Koprník a soustava světová/Vydání knihy Koprníkovy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vydání knihy Koprníkovy
Autor: Camille Flammarion
Zdroj: Koprník a soustava světová od Kamilla Flammariona. Praha : Tiskem a nákladem J. Otty, [1900]. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Překlad: Čeněk Ibl
Licence překlad: PD old 70
Index stran

Kapitola šestá.

Vydání knihy Koprníkovy.

Zdlouhavost a hloubka prací Koprníkových. Lhostejnost jeho ke slávě. Jeho rozpaky. — Rozhoduje se konečně vydati svou knihu, a věnuje ji papeži.

Pracovitý badatel počal r. 1507 formulovati v soubornou nauku výsledek svého přemítání a psáti dílo, obsahující jeho výpočty, pozorování, tabulky, důvody a závěry. Dílo to, jež psal v prázdné chvíli a bez ctižádosti o novotu literární, bylo zdlouha upravováno, měněno, předěláváno, opravováno dle toho, jak nové úvahy nebo nová pozorování přinášely nový kámen, novou maltu navržené budově. Rok od roku vědecké to památné dílo se vypracovávalo, utvářelo, doplňovalo, i zdá se, že bylo téměř dokonáno okolo r. 1514. Potom je podržel u sebe v rukopise ob čas ještě na něm poopravuje a necítě nijak touhy vytisknouti je pro ostatní hvězdáře, tím méně pro obecenstvo.

Ony časy minuly! Za našich dnů většina spisovatelů nepočítá vypracování svých spisů na roky, nýbrž na měsíce či lépe řečeno na týdny. Zda-li se myslí rychleji? Jsme-li činnější? Věc jest pravdě podobna, ale nevysvětluje této zbytečnosti. Jsme lehkovážnější a píšeme tisíce tisíců knih o ničem.

Takové knihy jsou jako lehké listí, jež vítr odnáší: nemají životnosti a trvají sotva po dobu jitra. Díla, která zůstávají po posvěcení let a přejdou pokoleními, jsou tak vzácná dnes jako kdys, a Koprníkové nevyskytují se častěji v Evropě věku XIX. než věku XVI. Nicméně život těch nesmrtelných spisovatelů má nám býti blahodárným příkladem, abychom si připomínali, že skutečné pokroky ducha lidského nejdou s patra, nýbrž jsou zásluhou trpělivého badání a hlubokého přemítání.

Všichni hvězdáři, všichni velicí učenci jeho doby slyšeli o práci Koprníkově a znali z pověsti jeho theorie o pohybu země, když r. 1541 jsa již sedmdesátník, odhodlal se dáti ji do tisku. Vykládá sám své dlouhé váhání v Epištole k papeži, kterou měl šťastný nápad umístiti na první straně své knihy. Své průtahy vykládá těmito slovy:

„Dlouho jsem se rozpakoval, měl-li bych vydati své komentáře o pohybech těles nebeských, či nebylo-li by lépe následovati příkladu kterýchsi Pythagorovců, kteří nezanechávali nic psaného, nýbrž ústně muž od muže sdělovali se s učenníky  přáteli o tajemství filosofie, jak dosvědčuje dopis Lysisův Hipparchovi. Nečinili tak, jak někteří si myslí, z přílišné žárlivosti, nýbrž aby nejzávažnější otázky studované s největší péčí od věhlasných mužů nebyly hanobeny darmochleby, kteří neradi se oddávají vážným pracím vyjímaje studia výnosná, nebo lidmi obmezenými, kteří vědám sice se oddávajíce netečností svého ducha vluzují se mezi mudrce jako trubci mezi včely.

Když jsem váhal a se vzpíral, přátelé mne pobádali. První byl Mikuláš Schomberg, kardinál Kapuanský, muž velmi učený. Druhý, můj nejlepší přítel, Tideman Gysius, biskup Chelmenský, tak zběhlý v písmech svatých jako znalý věd ostatních. Tento poslednější mne často vybízel a tak na mne doléhal, že mě přiměl konečně, abych odevzdal veřejnosti dílo, které jsem uschovával po více než 27 let.

