Kritika slov/XLVI. Zítřek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: XLVI. Zítřek
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 68–69.
Licence: PD old 70

Tohoto slova užívá se obyčejně ve spojení: „umění zítřka“ nebo „světový názor zítřka“ a podobně; zhusta pak následuje jakýsi určitější pokyn, jak to zítřejší umění nebo zítřejší moudrost má, musí a zajisté i bude vypadat. Zítřejší román na př. bude kolektivní, zítřejší historiografie bude socialistická, zítřejší filosofie bude buď mystická, nebo realistická; vůbec celý zítřek už nemá jiné práce než přijít a splnit programy předem určené. I ukazuje se, že neubývá záliby v prorokování; avšak technika prorokování se zhoršila. Starý prorok věstil zpravidla podmínečně: „Až se ukáže na nebi ohnivý meč, přijde konec světa“; nebo „až bude vládnouti zvíře se čtyřmi rohy, nastane hlad veliký po vší zemi“. Žádný dnešní prorok však neřekne: „Až se ukáže na nebi zelená hvězda s červeným ohonem, zrodí se kolektivní romanopisec“; nemá už mystické trpělivosti, aby čekal na splnění podmínek; chce vidět výsledek hned, dnes nebo zítra, a proto prorokuje „umění zítřka“. Blázni! snadnější a bezpečnější je prorokovat, jak bude vypadat svět za tisíc let, než jak bude vypadat napřesrok. Mohu říci bezpečně, že za tisíc let bude každý lítat, ale nemohu říci, budu-li za pět let lítat já sám; mohu mít zjevení, že za tisíc let bude vládnout zvíře se čtyřmi rohy, ale žádné zjevení mi nepoví, bude-li příštího roku vládnout pan Tusar.[1] Proroctví do zítřka je nejriskantnější ze všech možných věšteb. A přece jedno proroctví do zítřka je možné a bezpečné, a sice právě ono, které nikdo nedělá. Zítřejší bude, co se udrží z dneška. Máme-li nějaké dobré umění dneška, bude to aspoň trochu také umění zítřka. Máme-li dnes nějakou dobrou myšlenku, bude aspoň v některých hlavách kouskem světového názoru zítřejšího. Je-li na dnešní zemi jen jiskřička věčnosti, bude jasnou jiskřičkou také zítra a pozítří. Ale pak nemusíme zítřek prorokovat, nýbrž můžeme jej rovnou dělati bez nejistot a otázek. Aspoň v některých svých částech bude zítřek takový, jakým jej dnes děláme. A některé rysy budoucnosti se vždycky dají číst z dlaní, které dělají dnešek.

  1. Při korektuře: Na mou duši už ne!