Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho/II. Umělecký i archaeologický význam kláštera

Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho Ferdinand Josef Lehner
I. Dějepisný nástin kláštera	II. Umělecký i archaeologický význam kláštera	III. Jednota pro obnovu kláštera bl. Anežky

Údaje o textu
Titulek:	II. Umělecký i archaeologický význam kláštera
Autor:	Ferdinand Josef Lehner
Zdroj:	LEHNER, Ferdinand Josef. Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho. Praha : Jednota pro obnovu kláštera bl. Anežky, 1896. s. 5–9. Digitální knihovna MKP
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Anežský klášter

Nástin dějepisný právě uvedený jest klíčem, abychom pochopili rozvrh a soustavu stavební, jaká na půdorysu zde vyobrazeném se spatřuje. Díváme-li se na půdorys budov klášterních dosud stávajících (viz obr. I.), bývá nesnadno dopátrati se základní myšlénky, kterou zakladatelka kláštera na mysli měla. Víme-li však, že jest to klášter podvojný, ženský a mužský, tudíž vlastně dva kláštery přesně oddělené, přece pak soustavně v jedno spojené, a že obytné budovy kláštera mužského kromě kostela dosud zachovaného zcela zmizely, pochopujeme ihned celou soustavu rozvrhu. Jsouť to dva kláštery s dvěma kostely v jedno sdružené, — architektonické unicum v zemích koruny české.

Panenský klášter sv. Františka v podstatě své stojí celistvě, jak bl. Anežkou byl zbudován. Má svůj kostel, s nímž organicky v souvislosti jsou veškeré prostory, bez kterých žádný klášter mysliti si nelze. A jelikož to byl hlavni klášter, jest kostel jeho větší a prostory klášterní jsou rozsáhlejší. Ze druhého kláštera sv. Barbory, zbudovaného pro mužský konvent menších bratří, zachoval se pouze kostel, klášterní budovy však naprosto zmizely. Měl význam podřízenější a za tou příčinou byl kostel jeho menší, a budovy konventní s ním související byly drobnějších rozměrů. Veškerý rozvrh plánů však ukazuje, že oba kláštery založeny jsou současně, byť i prvnější dříve, druhý pak o něco později byl dokončen. Tomu nasvědčuje zejména poloha obou kostelů k východu čelících a se svými konventy řádně souvisejících.

Klášter panenský sv. Františka dochoval si přes nepřízeň věků dosud vše, co klášter klášterem činí. Kostel sv. Františka skládá se z choru a lodi. Chor (4) o dvou klenbových čtvercích má závěrek polygonální, sestrojený na základě pravidelného osmistěnu, jehož pěti stranami jest zakončen. Vítězný oblouk slohové článkovaný spojuje choř s lodí (5), která čítala tři klenbové obdélníky, jak dosud zřetelně se spatřuje na severní stěně boční, na které do dnešního dne zachovaly se přípory s hlavicemi, jakož i rysy lomených oblouků nástěnných. Jižní stěna boční však zmizela bezpochyby po požáru, jímž klášter r. 1689 zachvácen byl, když sřítivším se krovem proražena jest klenba, kterou jeptiškám pro nedostatek opětně sestrojiti nebylo lze, za kteroužto příčinou později poškozená stěna jižní odstraněna jest. Věž kostelní však na západním průčelí lodi zbudovaná dosud stojí (6). Kruchta jeptišek sklenuta byla v lodi a to přímo za obloukem vítězným, jak ze stop na zdech pozůstalých jest patrno. Ku kostelu sv. Františka přiléhá zcela pravidelně klášter opírající se po celé délce o severní stěny choru i lodi a pokračující v téže čáře směrem západním. K boční stěně choru přiléhá celou délkou síň konventní (3), na třech klenbových rovnoúhelnících sklenutá a s domácí kaplí sv. Maří Magdaleny (1) spojená. K boku lodi a věže přistavěn jest ambit (9) do čtverce založený, nad jehož sklenutým ochozem zbudovány byly celly jeptišek. K jihozápadnímu rohu ambitu druží se klášterní kuchyně (8) na čtverci zbudovaná, vysokou klenbou na mohutných žebrech krytá, z jejíhož středu zdvíhá se komín. Jelikož v klášteřích z důvodů přirozených s kuchyní sousedíval refektář, lze souditi, že v těch místech bývala prostorná jídelna konventní. Z architektonického rozvrhu právě uvedeného zřetelně se objevuje, že klášter byl řádně založen dle pravidel řeholí předepsaných.