Mnozí jiní slovutní mužové mne nabádali ve prospěchu věd mathematických, abych přemohl svůj odpor a dal na denní světlo ovoce svých prací. Předpovídali mně, že čím nesmyslnější se zdá má theorie o pohybu země, tím více vzbudí obdivu, až uveřejnění mých výkladů rozptýlí pochybnosti nejjasnějšími důkazy. Povoluje tomuto naléhání a koje se touž nadějí, svolil jsem k vytištění svého díla.“ Díky, jak viděti, naléhání přátel, Koprník vložil své dílo do rukou Gysiových zmocňuje jej, aby jím naložil, jak by uznal za dobré. Gysius pomýšlel na to, komu by svěřil poklad tak vysoce důležitý. Znal zásluhy Rhaetikovy a věděl, s jakou oddaností tento žák lnul ke svému mistru. Myslil, že nemůže lépe voliti a poslal mu rukopis do Sas maje jej k tomu, aby věnoval vydání takového díla veškeru žádoucí péči. Rhaeticus nemaře času dal vytisknouti v Norimberce tento rukopis pod názvem: „Nicolai Copernici Torinensis De Revolutionibus orbium coelestium libri VI, in quibus stellarum et fixarum et erraticarum motus ex veteribus atque recentibus observationibus restituit hic autor. Praeterea tabulas expeditas luculentasque addidit, ex quibus eosdem motus ad quodvis tempus Mathematum studiosus facillime calculare poterit.

Rhaeticus zvolil město Norimberk k vytištění tohoto díla nejprve proto, že mohl sám ob čas tam docházeti, aby dohlédl na práci, pak že Schoner a Osiander, oba přátelé jeho, sami tam bydlili a byli zároveň schopni oceniti dílo Koprníkovo i dosti horlivi, aby ho zastali a pečovali o vydání díla.

Rhaeticus byl největším obdivovatelem Koprníkovým, a způsob, jakým se s ním seznámil a žákem jeho se stal, zasluhuje uvedení. Byl zajisté mužem, který nejlépe mohl provésti úkol vydání práce mistrovy. Jsa mlád a ohnivý přednášel mathematiku ve Vittemberce, když uslyšel o hvězdáři frauenburském. Byl nespokojen všemi hypothésami tvořícími soustavu Ptolemaiovu; Koprníkova jej okouzlovala svou nejvyšší prostotou, i nepochyboval, že jest daleko přiměřenější zákonům přírody. Zřekl se svého úřadu, stolici svou opustil a odešel do polského Pruska s úmyslem, aby se představil velikému hvězdáři a k němu se připoutal jako žák a přítel. To bylo roku 1539.

Nejprve šel do Norimberka navštívit muže, jejž nad jiné ctil. Byl to Schoner, professor mathematiky. Projevil mu svou touhu přivětiti se ke Koprníkovi za žáka, aby byl s to, by studoval jeho nauku a do ní plně byl zasvěcen. Schoner jej povzbudil v tom předsevzetí. Rhaeticus tedy odešel do Frauenburka. Došel u Koprníka přízně, aby se usadil u něho a sledoval pilně jeho práce. Sotvaže uplynuly dva měsíce od jeho přesídlení, poslal, již pln obdivu pro slovutného astronoma a jeho veliké myšlenky, ve formě dopisu Schonerovi spis, v němž vykládaje část nové theorie astronomické vyslovuje nejuctivější obdiv nad jejím původcem.

