Lehké a těžké kroky (1938)/Poledne

Lehké a těžké kroky (1938)
Píseň dlouhé cesty	Poledne	Dvě písně k dramatu

Údaje o textu
Titulek:	Poledne
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 50-51 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V oparu mlžném zřel jsem hory mizet
a v jejich lesích země hranice.
V slunečním žáru zřel jsem pole sklízet,
 rámě se zdvihat, kosu blýštit se.

 A v slunci tomto vše, co dosud žil jsem,
tak jasné bylo a tak průhledné.
Utichl vítr. Duši ponořil jsem
v života svého dobré poledne.

Nad hlavou mou se rděly jeřabiny,
za mými zády skryto údolí.
Za mými zády jakés prohlubiny.
Zdvihni se, vane: bol už nebolí.

A je-li duše, která hoře cítí,
a v které smutek posléz vítězí:
neváhej, duše, v toto ticho jíti
a usednouti na mžik na mezi.

Z nás není nikdo, kdo se chvíli nelek,
před temnou ocitnuv se propastí.
Kde mizí detail, žije věčně celek.
Ó, nechtěj život proklít pro strasti!

Uvidíš, kterak mizí drobné domky
a velké bory v modrém oblaku.
Květ, křoví, strom ti poví nevědomky
o netušeném jakéms zázraku.

To není mdloba, která na tě padá.
Ty ještě půjdeš dále neznaven.
To vlastní, cizí mizí pouze zrada:
čím’s otrávil, čím byl jsi otráven.

To nejsou ruce, jež se líně složí,
to není síla, jež se zlomila.
Toť poledne, jež život zdvojí, zmnoží,
toť svátá chvíle, trud jež omyla —