Krátká příručka hornolužické srbštiny/Přízvuk

Krátká příručka hornolužické srbštiny
Dělení slov	Přízvuk	Rozdíl mezi horní a dolní lužičtinou

Údaje o textu
Titulek:	Přízvuk
Autor:	Josef Páta
Zdroj:	PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

Přízvuk v hornolužické srbštině jest stálý jako v češtině a spočívá vždy na první slabice slova : sława (sláva), Łužica (Lužice), nahromadźić (nahromaditi).

Jednoslabičné předložky strhují přízvuk na sebe: na tebje, při tebi (u tebe), ke mni (ke mně), bjez tebje (bez tebe), na skale (na skále), před cyrkwju (před kostelem), pod dubom (pod dubem), nad měru (nad míru, neobyčejně). Jednohláskové předložky splývají při výslovnosti se svým slovem: z procha (z prachu), k tebi (k tobě), w haće (v rybníce, w není ani slyšet), z nanom (s otcem).

Bezpřízvučné jako v češtině jsou a) jednoslabičná zájmena: mi (mně), mje (mne, mě), ći (ti, tobě), će (tě), sej (si), so (se);

b) jednoslabičné částice: a (a), zo (že), -li (-li), hač (až), pak, wšak a pod.