Kalendář Zlaté Prahy/1895/Příteli L. D.

Kalendář Zlaté Prahy/1895
Vánoční mysteria v Rusku	Příteli L. D.	Nedosažený honorář

Údaje o textu
Titulek:	Příteli L. D.
Autor:	František Xaver Svoboda
Zdroj:	Kalendář Zlaté Prahy. Praha : J. Otto, 1895. s. 53. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Sedlačíš nyní kdesi blízko Lvova
a dětí pět máš. Časem dvě tři slova
o tobě náhodou se dovím zas,
a tu si vždycky připomínám tklivé
potulky naše, když jsme náruživě
ochvěni sněním mařívali čas,
budoucnosť tkali, kypřili svá přání
a dětinně své žili milování!
A zda i ty si někdy vzpomeneš
na naše styky v ustarání denním,
zda soulad tichý naší lásky též
naplní tvoji duši mezi sněním,
a zda i o tvou duši zavadí
vzpomínka plachá na noc úplňkovou,
když vyšli jsme si vůní otavovou
po lukách tenkrát? Jak tě naladí?
Emilku vidíš? útlé tělo její?
Šustění trávy slyšíš pod kročeji?
Jak projde duší tvou, když unaven
jdeš s pole večer v péči o rodinu
a ze tvé duše ztišeného stínu,
když Bůh ví proč se zdvihne obraz ten,
jak všichni za vesnici tenkráte
jsme tužeb nesli světlo rozžaté?
Nic z touhy té se v žití nesplnilo;
ty’s odešel a tam jsi zapomněl,
a kolem mne se těžce shromadilo
tisíce strastí; zbledlo, co jsem chtěl…
A ona, tenkrát jak my blažená,
útlá a tichá kamsi do předměstí
hlavního města stíhala své štěstí,
až dosáhla ho všecka zničená.
Tak léta rozmetla nás nečekaně;
my přání svá a sliby veškery
zepřeli lehce, vešli odevzdaně
do stínu společenské příšery,
a ani stud nám nitro nestížil
z chabosti naší, z pronevěry hladké,
vzduch starých zvyků i do nás se vpil
a vše to kolísání bylo krátké.
A nač teď přísahati můžeš as?
Jak vystřízlivěly tvé velké plány?
Máš přání? Tužby? — Ne již. Přešel čas.
Je chladno. Bitvy byly bojovány
jen ve snu a jen pouhou náhodou…
Buď s Bohem! Těžší myšlénky dnes jdou,
smrť časem přihlásí se, mysl jímá,
a vyvětraným mládím chvěje zima.