Jestliže panenský klášter sv. Františka v podstatné celistvosti až na naše doby se dochoval, zbyl z druhého kláštera sv. Barbory pro konvent menších bratrů zbudovaný pouze kostel. Kostel sv. Panny Barbory (2) souvisel západní svou stěnou průčelní s konventní síni kláštera panenského, odkud nádherným portálem do něho se vcházelo. Skládal se ze dvou klenbových čtverců vítězným obloukem oddělených od polygonálního choru pěti stranami osmiúhelníku zakončeného. Šířka kostela rovná se šířce lodi sv. Františka. Je-li však kostel sv. Františka zbudován bez opěrných pilířů, jest jich zde důsledně užito nejen v závěrku východním, nýbrž i na obou stěnách bočních, čímž zřetelně se naznačuje, že stavba kostela sv. Barbory připadla již do posledních let stavebních na sklonek první polovice 13. věku, čemuž i ostatní články dekorativní nasvědčují. Nádherný portál, jímž z panenského kláštera do kostela sv. Barbory se vcházelo, vyzdoben jest na příporách pravého i levého ostění na místě hlavic skutečnými hlavami korunovanými, mužskými po jedné a ženskými po druhé straně, které jsou podobiznami rodičů a předků blahoslavené zakladatelky kláštera, znázorňující plasticky nejbližší rodokmen její, vzácný to a v dějinách umění českého ojedinělý příklad dekorace, jímž se nám představuje královský rod Přemyslovců.

Jako ku kostelu sv. Františka dosud, přidružoval se též ku kostelu sv. Barbory na téže straně severní a tudíž východně od budov panenského kláštera ambit kláštera menších bratří rozměrů skrovnějších, refektář s kuchyní vedle něho, jako v klášteře panenském, nad kuchyní světnice guardianova, síň zimní i letní, dům pro čeládku, hraničící se dvorem, se studní a malou zahrádkou před dveřmi. Kdybychom si nakreslili na prázdné místo půdorysu severně od kostela sv. Barbory i síně konventní a východně od kláštera panenského veškeré místnosti mužského kláštera právě vyjmenované, shledali bychom, jak krásně a soustavně by se doplnil obraz podvojného kláštera bl. Anežky, jehož rozvrh byl za účelem svým výtečně rozluštěn. Veškeré budovy jsou sice vesměs jen menších rozměrů, za to však účelně a řádně rozvrženy.

Klášter bl. Anežky v letech 1330—50 zbudovaný vystavěn jest slohem, který obecně přechodním slove, čemuž však nelze rozuměti v ten smysl, jako by sloh tento byl přechodem od slohu románského do gotického. Vliv nového slohu gotického ve Francii náhle se objevivšího architektonickými výhodami svými, jakých poskytoval, počal se totiž jeviti záhy na stavbách českých v době rozkvětu románského slohu větší nebo menší měrou. Na budovách domáhaly se platnosti slohy oba, starý sloh románský a nový gotický. Zajímavá smíšenina obou dospěla v Čechách a na Moravě k rozkvětu tak znamenitému a národně rázovitému, že poměrné krátkou dobu od poslední čtvrti 12. začínaje do polovice 13. věku právem považovati lze za nejskvělejší období samostatného stavitelství českého. A poněvadž v bouřích válečných, jimiž vlast naše ve stoletích následujících zachvácena byla, valná čásť památníků a to právě nejvelikolepějších v době přechodní zbudovaných zanikla, jsou zbylé památníky dvojnásobně vzácné pro monumentální dějiny architektury české. V Praze jediným, zároveň však nejznamenitějším památníkem slavné doby této jest klášter blahosl. Anežky, jako by zázrakem v podstatě své dosud neporušeně zachovaný. Sestrojení architektonické jest již vesměs gotické, detail však přidržuje se starých zásad románských. Na veškerých budovách kláštera protkávají se oba slohy rovnoprávně a rovnocenně. A právě na tom zakládá se neobyčejná vnada a neocenitelná krása monumentálního památníku tohoto. Zbořiti klášter bl. Anežky znamenalo by vytrhnouti nejdůležitější list z knihy dějin umění českého. Při zdánlivě nepatrné ceně, jakou zevnějšek spuštěný oku poskytuje, jest uvnitř budov v architektonickém detailu na příporách, patkách, hlavicích, krycích deskách, žebrech, pásech, svornících, kružbách a jiných článcích tolik krásy, tolik rozmanitosti, tolik bohatství, jakého by se tam nikdo nenadál. Vše zhotoveno jest s podrobnou znalostí architektonickou, pokročilou, vytříbenou technikou řemeslnou, s podivuhodným vkusem obrazotvornosti. Jest to jeden z nejzralejších plodů českého ducha, české ruky a české obrazotvornosti, slovem — výkvět české svéráznosti umělecké.

Aby tak zralý plod samorostlé a dávné vzdělanosti české zmizel s povrchu země, vzdělaný národ český nedopustí.