Spis tento, vydaný pod názvem Narratio prima, byl připojen doplňkem k dí u O obratech (De Revolutionibus). Zde podáváme výtah z něho: „Přeji si, učený, veleučený doktore Schonere, abys nejprve položil za zásadu, že slovutný muž, jehož díla nyní studuji, nezadá Regiomontanovi svým věděním a nadáním ani v astronomii ani v jakémkoli jiném oboru naukovém. Raději bych jej přirovnal ku Ptolemaiovi. Ne že by se mi slavný astronom řecký zdál předčiti nad Regiomantana, ale má to společné s mým učitelem, že mohl s pomocí Prozřetelnosti dokonati vývoj své theorie, kdežto Regiomontanus krutým řízením osudu viděl končiti své dni, prve než mohl postaviti sloupy, na nichž měla se zdvihati jeho budova.“

„Když jsem u tebe, veleučený doktore Schonere, pokračuje Rhaeticus, před rokem uvažoval na základě theorie o pohybech nebeských o pracích Regiomontanových, učitele jeho Purbacha, tvých a ostatních věhlasných mathematiků, počínal jsem chápati, jak ohromné asi bylo potřebné badání, pátrání a zkoušení, aby se uvedla astronomie, tato královna mathematiky, zpět do svého bytu nebeského a aby se důstojně zase zřídil útvar její říše. Ale zlíbilo se Bohu učiniti mne svědkem dokonání té nesmírné námahy, daleko předstihující ponětí, které jsem si o ní předem činil, a jejíž tíhu mistr můj hravě nese překonav nesčíslné obtíže. Cítím, že jsem ani ve snách nezahlédl stínu té velikolepé práce.“

Rhaeticus, professor mathematiky, byl nadaný a učený. Když psal svou Narratio prima, žil u Koprníka a mohl jej vídati co chvíle. Kdyby Koprník nebyl býval z těch vzácných mužů, jež shledáváme stále většími, čím blíže na ně patříme, byl by za nedlouho sklesl v očích Rhaetikových za dosti dlouhého jeho pobytu u slovutného hvězdáře. Jmenují se slavní mužové, kteří za svého života mohli si zachovati slavozář, kterou byli obklopeni, jen tím, že drželi ostatní lidi v jisté vzdálenosti a že se ukazovali jen zdaleka a po větších přestávkách.[1]

Koprník odpovídal jen s nejvyšší skromností ku projevům obdivu, jichž se mu dostávalo. Ne z marné okázalosti ducha, říkal, ne z novotářství hledal v astronomii jiného způsobu odůvodnění úkazů nebeských. Jsa puzen samým chodem věcí byl doveden vpřed na jiné dráze, než kterou šli s oblibou staří, zejména Ptolemaios. Projevoval největší úctu ke starým, jen s obdivem mluvil o Ptolemaiovi, jehož theorii přec úplně kácel. Nazýval jej nejvýtečnějším mathematikem a hlásal, že Hipparch se vyznamenával obdivuhodným důvtipem.

Kněz-hvězdář měl skrovný počet důvěrných přátel, mužů výborných a velmi učených, s nimi se sdílel o své záměry a práce, po jejich radě přidal k některým částem svého díla potřebné podrobnosti na jeho doplnění. Svými soudnými poznámkami, svým hlubokým věděním a horlivostí, kterou vnuká upřímné přátelství, nejvíce přispěl k vývoji některých kapitol ctihodný biskup Chelmenský, Tideman Gysius, rodem Polák, který přiměl Koprníka k tomu, aby se o některých stránkách dal na nové badání. On také nejvíce naléhal, aby Koprník dal své dílo na veřejnost.

