Lásky hra osudná/Výstup 9.

Lásky hra osudná Karel Čapek
Výstup 8.	Výstup 9.	Výstup 10.

Údaje o textu
Titulek:	Lásky hra osudná
Autor:	Karel Čapek, Josef Čapek
Zdroj:	https://search.mlp.cz/cz/titul/lasky-hra-osudna/4345518/
Vydáno:	1911
Licence:	PD old 70

Trivalin, Brighella.

TRIVALIN: Mně je Gilles protivný; je to pouhý slaboch.

BRIGHELLA (vezme Trivalinovi z ruky směnku): Cože, slaboch? Já vám něco řeknu, Trivaline: Během dnešního večera chce Gilles – unésti Isabellu.

TRIVALIN: Cože?

BRIGHELLA: Pravím jen, že je žena vratká.

TRIVALIN: Isabella mne nemiluje?

BRIGHELLA: Miluje vás, drahý pane. Plane k vám horoucí vášní, je šílena láskou, hoří touhou po vás. Ale ženy jsou bezvědomé, můj pane, a Gilles dovede okouzlovati svým hladkým a lichometným jazykem. Neumluvil už často všechno obecenstvo tak, že vás vypískalo, protože jste hrál proti němu?

TRIVALIN: A Isabella?

BRIGHELLA: Žena je vratká, můj pane. Ženu omlouváme, neboť je nejistá a slabá, okouzlená již od svého zrození –

TRIVALIN: Isabella miluje Gillesa?

BRIGHELLA: Slabost, slabost! Já vím jen to, že Gilles miluje Isabellu.

TRIVALIN: Ó, proklatě! Isabella ho miluje?

BRIGHELLA: Bláhový Trivaline! Myslíte, že by Isabella mohla vážně milovati Gillesa, tu cukrovou třtinu, tu sladkost pod jazykem, toho pomateného krasavce, který se maluje jako nevěstka a je docela nemocný uvnitř sebe?

TRIVALIN: Ne!

BRIGHELLA: Takový umělec! Ten epileptik! Ten mluvka, blázen, šašek! Myslíte, že by mohla Isabella Gillesa milovat?

TRIVALIN: Isabella? Ne!

BRIGHELLA (opatrně): Já nevím, jestli ne, milý Trivaline. Já například bych Gillesa nemohl milovat, ale dejme tomu, že by Isabellu unesl, pak by Isabella jistě k němu pocítila jakousi úctu, dohazovačku lásky – neboť takový únos je čin – –

TRIVALIN: Čin?

BRIGHELLA: Ano, můj pane, to má žena velice ráda, čin, odvahu, násilí. Mimoto Gilles by vás tím jaksi přemohl, a žena vždy miluje vítěze.

TRIVALIN: Že mne Gilles přemůže?

BRIGHELLA: To má žena velice ráda, Trivaline. (Přestává se zajímati o Trivalina.) Jelikož žena je udělána k tomu, aby byla přemožena, chce býti přemožena aspoň od silného – milý Trivaline, to je přírodní zákon, že žena miluje hrdinu, na tom vy nemůžete nic změniti.

TRIVALIN: Ó Gillese!

BRIGHELLA: Jak, vy jste něco řekl?

TRIVALIN: Gillese, běda ti! Střez se!

BRIGHELLA (velmi horlivě): Drahý Trivaline, žena je slabá, a proto je oddána heroismu. Žena, můj pane, miluje krev na rukou muže, a hlavně chce býti kořistí. Kdo zvítězí, tomu kořist připadne, a bude veliká? Já neříkám, že ne.

TRIVALIN: Kde je Isabella?

BRIGHELLA: Cože? Kořist? Já nevím, kdo ji dostane. Snad ten, kdo umí vládnouti jazykem, krasavec, lyra, okouzlovatel, což já vím? Mně je to jedno.

TRIVALIN: Dosti, Brighello! Kde je Isabella?

BRIGHELLA:

Isabello, slečinko, pojďte sem, pan Trivalin chce s vámi mluviti, –

mé dámy, Trivalin. Je silný Trivalin,

typ muže hrdinný, vždy k činu připraven.

(Ustoupí.)