Lyrika lásky a života/Tři panny

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Tři panny
Autor: Antonín Sova
Zdroj: SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.112-114.
Licence: PD old 70

Tři panny za světlé noci blouznily na terase,
když z květů šla vůně k moři.
A cypřiše tmu svou vrhaly v sněžný mramor sloupů,
šept noci fontána lkavou přerušovala písní
a dužnaté kaktusů listy
stín metaly v trávu.

Ta jedna ve vlasech měla péra bělavé rajky,
v své ruce loutnu, tančivě dotýkala
se trav a zrosené země, zdá se, nemilujíc
tragickou láskou;
ta druhá v zápěstí gemmy s posvátným zaříkáním
milence, pohřbeného za rozpuku jara
na krvavém poli Hackeldamy,
všem hlasům noci naslouchala.
Ta třetí s očima náhlým kouzlem uhaslýma,
jak odplul vždy milenec její před západem slunce
po vlnách stříbrných a po zelených řasách,
po dlouhých stínech, táhnoucích z protějších břehů,
svých družek bez konce se vyptávala
o slibech srdcí, o věrnosti mužů
a o smutcích svojí lásky.

Ta smutná, v zápěstí gemmy s posvátným zaříkáním
milence zemřelého, družkám vyprávěla:
Keř divokých růží roste v úpatí Hackeldamy,
sta růží svítí v slunci, a když opadají,
na pláni moře, moře, moře jich je rudé,
jež volá a mluví každým rokem
mi známou řečí.
Je měsíc růží. Hlas mluví podivnou řečí z hrobů
a volá mne dnem a nocí. Možno odkládati?

Ta, jejíž milenec odplul právě před západem,
se těšila na shledání zítra v stejnou dobu.
Na palác myslila bílý na protějším břehu,
na sály ozlacené a křišťálové síně,
kde z pitvorných fontán stékají vody roztříštěné,
se houpavě uklidňují v mísách nadzdvižených
obřími netvory a květy vydychují
bolestnou touhu po rtech.

Ta divoká, v ruce loutnu, bezstarostná, k tanci
napjatá jako luk a pružná k utrpení
i k neznámému štěstí,
se smíchem odhodlána dneska, právě dneska
tuláku podél cesty tajně se zaslíbiti,
jenž měl jen ruce své a hlavu zažehnutou
geniů chudých prudkou, doutnající jiskrou,
ta divoká snila teď o něm, přijde-li zas zítra
hladový, ale silný silou milování,
ubohý, ale hrdý touhou k nepřečkání.
A tajemstvím tím zpívala
a v tajemství tom tančila, tančila a tančila
divoce po květech a travách,
na loutnu hrajíc, tělo své kolébajíc
tančila, smějíc se, tančila, divoce tančila
jak chvění moře a třpytivých hvězd
a jiskření světel tančila.