„Vynikající mužové a snaživí mathematikové, praví Rhaeticus, jsou povinni tak jako já velikou vděčností biskupovi Chelmenskému, že vymohl, aby toto dílo bylo poskytnuto obci literární.“

„Koprník, praví jinde Gassendi, svoloval rád, aby přešlo do rukou veřejnosti vše, co skutečně užitečného kniha jeho asi obsahovala; ale nebyl zvyklý dělati si skvělé illuse o své osobní zásluze, a předvídal ostatně, že náhledy jeho svou novostí mohou býti závadné velmi četným osobám. Raději tedy svěřoval se svou prací jen svým přátelům, těm, kteří milují spravedlnost a pravdu, jak se dělo ve školách pythagorejských, kde se mínění vyměňovala po přátelsku, aniž se vystavovala posudkům nevědomosti.“

Tisk díla Koprníkova pod pečlivým dohledem byl dokončen v měsíci květnu roku 1543, kterýžto rok proslul touto velikou událostí v dějinách astronomie a zůstane na vždy milým srdci hvězdářův a přátel věd. Na neštěstí, jak uvidíme dále na konci jeho životopisu, ctihodný reformátor ležel na smrtelné posteli, když mu přinesli první výtisk, a stěží jej udržel ve slábnoucích rukách netuše příští zobecnělosti svého ctěného jména mezi národy během věků.

Uvědoměmež si na okamžik, jak vypadalo obecně jeho dílo zvláště s hlediště filosofického.

Jest mínění mylné a na neštěstí velmi rozšířené za našich dnů, že by byl Koprník ze slabosti a aby unikl pronásledování kněží, podal planetární pohyb země a polohu slunce uprostřed soustavy jako pouhou domněnku[2] mající za účel usnadniti užití výpočtu při pohybu těles nebeských, ale která „nebyla nutně pravdiva, ba ani pravdě podobna“. Nelze popírati, že podivná ta slova se čtou v bezejmenné předmluvě postavené v čelo díla Koprníkova a nadepsané: „De Hypothesibus huius operis“; ale prohlášení toto jest Koprníkovi úplně cizí a v přímém odporu s věnováním papeži Pavlu III. Původcem předmluvy jest, jak praví Gassendi co nejkladněji, Osiander, jemuž bylo uloženo, aby řídil se Schonerem tisk knihy, a kterýž nedávaje výslovně na jevo rozpaky náboženské soudil za opatrné, podati nové myšlenky jako domněnku a ne tak, jak byl učinil Koprník, za dokázanou pravdu.[3] Muž, kterého lze nazvati zakladatelem nové soustavy světové, neboť jemu přináležejí beze sporu podstatné části této soustavy a nejmohutnější rysy obrazu všehomíra, vybízí snad ještě méně k obdivu svou vědou než svou odvahou a důvěrou v sebe. Zasluhoval právem chvály, kterou mu vzdává Kepler, když ve svém úvodě k tabulkám Rudolfinským jej nazývá duchem svobodomyslným, „vir fuit maximo ingenio et quod in hoc exercitio (to jest v boji s předsudky) magni momenti est, animo liber.“ Když Koprník ve své předmluvě k papeži vypravuje historii svého díla, neváhá prohlásiti za nesmyslnou báchorku víru v nepohyblivost a ústřednost země, víru to vůbec u theologů rozšířenou. Napadá bez bázně „hloupost těch, kteří se drží náhledů tak lichých“. Praví, že kdyby nepatrní žvanilové, nemající pojmu o mathematice dovolili sobě souditi o jeho díle překrucujíce naschvál některá místa Písma sv. (propter aliquem locum Scripturae male ad suum propositum detortum), bude pohrdati takovými ješitnými útoky.

Každý ví, podotýká ještě, že slavný Lactantius pojednával dětinsky o tvaru země a posmíval se těm, kteří ji pokládali za kulovitou, ale když se probírají předměty mathematické, má se psáti pro mathematiky.

Aby dokázal, že co se týče jeho, hluboce přesvědčeného o správnosti vlastních výsledků, nebojí se žádného soudu ve svém pozemském zákoutí, odvolává se k hlavě církve a žádá ji za ochranu proti hanobení pomluvačů. Činí tak s důvěrou tím větší, ježto církev sama může míti prospěch z jeho badání o trvání roku a pohybech měsíce. Astrologie a oprava kalendáře jediné dlouho chránily astronomii u mocností světských i duchovních, jako chemie a botanika byly na počátku docela ve službě lékárnictví.

