Kritika slov/XXV. Vůle

Kritika slov Karel Čapek
XXIV. Kultura	XXV. Vůle	XXVI. Pud

Údaje o textu
Titulek:	XXV. Vůle
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 34.
Licence:	PD old 70

Vůle, jedno z nejdůležitějších slov Moderního kouzelníka čili Malého Boska. Vezmi slovo „vůle“, přidruž k němu jiné slovo, zatřepej obojím a pak ukaž: vznikne „Vůle k moci“, „Vůle k vítězství“, „Vůle k dramatu“, „Vůle k víře“, vůle k čemu chceš; v užaslém divákovi tím vyvoláš dojem, že ta moc, to vítězství, to drama, ta víra je už skoro tady, téměř na dosah ruky, že je to vykouzleno mocným zaklínadlem, které jsi pronesl. Toto salonní kouzlo pak sluje Voluntarismus a obestře tě tajemnou mocí; neboť nikdo nepochybuje, že mluvíš-li o Vůli, máš ji sám, a jsi tudíž mužem zázračným. Zázračnost vůle je ta, že nás vítězně přenáší přes citelné nedostatky. Nemáme dramatu, ale máme něco lepšího a hlubšího: Vůli k dramatu. Nejsi vůbec mužem činu, ale máš něco skvělejšího: Vůli k epičnosti. Až nebudeme mít umění, vynajdeme Vůli k umění, jež je filosofičtější než umění samo. V době náhražek je Vůle náhražkou nejdokonalejší. Sám život nahradíme Vůlí k životu, srdce Vůlí k citu, radost Vůlí k radosti, vůli samu Vůlí k chtění, i bude vše více než v pořádku; žádnou vůlí se sice nezrodí ani drama ani moc, ani láska ani hrdinství, ani umění ani život, ale uvažte, oč velkolepěji zní „vůle“ než staré „záliba“! a oč méně zavazuje „vůle“ než „pokus“! a jak sebevědomě se řekne eufemismus „vůle“ místo upřímného „non possumus“!