Poesie francouzská nové doby/Kos

Poesie francouzská nové doby
Modré oči hor	Kos	Seguidilla

Údaje o textu
Titulek:	Kos
Autor:	Théophile Gautier
Původní titulek:	Le Merle
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 99–100. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Tam v trávě bílé jinovatkou,
tu po haluzích skáče pták,
a vesel hvízdá píseň sladkou,
má žluté botky, černý frak.

To lehkověrný kos, jenž neví,
že na světě je kalendář,
on v lednu skládá máje zpěvy,
a v mlhách vidí slunce zář.

Tok modré Rhony Arvou zkalen,
dešť stále zuří s vichřicí,
v koberce pestré salon halen
všem krb nabízí zářící.

Jak magistrát ve sobolině
ční hory v kruhu do kraje,
jich bílá rada zkouší líně,
proč zima letos dlouhá je.

Leč kos peruť svou suší, všemu
se v písni svojí vysmívá,
co sněhy, liják, mlha jemu?
on věří, máj že vyzpívá.

On vadí se a stále diví,
jak může zora ještě spát;
květ okusuje zimomřivý
a nutí jaro v slovu stát.

Za stínem zlatý den mu září;
— tak zbožný v chrámu v modlitbách,
nechť svíce zhasly na oltáři,
přec vírou boha vidí v tmách. —

Kos s přírodou ve spolek vstoupí
a pudem tuší její řád —
Ó krásný kose, jak jest hloupý,
kdo tobě chce se vysmívat.