Jak viděti volná a mužná řeč Koprníkova odporuje zřejmě tomu starému tvrzení, že by byl vydával soustavu, k níž jest připoutáno nesmrtelné jeho jméno, za hypothésu způsobilou sice usnadniti výpočty hvězdářství mathematického, ale která mohla přec býti bezdůvodnou.

„Žádnou jinou kombinací, volá nadšeně, nemohl jsem nalézti v různých částech velikého celku souměrnost tak podivuhodnou, jednotu tak souhlasnou mezi pohyby těles nebeských, než umístěním svítilny světové, slunce, které spravuje veškerou čeleď hvězd kolem se prohánějící (circumagentem gubernans astrorum familiam), na trůně královském uprostřed chrámu přírody.“

Také se ostatně lidé nemýlili o tom, s jakou jistotou Koprník tvrdil theorii o pohybu země, když mínění Svaté Kongreqace indexové (zapovězených knih) z r. 1620 vyznívalo v tato slova: „Jelikož Koprník se nespokojuje klásti hypotheticky zásadní věty o poloze a pohybu koule zemské odporující úplně svatému Písmu a jeho pravému katolickému výkladu (čehož nelze strpěti u člověka křesťanského), nýbrž osměluje se podávati je jako velmi pravdivé atd.“

Taktě jest nepopíratelno, že Koprník neuváděl své theorie o pohybu země jako pouhou domněnku, přijatelnou nebo zavržitelnou, nýbrž jako faktum geometrické založené na mathematickém rozboru zjevných pohybů nebeských. Toliko dbal, aby v to nemíchal nijakého výkladu theologického, jak učinil později Galilei, který patrně neprávem chtěl míti pravdu proti Písmu.

Tuto podáváme dopis, jejž Osiander položil v čelo knihy, aby předem čelil závadám Koprníkova otáčení země:

„Čtenářům hypothés této knihy: Vím, že někteří učení mužové velmi se urazili zvídajíce hypothésy této knihy a hlavně tu, že se země točí kolem nepohyblivého slunce. Myslí, že nebylo třeba zviklati staré základy vybudovaných věd. Ale budou-li uvažovati laskavě, přesvědčí se, že spisovatel neučinil nic trestuhodného. Úkolem hvězdářovým jest přesně pozorovati pohyby nebeské, hledati příčiny, které je asi přivozují, vymýšleti domněnky nejzpůsobilejší, aby je dobře vysvětlily; jelikož pak jest nemožno dospěti pravých příčin, musí býti dovoleno předpokládati nejvhodnější na usnadnění výpočtů. Spisovatel dokonale vyhověl této podmínce. Neníť vskutku nijak potřebí, aby domněnky byly pravdivé, ba ani pravdě podobné, stačí, aby se hodily ku počítání.

Možno-li nalézti nějaký stín pravděpodobnosti v nadkruží Venušině, leda by nám byla docela cizí pravidla geometrie a optiky?

Kdož nevidí, že připouštějíce velikost odlehlostí musili bychom připustiti, že průměr blízkozemní jest nutně více nežli čtvernásobný a kotouč přes šestnáctkrát větší než v odzemí? A přece zkušenost všech věků vyvrací tento nutný důsledek. V nauce astronomické jsou jiné absurdnosti, jež netřeba posuzovati této chvíle. Astronomie nedovede podati žádného důvodu pohybům nestejným, a připouští-li nějaké zásady, neděje se tak, aby dokázala jejich jistotu, nýbrž aby dala nějaký základ svým výpočtům.

