Kniha lesů, vod a strání/U Děravé Skály

Kniha lesů, vod a strání
Březen	U Děravé Skály	Jarní zvěstování

Údaje o textu
Titulek:	U Děravé Skály
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Na šedém balvanu Děravé Skály
se samotou srůstaje sedím,
pode mnou vody jak by se rvaly,
na zběsilou Svitavu hledím.

Rozbouřená písnička vody,
mé mladosti, mých naději parafráze,
pod jarní předzvěst nové budoucí shody…
jí naslouchám a je mi blaze.

Pleskají, hučí, šumí a zvoní vody,
žlutavé vlny letí, rozbíjí se a pění,
vzduch revolučními chvěje se svody;
však lesy strání dumají v snění.

Jakož jim kážou zákony rodné hlíny,
oddaně mízy vzestup očekávají,
své věrni zemi, věrni sobě pod oblačnými stíny
pevně se drží a zrají.

I já tu přitisknut ke skále chladné
své půdě i sobě věrnost přísahám celou,
bez lítosti nad tím, co ve mně vadne,
tomu, co klíčí ve mně, oddanost slibuji vřelou.

Svoboden býti, toť kvésti a zráti
po zákonech svého růstu,
neohlížet se napravo, vlevo nešilhati,
nevěřit hýření, neřku-li půstu.

Na věky hotov s bohem, s osudem usmířený,
marnými blasfemiemi nedráždím nervů;
miluji slunce, zemí, lesy, vody a ženy —
s lidmi se, když je to nutné, bez bázně servu.

Jen abych nezradil sebe, toho jest nejvíce dbáti,
bytosti rytmus sblížiti s rytmem země,
na pevné půdě co nejpevněki státi
a vteřinu pochopit jemně…