Kritika slov/XXVI. Pud

Kritika slov Karel Čapek
XXV. Vůle	XXVI. Pud	XXVII. Chladný

Údaje o textu
Titulek:	XXVI. Pud
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 35–36.
Licence:	PD old 70

Tohoto slova užívají umělci, když chtějí v sobě označiti a pocítiti jakousi zvláště tajemnou sílu nebo dar. Styděli by se skoro říci, že tohle zkomponovali z důkladného uvážení nebo onohle namalovali podle rozumného plánu. „Tohle to,“ řeknou naopak, „ze mne vytrysklo pudově, a tamhle to je také instinktivní projev; umělec vůbec tvoří instinktivně, puzen něčím, co je silnější než on.“ Ostatně jsou i takové teorie o umění, jsou i kritikové, kteří neoblomně věří, že umělec tvoří pudem, stejně jako lumek klade pudem vajíčko do hloupé housenky nebo vlaštovka instinktem trefí do Italie nebo včely z pudu střádají na zimu med. Věřím beze všeho, že lumek, vlaštovka nebo včela dělají pudem všechno, co jim přírodopis nařizuje; ale jakmile by měli tolik lidského rozumu, že by se s námi mohli dorozumět, mluvili by patrně jinak. „My Ichneumonidae,“ řekl by asi lumek, „jsme totiž strašně chytrý hmyz; my máme, holenku, takový rozum, že na příklad snášíme svá vajíčka rovnou do housenek.“ „A my,“ ozvala by se vlaštovka, „máme takový báječný rozhled a důslednost, ano, to je to pravé slovo; když chceme na jih, tak letíme na jih!“ „A u nás,“ dokončila by včela, „vám platí takový prastarý zákon, že se musí sbírat med; a kdo toho zákona neposlechne, je trubec a blbec a žádná počestná včela.“ — „Ale zvířátka,“ namítl by člověk, „vždyť ty všechny kousky děláte ani nevíte proč, z čiročirého pudu…“ Tu by se zvířátka urazila a řekla by: „Copak jsme taková hovada? Ty, zrovna ty nevíš, co mluvíš!“ — Tato bajka ukazuje, že příroda sama se nechlubí svou metodou, nýbrž svým úspěchem a životní chutí. Obědváte z pudu vyživovacího nebo proto, že je rozumno se dobře najíst? Oboje je pravdou, ale ještě větší pravda je, že vám to zkrátka chutná. A stejně tak by umělec měl říci: „Tohle jsem udělal, protože jsem i jaksi musel i rozumně jsem to uvážil; hlavně však se mi to tuze líbilo a doufal jsem v taji srdce, že se to bude líbit také tobě.“