Mezi několika výklady, které vedou k týmž důsledkům, jako jest výstředí a nadkruží, volí ten výklad, který se jí zdá nejsnáze pochopitelným. Jediné Zjevení mohlo by přivésti ve známost skutečné příčiny: nebraniž nám tedy nedostatek pravděpodobnosti připojiti k tolikerým domněnkám pravdě nepodobným domněnku novou, která není absurdnější; připusťme ji tím spíše, je-li krásná, snadná, a dává-li podnět velikému počtu nových pozorování.“

Pouhá slova toho úvodního okolkování s dostatek dokazují, že nebylo psáno Koprníkem. Gassendi podává k nim klíč poznamenávaje, že: „Ondřej Osiander soudil za nutné položiti v čelo díla krátkou předmluvu: kdežto Koprník hlásal pohyb země jakožto pravdu, ten chtěl ji vydávati za domněnku.“

Po upozornění Osiandrově uveden jest v díle dopis poslaný Koprníkovi od Mikuláše Schomberga, kardinála Kapuanského, datovaný 1. listopadu 1536 tohoto znění: „Ježto kde kdo mně teď mluví od několika let o tvých zásluhách, jal jsem se pozorně zkoumati tvé myšlenky, i stavím se na stranu těch mužů naší země, u nichž se těšíš tak velikému jménu. Zpozoroval jsem, že's netoliko znamenitě zkoumal práce starých mathematiků, ale že jsi našel nový výklad ústrojí nebeského; ohlašuješ pohyb země a nehybnost slunce, které zaujímá střed všehomíra. Měsíc stojící mezi Marsem a Venuší vykonává svůj oběh kolem slunce průběhem roku. Také jsem právě zvěděl, že jsi vypracoval kommentáře, které podávají důvod této nové astronomie a že jsi sestavil tabulky s vypočítanými pohyby hvězd ku podivu všech, kdo je zkoumali. Proto tě prosím, muži slovutný, abys mně poslal ty kommentáře, ty tabulky, jakož i vše, co se vztahuje k té práci. Uložil jsem Theodorovi Redenskému, aby je opsal na mé útraty a mně je poslal. Vyhovíš-li mé žádosti, dohodni se s tímto mužem, který si vroucně přeje poznati co nejdříve dílo tak záslužné.“

Teprve po těchto dvou listinách nalézá se předmluva Koprníkova v podobě přípisu ku papeži nadepsaná „ad sanctissimum dominum Paulum III., pontificem maximum, Nicolai Copernici praefatio“. Právě jsme již před chvílkou viděli, jakým tónem hlubokého přesvědčení podává výsledek svých prací. Všimneme si ještě těchto náhledů v té předmluvě:

„Věnuji své dílo Vaší Svatosti, praví, aby kde kdo, učenci i nevědomci, mohli viděti, že neprchám nikterak před soudem a zkoušením. Vaše autorita a láska k vědám vůbec a k mathematice zvláště budou mi štítem naproti zlomyslným a perfidním utrhačům vzdor přísloví řkoucímu, že není léku proti uštknutí pomluvače …

Pohyby slunce a měsíce udávají se tak nepřesně ve starověkých domněnkách, že nemohou označovati ustavičnou a věčnou délku roku. Staří neužívají týchž zásad na vysvětlenou otáčení těles nebeských. Hned připouštějí kruhy výstředné, hned nadkruží, jejichž užívání není ve shodě s celkem soustavy. Nemají spolehlivého základu. Nejdůležitější záhada, podoba světa a souměrnost těles nebeských jest daleka rozřešení. Soustava jejich podobá se tělu nestvůry složenému z údů náhodou sebraných.

