Máj (almanach 1859)/Div krásy

Máj (almanach 1859)
Slovenská elegie	Div krásy	Posvícení

Údaje o textu
Titulek:	Div krásy
Autor:	Josef Václav Frič (jako A. Hron)
Zdroj:	Máj : Jarní almanah na rok 1859. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1859. s. 287–289. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Div krásy – verze z Výboru básní (1861)

Tři hvězdy slítly s nebes báně,
že bylo teskno hledět na ně.

V tu samou rázem sletíc dobu
k osamělému padly hrobu.

Koho ten pustý příkrov chová?
tam žena spí — jenž byla vdova.

A vdova ta tři dcery měla,
z nich každá právě odumřela.

Ta první ducha vypustila,
když robátko své dokojila.

A na druhou smrť zavolala,
když otčenášek doříkala.

Ta třetí před zrcadlem stála,
a ještě v rakvi se usmála! —

Ty dvě ty mají lehkou cestu,
třetí chce ďábel za nevěstu.

Do brány pekla čerti jedou
a vezou králi pannu bledou.

Panně se hrůzou ježí vlasy,
a král se lekne její krásy.

„Mluv, kdo ti dal to hladké líčko?“ —
„„Pila jsem vlastní matky mlíčko.““

„A kdo ty oči půjčil tobě?“ —
„„Můj tatíček je líbal obě.““

„A kdo tou krásou odil tebe?“ —
„„Myslím že dobrý pán Bůh s nebe.““

Ďábel se toho slova lekne,
že s celou chasou před ní klekne.

„Odpusť, nemáme na tě práva,
jsi prosta hříchu, budiž zdráva.

Jdi, navrať Bohu tu svou krásu
a oroduj za naši spásu.

Rci mu, že jeho dílo ctíme,
že rádi se mu pokoříme.“

Krása i v pekle divy tvoří! —
A od těch dob se peklo boří.