Klášter blahoslavené Anežky v Praze/II. Čásť archaeologická

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: II. Čásť archaeologická
Autor: Josef Mocker
Zdroj: TOMEK, Václav Vladivoj; MOCKER, Josef. Klášter blahoslavené Anežky v Praze. Praha: C. k. ústřední komisse k probádání a zachování památek uměleckých a dějepisných, 1892. s. 11–16. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Překlad: gymn. prof. Frant. Vacek
Licence překlad: PD old 100

Prodlévajíc v pilnějším pozorování zcela zvláštního půdorysu, jak jeví se při klášteře od blahoslavené Přemyslovny Anežky založeném (list I.), hledá mimoděk oko archaeologa střed, kolem něhož kupí se, rozmanité kostely, kaple a stavení klášterní.

Po zevrubném ohledání poznati se dává jakožto střed neobyčejné skupiny budov klášterních kostel sv. Vavřince E, buď že již dříve ho tu stávalo, než ku potřebě své užila ho zakladatelka kláštera, bud že zbudován byl v počátcích stavby jakožto první kostel v řady. stavení klášterních.

Vystaven jsa na základě pravoúhlého obdélníku, nese na sobě známky budovy samostatné. Jižní podélná zeď jeho byla později na dvou místech prolomena, aby získán byl přístup do kaple Panny Marie F, kterou na spůsob nízké pobočné lodi přistavěli ke kostelu sv. Vavřince.

Na místo sboru, tuším bývalého, o jehož spůsobě a tvaru nedá se již nic jistého pověděti, zbudovali chrám nový (kostel sv. Františka D) tak, že prodloužili na východ jižní hlavní zeď původní svatyně pošinuli podélnou osu nového chrámu poněkud k jihu.

O severní hlavní zeď kostela sv. Františka a zbytek východní zdi kostela sv. Vavřince opírala se konventní síň C, k níž přistavena kaple sv. Máří Magdalény B. U severní hlavní zeď kostela sv. Vavřince opírala se částka ochozu (ambitu, křížové chodby H) pokračující ke klášterní kuchyni I. Budovy posud jmenované vykazují stejné tvary architektonické a náležejí k témuž období stavebnímu.

O něco později, než ještě za trvání přechodního slohu, přistaven byl ku budovám předešlým kostel sv. Barbory A.

Naproti tomu věž K a kaple sv. Michala G vzaly původ ve druhé polovici 14. století. Ustanovením těchto stavebních dob podává se samo sebou pravidlo a pořad následujícího popisu.

Nejstarší částkou kláštera sv. Anežky byl kostel sv. Vavřince (list I. E) nyní již zcela pobořený a ve dvůr obrácený, jehož nitro překlenuto bylo ve třech čtvercích. Na severní podélné zdi ochraňují se posud dosti hmotné a prosté sloupky ověnčené hlavicemi a krycími deskami, na kterých spočívají patky kleneb (list IV. 5). Ve 14. století vystavili před průčelí kostela sv. Františka na dvou volných pilířích lomeným obloukem klenutou emporu, jež byla kruchtou pro jeptišky a měla vchod z prvního poschodí kláštera. Lužka klenby na zdech jsou posud patrna.

Přistavením kaple Panny Marie (list I. F), která prostírajíc se po celé délce kostela sv. Vavřince na jihu, také ve třech čtvercích byla překlenuta a dvěma arkádami ve zdi otvírala se do kostela, vznikla nízká pobočná loď o dvou oknech, z nichž jedno prolomeno ve zdi východní, druhé pak ve zdi západní.

Že úprava kaple byla dokonale umělecká, tomu svědčí dva sloupky na jižní stěně pozůstalé a bohatými hlavicemi ověnčené, jakož i zbytky pasův a žeber (list X. 9, 10, 11, 12). Na článkované krycí římse spočívají konce klenbových pasův a žeber, dole hladké (štítky zakryté), potom však v profilu bohatě zpracované. Pravoúhle založené pásy mají po obou stranách oblouny opatřené žlábkovými pruty, uprostřed pak nich na lícní straně žlábkovitou stezku (list X. 10).

Žebra jsou v profilu štíhlejší, skládají se také ze dvou oblounův a prostřed nich na lícní straně vyniká obrazec třemi kruhovými úsečemi uzavřený, jenž nemá ještě podoby srdčité, jak potom běžná byla (list X. 9).