Pozorujíce pohyby planet se zřetelem k otáčení země, nejen že se setkáváme s dokonalou analogii a shodou, ale nacházíme též v souhrnu těles nebeských pořádek a souměrnost; celý svět tvoří ladný celek, jehož části jsou tak pěkně spolu svázány, že nelze jediné z nich pošinouti, aby se nezpůsobil nepořádek a zmatek. Jsem jist, že učení a hlubocí mathematikové s pochvalou přijmou mé bádání, budou-li, jakož náleží pravým filosofům, důkladně zkoušeti důkazy, které podávám v tomto díle. Kdyby lidé lehkomyslní nebo nevědomí chtěli zneužiti některých míst Písma, jejichž smysl by překrucovali, nepozastavím se nad tím, pohrdám předem jejich opovážlivými útoky. Zdaliž Lactantius, slavný sice spisovatel, ale slabý mathematik, nechtěl směšnými činiti muže, kteří věřili v kulovitost země? Což tedy divu, vyhrazen-li mně týž osud. Pravdy mathematické mají býti posuzovány jen od mathematiků. Neklame-li mne mínění, práce mé nebudou bez jakéhosi užitku církvi, jejíž kormidlo tou dobou drží Vaše Svatost.“

Dílo Koprníkovo otvírá se pak a začíná důkazem o kulovitosti země. Bude nám povinností a ctí podati dále rozbor tohoto obrovského díla a přeložiti základní jeho místa. Zde dostačiž, abychom řekli, že kniha De Revolutionibus orbium coelestium dovozuje mathematicky polohu slunce uprostřed soustavy planetární a dvojitý pohyb denního otáčení a ročního oběhu země, slovem, základy novověkého hvězdářství, jak nám je představily osobní práce Koprníkovy v kapitole předešlé.

Tak byla potvrzena poprvé skutečnost fysického ustavení všehomíra, zahalená až dotud úkazy zdánlivými.

Nicméně uvidíme, že již před Koprníkem se pomýšlelo na tuto skutečnost.


  1. Czynski, Kopernik et ses travaux
  2. To praví Laplace (Exposition du Système du monde, kniha 5 , kap. IV.), Delambre (Histoire de l’Astronomie moderne, Díl I., str. 139), Petit (Traité d’Astronomie, lekce 21.) atd.
  3. Čteme u Gassendiho Vita Copernici pag. 139: »Biskup Chelmenský Tidemann Gisius, rodilý z Gdanska, který po kolik let usiloval u Koprníka, aby uspíšil vvdání jeho díla, obdržel konečně rukopis s dovolením, aby jej dal vytisknouti docela tak, jak by rozuměl Svěřil úkol ten nejprve Rhaetikovi, professoru wittemberskému, který byl odešel od svého mistra o málo dříve po dlouhém pobytu ve Frauenburce. Rhaeticus předpokládal, že vydání se provede v Norimberce za přiznívějších okolností, a svěřil se své strany péči o tisk professoru Schonerovi a Ondřeji Osiandrovi, kteří obývali v tomto městě.« Z chvály vydávané dílu Koprníkovu na konci úvodu mohlo se již zavírati i bez výslovného svědectví Gassendiova, že úvod tento jest z ruky cizí. V nadpise prvního vydání (v Norimberce 1543) Osiander užívá následujících výrazů, jichž pečlivě se chráněno ve všem, co napsal Koprník: »Motus stellarum novis insuper ac admirabilibus hypothesibus ornati« a připojuje toto trochu hrdopyšné vyzvání: »Igitur. studiose lector, eme et lege fruere « Ve 2 vydání (v Basileji 1566) není již na titule řeči o podivuhodných domněnkách: ale »præfatiuncula de hypothesibus huius operis«, slova to, jimiž Gassendi označuje úvod, jejž Osiander knize připojil, byla podržena. Vysvítá ostatně zřejmě z dedikace Pavlovi III., nadepsané od Osiandra »Præfatio authoris«, že tento vydavatel, aniž se jmenuje, chtěl přece naznačiti, že Præfatiuncula pochází z cizí ruky. První vydání má jen 196 stran, druhé jich má 213, poněvadž je tu »narratio prima, dlouhý to dopis poslaný Schonerovi hvězdářem Jiřím Jáchimem Rhaetikem, který dal poprvé učenému světu přesnou vědomost o soustavě Koprníkově; dopis vytištěn v Basileji péčí mathematika Gassara již r. 1541.