně vystupují, ač ovšem jsou také některé krajiny už rázem svým malebné. Na vysočině té prýštící se řeky, vyhlodavše si hluboké rokle do tvrdých skal a prodravše se hustým lesem, úbočí střední vysočiny kryjícím, a proběhše nížinu, vylévají se do moře. Mnohé vytvořují víry a vodopády ohromné, na př. Maititánana, jež do hloubky 600 stop činí jediný skok. Největší řeka na Madagaskaru zdá se býti Bétsibóka s přítokem Ikiopou, jehož běh obnáší 480 kilom. Některé jiné řeky délkou skoro se mu rovnají. Všechny na východní straně se vylévající mají ústí zanešeno pískovými nánosy, které vlnobití mořské, prudkým pasátem stále udržované, bez ustání zvětšuje. Tento trvalý zápas říčné vody s oceánem jest příčinou dlouhé řady lagun (límanů), podlé východního břehu Madagaskaru se táhnoucích, kromě nichž na ostrově jest jen málo jezer. — Nížina madagaskarská jest celkem rozsáhlá rovina, prostoupená od jihu k severu třemi pásmy kopců. Východní pobřeží není nijak rozekláno a má jen jediný větší záliv: antogilský. Na samém severním konci ostrova jest překrásný přístav zvaný Diego-Suarez čili Britský sund, kolem něhož krajina sluší k nejmalebnějším ostrova. V této části vystupuje z nížiny přes 2000 metrů vysoká hora Amber, s trojklaným vrcholem a boky hustým lesem zarostlými. Západní, zvláště severozápadní pobřeží ostrova vykazuje několik hlubokých zátok. — Velezajímavým pro fysické poměry Madagaskaru jest pás pralesu táhnoucího se kolkolem ostrova. Na východní straně dělí se ve dví a objímá rameny svými úzké údolí 400 kilom. dlouhé, za nímž spojuje se opět nabývaje šířku 65 kilom., načež otáčí se k západu. Veliká čásť pásu toho, kromě kterého má ostrov v západní a jižní části ještě lesů mnoho, jest dosud úplně neznáma. Při utváření povrchu Madagaskaru měly nemalé účastenství také sopečné výjevy, jichžto zřejmé stopy táhnou se ponejvíc na pokraji střední vysočiny skoro rovnoběžně s východním pobřežím ostrova. Činných sopek nyní na Madagaskaru není. Zdá se však, že sluší do řady sopečného pásma, jehož konce vyznačeny jsou činnými vulkány na ostrově Réunion a na velkém ostrově Komórském. Geologické poměry Madagaskaru nemožno naznačiti jinak než povrchně, protože dosud vědecky vůbec nebyly prozkoumány. Vysočina střední celkem jest prahorní, žulová a rulová, místy čedičem proražená. Usazených hornin jest v ní málo, sem tam něco červeného pískovce. Hojnější jest červený a žlutý jíl, pořídku objevují se žíly vápenné; z puklin leckde proudí plyn uhličitý. Z povšechné povahy střední vysočiny možno souditi, že již mnoho věků nad hladinu Indického oceánu jest vyzdvižena. Nížina mnohem lépe v ohledu zemězpytném jest prozkoumána a zjištěny v ní jmenovitě mladší útvary usazené. Místy jsou prý zkameněliny jurské hojné. Na pobřeží rozkládají se stavby korálů, z nichž prý všechen severní cíp ostrova se skládá. Na nerosty jest Madagaskar bohat a zvláště želeža, skoro ryzého, vyskytuje se tam přemnoho. Jiné nerostné hmoty tam zjištěné jsou měď, stříbro, zlato, antimon, kyz železný, tuha, hnědé uhlí, kamenná sůl a j. — Klimatické poměry Madagaskaru jsou velmi příznivy, protože jsa kolkolem obemknut mořem má podnebí mnohem stejnoměrnější nežli jiné kraje tropické. V nížinách také dosti prší. Ale právě pobřežní rovinné krajiny s půdou velice úrodnou jsou málo obydleny. Ostrov dobře vyživil by až 20krát tolik obyvatel, než jich vskutku čítá. — Zvířena Madagaskaru jest v nejednom ohledu velmi zajímava, neboť ostrov ten tvoří zvláštní oblasť živočišstva, které jest příbuzno mnohem více ke zvířeně indické nežli k africké. Ačkoli Madagaskar téměř po celé své délce spadá do pásma tropického, není zvířena jeho bujná; v pralesním pásu i v méně hustých ostatních rozlehlých lesích vládne nápadný klid, zpěvavých a křiklavých opeřenců, bzučivého hmyzu a jiných živoků jest v nich málo. Pravda, že fauna madagaskarská vyznačuje se některými druhy živočišnými, které nikde jinde na světě se neobjevují; ale mnohem více pozornosti vzbuzuje nedostatkem zvířat na blizoučké pevnině africké hojných. Průliv mořský dělící Madagaskar od pevniny jest místy jen 370 kilom., a odečtou-li se mělčiny, jen 250 kilom. široký, tak že by se právem dalo očekávati, že zvířena tu i tam jest totožna, čemuž, jak zmíněno, není tak. Ne druhy, ale celé rody zvířat, na př. lvi, pardálové, hyény, hroch, nosorožec, bůvol, žirafa, antilopy, zebra i slon a pravé opice scházejí úplně, a jiná zvířata, která nyní na ostrově žijí, jako na př. jistý druh ovcí a koz, kůň a mezek atd., byla teprve