Kaple Panny Marie jenom na díle zachovalá jest vedle ztepilého provedení částek, které pozůstaly, toliko uměleckým stupněm ku nejznamenitější budově kláštera sv. Anežky, to jest ke kostelu sv. Františka (list I. D), který v témž období stavebním byl hotoven. Jsa ještě bez opěracích pilířů vyzdvižen, má ve dvou čtvercích klenbu křížovou a chor jeho skládá se z pěti stran pravidelného osmiúhelníku. Šest prostých ale působivě v profilu sříznutých oken propouští světlo do kostela; dvě z nich ústí do lodi chrámové, čtyři další do vícestranného choru. Vedle skladby své jest kostel sv. Františka slohu gotického, kdežto drobné dílce a ozdobné částky jsou tvaru a povahy románské (list III).

Podkladem článků klenbových jsou sloupky v choru jednoduché, na patkách spočívající, v lodi pak sříznuté a na krakorcích založené, nesoucí nádherné hlavice (list V. 1, 2, 3, 4; list VI. 2, 3, 4). Košíkový tvar jejich pokryt jest ozdobou ploché ornamentiky listové, která bohatostí a rozmanitým skladem se vyznamenává. Kromě toho spatřuje se na jedné hlavici nad listovím ozdoba zvířecí ve spůsobě okřídlených drakův (list VI. 4).

Hlavice vzletného skladu a mistrného i jemného díla jsou nejkrásnějším vzorem ornamentální plastiky, pokud kdy v Čechách kvetla, a řadí se venkoncem důstojně ku nejlepším pracím takovým v ostatních zemích evropských.

Opatřeny jsouce mohutnou krycí římsou, podpírají nerozdílné z počátku svazy žeber, jež rázně vynikají a žebrům v kapli Panny Marie docela se podobají. Profil žeber v lodi chrámové jest srdčitý, jako tvar takový běžný byl za doby přechodního slohu (list IV. g). Žebrám v choru dostalo se bohatější úpravy tím, že obě hrany zaohrouhleny a v oblouny proměněny (list IV. 10). Svorníky vyrovnávají se hlavicím skladbou i provedením (list V. 5, 6). Jeden z nich ozdoben jest révovím u věnec složeným, druhý znázorňuje baziliška, jak sám sebe usmrcuje.

Západní zeď prolomena jest na spůsob vítězného oblouku, aby povýšená kruchta jeptišek otevírala se do kostela sv. Františka. Profil obloukového pásu (list IV, i1) má na rozdíl od profilu pásu v kapli Panny Marie toliko hlubší žlábky.

Na ostění jednoho okna spatřiti lze znamení kamenníkovo : (doplnit obrázek)

Architektonickou i plastickou náplň znamenitě zvyšuje slohová polychromie. Na bledožlutém vrchu kamene patrny jsou stopy po tmavočervené až hnědé ornamentice. Také hlavice a svorníky byly barveny a pozlaceny.

Skvělý památník vlasteneckého umění slouží nyní za třídiště a skladiště hadrův, rozdělen jsa dřevěnými podlahami ve tři poschodí. I jest ovšem nemožná věc prozkoumati zevrubně všechny částky jeho, ježto hromadou hadrů zakryty jsou některé architektonické a plastické kusy, jako na př. kamenná sedadla kněžská na spůsob jetelového listu klenutá, a j.

V severní zdi pětistěnného choru, to jest po evangelní straně bývalého oltáře spatřuje se lomeným obloukem klenutý vchod do kostela sv. Františka ze síně konventní (list 1. C; list III,), která má tvar obdélné dvorany a překlenuta jest ve třech čtvercích.

Prostá žebra o dvou žlábcích a vláknech (list IV. 8) opírají se o vícestranné sloupky (list VI. 1), jejichž krakorce, hlavice a krycí desky za jedno jsou s týmiž částkami v kostele sv. Františka.

Z konventní síně vstupovalo se do kaple sv. Máří Magdalény (list I. B; list IlI.), která klenuta jest v jednom čtverci a pokud se týče architektonické úpravy, neliší se od síně konventní; svědčí o tom zejména svorník (list X 5).

Také kaple sv. Máří Magdalény byla bohatě polychromována. Žebra měla po obou stranách široké lemování (porturu) a trojúhelníky klenby jím otočené vyplněny malbami. Než, jak se podobá, jest polychromie ta pozdejšího původu Kaple sv. Máří Magdalény byla domácí svatyní panen klášterních. Prostor na severu zdí obklíčený určen pro schody vedoucí ke střeše. Úzká, ve dvou čtvercích sklenutá chodba dělila konventní síň od ochozu (křížové chodby), nad nímž prostíraly se celly jeptišek.

