Komunistický manifest/IV. Postavení komunistů vůči různým opposičním stranám

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: IV. Postavení komunistů vůči různým opposičním stranám
Autor: Karl Marx a Friedrich Engels
Zdroj: MARX, Karel a ENGELS, Bedřich. Komunistický manifest. Praha: nákladem časopisu Zář, 1898. s. 49–51.
Licence: PD old 70
Překlad: August Radimský
Licence překlad: PD old 70

Z odstavce II. jest zjevný poměr komunistů k ustaveným dělnickým stranám, tudíž jejich poměr k chartistům v Anglii a zemědělským opravářům v Severní Americe.

Komunisté bojují pro dosažení bezprostředně před nimi se nalézajících účelů a zájmů dělnické třídy, zároveň však v hnutí přítomném sledují i hnutí budoucí.

Ve Francii druží se komunisté ku straně socialnědemokratické[1] proti konservativnímu a radikálnímu měšťáctvu, aniž by se proto vzdali práva, chovati se kriticky vůči každé z revolučního podání pocházející illusi.

Ve Švýcarsku podporují komunisté radikály, aniž by zneuznávali, že tato strana sestává ze živlů protichůdných, dílem z demokratických socialistů francouzského směru, dílem z radikálnějších měšťáků.

Mezi Poláky podporují komunisté stranu, uznávající agrární revoluci za podmínku národního osvobození, tutéž stranu, která vyvolala královské povstání r. 1846.

V Německu bojuje komunistická strana, pokud buržoasie revolučně vystupuje, společně s buržoasií proti absolutní monarchii, proti feudálnímu velkostatkářstvu a maloměšťáctvu.

Komunistická strana však nepřestává nikdy šířit mezi dělnictvem jasné vědomí o nepřátelské protivě mezi buržoasií a proletářem, aby německé dělnictvo ihned společenské a politické podmínky, které buržoasie zároveň se svým panstvím zavésti musí, co zbraně proti buržoasii samé použíti mohlo, tak aby po pádu zpátečnických tříd v Německu ihned boj proti buržoasii nastati mohl. K Německu obracejí komunisté hlavní svůj zřetel, poněvadž stojí Německo v předvečer měšťácké revoluce a tuto revoluci podniká za podmínek mnohem pokročilejších a s mnohem vyvinutějším proletářem nežli Anglie v 17. a Francie v 18. věku. Německá měšťácká revoluce bude bezprostřední předehrou revoluce veškerého proletáře.

Krátce: komunisté podporují všude a každé opposiční hnutí, směřující ku přeměně stávajícího politického i společenského zřízení.

Při tom klade se vždy důraz na otázku majetkovou, kterou komunisté bez ohledu na její více méně vyvinutou formu za základní otázku hnutí prohlašují.

Komunisté působí konečně všade ku sjednocení a dorozumění se demokratických stran všech zemí.

Komunisté netají se svými náhledy a záměry, nýbrž prohlašují otevřeně, že cílů svých dosáhnouti mohou toliko přeměnou dosavadních společenských řádů. A tímto cílem vyslovena i cesta k jeho dosažení. Proletariat mimo svých pout nemá, čeho by v zápasu se zpátečnickou společností ztratil, naopak může však celého světa dobýti.

Proletáři všech zemí, spojte se!

  1. Socialně demokratickou nazývala se tehdáž ve Francii politicky Ledru-Rollinem a literárně Louis Blancem zastoupená strana. Lišila se tedy velice od dnešní německé sociální demokracie.