před nedávnem tam zavezena. Vůbec jest řádů a rodů ssavců na Madagaskaru nemnoho, ale význačné z nich jsou dobře zastoupeny. K těm náležejí především muny č. lemuři, poloopice s hlavou psí podobnou, které jedině na Madagaskaru přicházejí a to ve mnoha druzích podoby a barvy rozdílné i velikosti značně odchylné. V lesích lekávají cestovatele melancholickým křikem svým, jenž úzkostlivému volání člověka se podobá, ale u nich spíše jest výrazem libosti než žalosti. Snadno skrotnou a stávají se přítulnými, pročež jsou u domorodců oblíbenými domácími zvířaty. Některé Lemuridům příbuzné rody vyskytují se též v Číně, na Borneu, Javě, Ceylonu a v Africe. Hmyzožraví ssavci jsou na Madagaskaru zastoupeni dvěma rody, z nichž jeden, rejskové, rozšířen jest skoro po vší zemi, druhý však, Centetidae, až na jedinou výminku výhradně ostrovu přísluší. (Výminka ta jest Solenodon na západoindických ostrovech). Rod tento jest blízce spříbuzněn s naším ježkem a vykazuje několik druhů, jichžto všech maso, chutnající skoro jako vepřovina, se pojídá. Masožravá zvířata jsou na ostrově málo zastoupena, hlavně cibetkami a divokou kočkou, kterou někteří přírodozkumci nepokládají za původní fauně příslušnou. Z kopytníků přebývá na Madagaskaru jen jediný zaručený druh, Potamochoerus (t. říční prase), podoby velmi ohyzdné. V dřívějších dobách arciť, jak dokazují nalezené kosti, žili na ostrově též hrochové. Za to velmi hojně, ač v málo rodech, zastoupeni jsou hlodavci, zvláště krysy a myši. Týž zjev jako u ssavcú v míře ještě nápadnější pozoruje se u ptáků. Mnozí druhové na pevnině africké hojní na Madagaskaru docela scházejí a naopak vykazuje ostrov celou řadu druhů jen jemu vlastních, z nichž mnohé v soustavě jsou tak osamoceny, že nelze je do žádného ze stávajících řádů vřaditi. Jiní ptáci pak ukazují mnohem větší příbuznost s formami jihoasijskými a malajskými nežli s africkými. Velicí běžci afričtí: pštrosi, kasuáři a j. na Madagaskaru se nevyskytují, taktéž není tam pestrých ptáků kurovitých. Dravci zastoupeni jsou jen menšími druhy, hojnější jsou křikavci a pěvci, nejhojnější poměrně rozmanití ptáci vodní. Taktéž plazů má Madagaskar jen málo druhů s Afrikou společných, mnohem více vykazuje forem asijských, ba i amerických. Zastoupeni jsou ještěři, želvy, hadi, a to skoro bez výminky neškodní, a krokodilové. Největší množství zde chameleonů (přes 2 tucty). Obojživelníci a ryby madagaskarské (mezi nimi africké chromidey) do té chvíle nejsou dostatečně známy. Taktéž velmi četní hmyzové nejsou dokonale ustanoveni. Druhové jejich vyznamenávají se netoliko podivnými vztahy příbuzenskými s rody indickými a americkými, nýbrž také krásou a pestrostí barev. Ze členovců jsou štíři a někteří pavouci velmi nebezpečnými. Z poměrů živočišstva, kterých jsme se tuto jen velmi kratičce dotkli, kladouce však váhu na příbuznost fauny madagaskarské a indické, odvozuje Sclater a po něm Wallace, že v době terciarní nejspíš čásť nynějšího Indického oceanu zaujata byla pevninou, neb aspoň archipelagem, jehož ostatky jsou Madagaskar, Maskareny, Seychelly, Amiranty a blízko Indie Lakedivy a Maledivy. Odtud objasňuje se souvislost zvířeny ostrovů těch se zvířenou indickou. I s pevninou africkou souvisel druhdy Madagaskar, ale to už v době kdy dravá zvěř z velikého kontinentu asijského do Afriky ještě nebyla se přestěhovala. V době té však, jak se zdá, byl v Africe rozšířen typus ssavců lemuroidních, poloopic, jenž také do Madagaskaru přešel. Tam po oddělení ostrova od pevniny se udržel až podnes, nejsa dravou zvěří huben, kdežto v Africe vyhynul. Podobně může se míti věc i s jinými živočichy. — Neméně zajímava než zvířena jest květena madagaskarská, která na úbočích střední vysočiny a v hojně zavlažované nížině místy vyvinuta jest v bujnosti překvapující. Zvláště východní pobřeží, kde nejvíce prší a nejvíc jest řek, vyniká malebností. Pralesní pás kolkolem ostrova se táhnoucí poskytuje příklad boje rostlin, boje o vzduch a jas. Strom dere se nade strom a všechny tak hustě k sobě se tlačí, že pod klenutím větví jejich i v pravé poledne rozkládá se hluboký soumrak. Některé stromy mají ohromný objem, což pochází od vzdušných kořenů, které kmen obalují, jaksi jej podpírajíce. Rodů a druhů rostlinných vykazuje Madagaskar veliký počet, z nichž mnohé arciť zavlečeny tam byly poměrně nedávno.^{[red 2]} Kr.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Článek je podepsaný šifrou Kr., je možné, že jde o Bedřicha Katzera.
2. Článek pokračuje v čísle 30 a 31.