Ochoz do dvora otevřený (list I. H) měl lomeným obloukem klenuté arkády. Ježto nyní celá prostora ta rozdělena jest ve dvě poschodí a proměněna v byty a dílny, nedá se již zjistiti, zdali arkády ochozu vyplněny byly kamennými pruty a kružbou, či zhola prázdny (list IV. 2).

I po surovém zohavení zachovaly se některé zlomky kleneb, krakorce a, oblouky pásové; z nich zejména spatřuje se ve příloze přístěnný sloupek s počátkem klenby na přední straně (list IV. 6) a krakorec s počátkem klenby na zadní stěně (list IV. 7).

Dvě proti sobě stojící arkády na severu a jihu ukazovaly ku východům z ochozu, kdežto byl přístup k ostatním stavením klášterním.

O jihozápadní roh ochozu opírala se klášterní kuchyň, (list I. J) založená na čtverci a vysoko klenutá mohutnými žebry (list IV; 1, 4). Z prostřed kuchyně zdvihal se komín.

Po stránce architektonické poznati se dávají všechny posud jmenované budovy kostelní a klášterní, jakožto stavby jednoho, a to prvopočátečného, období klášterního. Patky, sloupky> hlavice, krycí desky, svorníky, žebra a pásy, roubení oken, kamenné pruty a kružby jsou nerozdílnými částkami téhož přesně vypěstěného systému stavebního. Celá ta skupina budov hotovena byla v nepřetržité řadě let.

O něco později, než ještě za květu přechodního slohu, vystaven kostel sv. Barbory (list I. A), jehož budova náleží ku částkám kláštera nejlépe zachovalým. jako prodloužením jižní podélné zdi nejstaršího chrámu sv. Vavřince na východ ustanoven byl směr kostela sv. Františka, tak zase prodloužením severní podélné zdi chrámu sv. Františka na východ určen jest směr kostela sv. Barbory, který prostorem převyšuje všechny ostatní svatyně kláštera sv. Anežky. K lodi jeho o dvou čtvercích klenbových přistupuje chor založený na pěti stranách pravidelného osmiúhelníku. Pozdější původ kostela ohlašují již z venku opěrací pilíře, jak jich při budovách kláštera sv. Anežky dříve vystavených nikde shledati nelze.

Pozoruhodným dokladem pozdějšího původu jest zejména opěrací pilíř na západním konci jižní podélné zdi kostela. Aby jím nebylo zastaveno levé okno ve vícestěnném choru sv. Františka, opatřili řečený pilíř otvorem arkádovým, kterým přístup má světlo do kostela sv. Františka. Téhož způsobu jest také protější opěrací pilíř na západním konci severní podélné zdi chrámové.

Co vnějšími opěrajícími pilíři badateli se ohlašuje, to nezvratného potvrzení dochází veškerou uměleckou stránkou architektonické tvorby u vnitř.

Jako při budovách dříve popisovaných užito sloupku za společnou oporu pasův a žeber, tak při kostele sv. Barbory opral sobě stavitel tolik sdružených sloupků pilířových (přípor), kolik dle počtu třeba bylo ku podpoře pasův a žeber na nich spočívajících.

Při tom nepřestal však na způsobu jednom, nýbrž jinak si vede v lodi chrámové a jinak v choru, onu vyzdobiv prostým sdružením přípon, tento pak sdružením bohatším.

Pilíř při stěně lodí chrámové (list XI. 3; srovn. list II.), určen jsa za nosiče pásu a pode přen sloupem uprostřed, má jádro čtyřhranné, jemuž v koutech po boku stojí dva menší sloupky spočívající na krakorcích jakožto nosiči žeber.

Prostřední sloup vyrůstá z vlastní hati:}' a ověnčen jest hlavicí a krycí deskou.

Od přístěnného pilíře v lodi chrámové, jímž jest způsobu poněkud hmotného a plochého, liší se pilíř v choru štíhlejším, jemnějším a měkčím tvarem (list XI. 5).

Pilíř v choru skládá se také ze sloupu u prostřed vsazeného a dvou sloupků po stranách, které spočívají na vlastních patkách (list XI. 12) ; štíhle dříky Jejich přerušeny jsou u prostřed prstenem jakožto charakteristickým i oblíbeným znakem slohu přechodního (list XI. II).

Nejkrásnější ozdobou piliřů v lodi chrámové i v choru jsou hlavice, jejichž nádherná úprava a rozmanitost obdiv vzbuzují.

