Lyrika lásky a života/Faust, Don Juan a Světec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Faust, Don Juan a Světec
Autor: Antonín Sova
Zdroj: SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.140.
Licence: PD old 70

Faust, Don Juan a Světec. Z jedné matky jsou.
A bratři, nemýlím-li se tou domněnkou.

Faust prvorozený s Mefistem v duši. Každým dnem
pochyby rostou. Svět mní spasit rozumem.

Don Juan spásu zří ve smyslech vzbouřených.
Svět spasí genij zla. Nad hříchy větší hřích.

Jen Světec modlí se. Jdou hlasy z daleka.
A sní: Je možnost spásy mimo člověka.

Faust Duši hledat šel. Don Juan líčil tvář.
Snil Světec na modlitbách. Daleko však zář.

Tři nenávidí se. A rvou se díla jich.
A rve se rozum s vírou v nadzemské, rve hřích.

Sny, činy, modlitby... Dny... Věčné zápasy.
Už z oněch bratrů tří nás nikdo nespasí.

Na zeměvstoupení čekáme doufající,
snů, lásky Herkulové, činů trpaslíci.