Máj (almanach 1860)/Za noci

Máj (almanach 1860)
Žena miluje srdnatosť	Za noci	Poslední bratr na Sázavě

Údaje o textu
Titulek:	Za noci
Autor:	Josef Barák
Zdroj:	Máj: Jarní almanah na rok 1860. Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 348–351. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Pak klidně dál zas světem širým chodí,
a lesky hedbávné své v svatých vodách brodí,
a připutuje-li kde ku hřbitovu,
pokropí tiché spáče květných rovů.

Jan Neruda

I. Moje hvězdy

Za noci, za temné noci
zplanou v nebi hvězdy zlaté,
mezi nimi také hvězdy
Sudičkami pro mne zňaté.

Sudičky ty moje hvězdy
navlékly na černou šňůru,
a za noci, temné noci
hodily je k hvězdám vzhůru.

Ale že přec hvězd těch zlatých
trochu málo pro mne vzaly,
zůstal temný pruh vždy temným —
darmo hvězdou zakrývaly.

II. Jen jednou žít!

Což sem bloudívával
po luhu a háji,
bych ty víly našel,
o nichž lidé bájí!

Což sem přával sobě,
bych je potkal v luhu,
aby zajaly mne
do šílených kruhů!

Aby hrály se mnou,
až bych tiše zesnul,
aneb uštván plesem
mrtev k zemi sklesnul!

III. Noční ticho

Nemohu to chápat,
že za tiché noci
vždy se mohla v srdci
divá bouře zmoci.

Že, když všechno pevně
kolem mne už spalo,
klepající srdce
v divý rej se dalo.

Že když druzi blaze
snili v noční době,
bylo mně tak teskno,
jak živému v hrobě.

IV. Předtucha

Povídají, bledý měsíc
za noci když světem chodí,
že své bledé, lesklé pršky
vždycky v svatých vodách brodí.

Že své bledé, lesklé pršky
vždycky v svaté vodě ztopí,
že tou vodou na hřbitovech
víčka ztichlých bratrů skropí.

Pro to je mně také vždycky
ouzko tak, když měsíc svítí,
a když chladná moje ruka
na čele pot mrtvý cítí.

V. Za noci bouřné byl sem narozen

Za noci bouřné byl sem narozen
a vřele přál bych sobě,
bych, až se k smrti budu ubírat,
ve jasné zemříti směl denní době;

směl zemřít maje ránu ve prsou,
hlubokou krásnou ránu,
již sem si vydobyl pomáhaje
svým bratrům k radostnému pro vždy ránu.

Za noci bouřné byl sem narozen
a vřele přál bych sobě,
bych, až se k smrti budu ubírat,
ve jasné zemříti směl, volné době!