Při větších hlavicích plýtvalo se takořka ozdobou; jsoutě celé pokryt nejvybranějším listovím, i ochraňují starý románský tvar, jakož při většině jich kostková hlavice se projevuj (list VI. 6). Za to propůjčen byl hlavicím, kterými slabší sloupky jsou věnčen, štíhlejší a gotickému způsobu bližší tvar kalicha (list VII. 1-8; list VIII. 1-4). Z velikého počtu hlavic má každá jinou tvářnost zdobenou překrásným listovím a podobami květin, kdežto vespolek tvoří mile kvetoucí čeleď v oboru domácí ornamentální plastiky.

Abakus (deska) spočívající na hlavicích vzal na sebe tvar velmi rázný. Skládá se totiž z vysoké krycí desky a ji valně přesahujícího valounu se stužkou, který slabší čtyřhrannou deskou jest pokryt (list VI. 6; list VII. 1-5; list VIII. 1-4).

Profil pásových žeber v lodi jest také bohatěji zpracován nežli profil žeber při kostele sv. Františka, ježto přidány jsou k němu dva žlábky na lícní straně, mezi nimiž vine se přímočárná stezka (list XI. 8). Také žebra klenbová liší se od žeber dříve zhotovených staveb (list XI. 6, 7.)

Podobně i na svornících při křivotkách žeber obráží se nový duch ornamentiky (list X. 1-3). Obecně bohatšímu provedení částek stavitelských přiměřeno jest rozčlenění oken v lodi chrámové a zvláště v choru.

Přímočárné ostění oken lodi chrámové (list XI. 2) vyhazuje dosti prostou skladbu, neboť jedinou ozdobou jeho jest kružba středním prutem rozdělená a přímočárnou hvězdicí o pěti hrotech se končící (list IV. 3). Mnohem větší úprava vynaložena na okna v choru (list XI. 1).

Přímočárné vnější roubení oken oživují na obou vnitřních rozích a pak středním prutem vztýčené sloupky (list X. 4.), které spočívají na vlastních patkách a ověnčeny jsou hlavicemi (list VIII. 5-7).

Ku vnitřnímu ostění oken přistaveny ještě dva sloupky opatřené patkami a hlavicemi, což oknu s nemalou jest ozdobou.

Přední okrasou mistrně zbudovaného a na větším dílu zachovalého kostela sv. Barbory jest portál vyzdvižený na způsob vítězného oblouku a z obou stran bohatl• rouben}', kterým z konventní síně přichází se do kostela.

Vykazuje pak rozčlenění (list XI. 4) podobné profilům ostatních částek kostela.

Rohy stěn na obou stranách okulaceny jsou ozdobnými sloupky, jejichžto dříky dělí u prostřed přechodnímu slohu vlastní prsteny (list XI. 10).

Podobně děleny jsou prstenem dva mohutné sloupky na vnitřní straně portálu proti sobě stojící (list VIII. 8), jež skvostné zcela původní hlavice ověnčují (list IX 1, 2).

Na nich totiž spatřují se reliefy hlav druhdy polychromované, po levé ruce hlavy mužův, starších a mladších, po pravé ruce hlavy žen, také rozličného stáří.

Na hlavách těch prve zazděných a teprve při zkoumání stavby odkrytých patrný jest i ve tvářích i v úpravě vlasů osobitý ráz, tak že badatel uzavírá hned na osoby historické a dohaduje se toho, kdož asi byli, jež tuto obrazem jsou představeni.

Jednotlivé listové koruny na hlavách opatřené podobou drahých kamenův, jak shledáváme je na jiných výtvarných dílech 13. století a vzpomínka na zakladatelku a spolu první abatyši kláštera, která pocházela z královského rodu Přemyslův, nezůstaví nikoho v pochybnosti, že hlav}' mužův a žen na sloupcích portálu kostela sv. Barbory představují spoluúdy panovnické rodiny české a předky blahoslavené Anežky. Ostatně máme v Cechách i na jiných místech příklady plastického znázornění toho druhu, jako na př vypuklé obrazy v kostele sv. Jakuba na farnosti cerekvické a současný téměř relief v kostele sv. Jiří na hradě pražském.

Vnitřní prostora vkusně a bohatě upraveného kostela sv. Barbory rozdělena jest také dřevěnými podlahami ve tři poschodí; dvě hořejší slouží za skladiště koží, spodní pak místnosti užívá se za třídiště hadrů.

Když dála se v loni úprava přízemní místnosti, uhodili dělníci pod tlustou vrstvou vápna na malby á tempera, kterými zajisté celé stěny kostela byly ozdoben}'. Kolkolem lemuje stěnu chrámovou architektonický trnož nad nynější úrovní asi půldruhého metru od podlahy vzestupující, jehož umělecké -motivy po kusech se opětují.

Nad trnožem pokračovaly v nástěnných polích malby á tempera, znázorňujíce život Kristův tak, že na levo od hlavních dveří učiněn byl počátek obrazem trvám Zvěstování Panny Marie, kdežto na jižní a západní stěně končilo se Ukřižováním a Z mrtvých vstáním Páně.

Mezi trnožem a poli maleb prostíral se obvodem celého kostela minuskulový nápis gotický o jedné řádce, té chvíle již nečitelný.

V celku odkryty byly toliko čtyři zlomky skupin obrazových, kdežto ostatní zanesen}' zůstávají tlustou vrstvou vápna Na severní straně spatřujeme Tři mudrce u jeslí a Povraždění pacholat betlémských, na východní stěně v choru shledalo se Umývání nohou, na jižní stěrač částka Ukřižování, dvě ženy a Magdaléna kříž objímající.

Kdežto pak při obraze Tří mudrců u jeslí, jak se zdá, zúmyslně hlavy osob byly porušeny, zachovala se barva i kresba Umývání nohou dosti v dobré způsobě, jakož i postavy osob bez úhony zůstaly.

Povraždění pacholat betlémských bylo patrně bud v 16. buď v 17. století přemalováno.

O stáří řečených tuto maleb freskových nedá se dosud pro neúplnost nálezu nic jistého tvrditi. Malby zhotoveny jsou vesměs na hladké tvrdé obmítce a kontury k obrazům kreslil umělec červenou barvou.

Na žebrech klenbových ukazují se stopy staré polychromie, na svornících známky zlacení.

Naproti bohaté výpravě vnitřních částek stavitelských dosti prostá jest dekorace stran vnějších, jakož jedinou ozdobou zevnějšku jmenovati lze kružbu ve dvou oknech posud zachovalou a čelní římsu (list XI. 9).

Co se týká staviva, jehož užito bylo k budování kostela sv. Barbory a všech ostatních stavení klášterních, zhotoveny jsou konstruktivní částky budov, roubení dveří a oken, hlavice, pásy, žebra, svorníky, pruty okenní a kružby, pilíře a římsy venkoncem z jemného opukového vápence, jak při románských stavbách českých vezdy se dálo Domácí řemeslníci naši uměli zajisté mistrně o něm pracovati, čehož výmluvným dokladem jsou pečlivě provedené řezy profilu a znamenitě modelované částky ornamentiky. Ostatní zdivo skládá se z lámaného kamene.

Dějepis nezachránil nám jména stavitelova. Že byl mistrem výtečným, tomu trvale svědčí dílo jeho, zvěstujíc chválu svého původce.

Zbývá ještě pověděti, že věž (list I. K; viz obraz klenbových žeber jejích a svorníku z prvního poschodí na listu X. 6-8) jakož i přestavená již kaple, sv. Michala (list I. G) pocházející ze druhé polovice 14. století.

Z popisu tohoto samo se podává, jak eminentního významu jest pro království české klášter sv. Anežky v Praze jak v ohledu historickém tak i v dějinách umění.

Architektonickou skladbou svou ocituje se na prahu slohu gotického, jehož důležitosť vzhledem ku vlasti naší jest obecně známa; co pak se týče výzdobného detailu, máme tu před rukama vzory největšího rozvoje a květu, k němuž na domácí půdě naší vyspěl sloh románský.

Kdežto pak v sutiny obráceny byly za 15. století velikolepé stavby slohu románského a přechodního: ochránily se jakoby zázrakem podstatné částky kláštera sv Anežky bez pohromy, přes to, že jiné částky jeho zpustošeny a budova celá po váli císaře josefa II. ku světským účelům byla přikázána. Klášter sv. Anežky i v nynější způsobě své jest tudíž neocenitelným pokladem českého umění z první polovice 13. století a spolu oné doby jediným a nejdůležitějším památníkem stavitelským královského města Prahy.

Nedá se mysliti, aby umění milovné století naše zůstavilo na sobě výtku vandalismu, ve zkázu vydávajíc památník pro kulturní dějiny města Prahy tak na výsosť důležitý.

Prostředky a cesty vedoucí ku záchraně zrušené svatyně dají se nalézti, i jest povinností naší hledati je a budoucím pokolením zůstaviti svatyni obnovenou. Pomocné ruky ku záchraně a obrození tak vzácné stavitelské památky po blahoslavené Přemyslovně Anežce podají zajisté zástupcové města, venkova i říše.