Jeremiáš a jeho „Pláč“/4

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hlava čtvrtá.

1Jak zatemněno jest zlato, — změněno jest zlato drahocenné velmi,

jak rozházeny jsou kameny svaté — v rohu všech ulic.

2Synové Sionu… krásní, — vyváženi zlatem čistým,

jak připočteni byli k nádobám vyrobeným, — k dílu řemeslníka.

3I obludy mořské podaly prs, — daly ssáti mláďatům svým,

dcera národa mého stala se násilnou, — jako pštrosi v poušti.

4Uvázl jazyk kojence — žízní na podnebí jeho,

dítky žádaly chleba, — nebylo, kdo by jim jej lámal.

5Jedlíci — leželi ku potěšení v ulicích,

kteří nošeni byli na purpuru, — objímali výtrus.

6I zvětšil vinu dcery národa mého — nad hříchy Sodomy,

která jako v okamžiku byla převrácena, — a neotočeno na ní ruky.

7Čistější nad sníh byli posvěceni jeho, — bělejší byli nad mléko,

tělo jejich kosť z perel, — safír tvářnosť jejich.

8Temnější nad čerň byla podoba jejich, — nepoznáni byli na ulicích,

uvízla kůže jejich na kosti jejich, — uschnula jako dřevo.

9Lépe bylo usmrceným mečem – než usmrceným hladem,

poněvadž chřadli — z nedostatků plodů polních.

10Ruce žen milosrdných — pekly dítky své,

byly jim za obilí — při potření dcery národa mého.

11Přihotovil Jahve hněv svůj, — rozlil rozhořčením chřípí svých,

zažehl oheň na Sionu, — a ztrávil základy jeho.

12Neuvěřili králové země — a všichni obývající okrsek zemský,

že by vešel utiskovatel a nepřítel — v brány Jerusalemské.

13Pro hříchy proroků jeho, — pro viny kněží jeho

(jsou) prolévající v prostředí jeho — krev spravedlivých.

14Klátili se slepci v ulicích, — znečistěni byli krví,

takže nebylo možno — dotknouti se šatů jejich.

15„Utečte, — on se stal nečistým“, volali na ně

„utečte, utečte, nedotýkejte se“; — i mihli sebou, klátili se;

bylo řečeno mezi národy: — „déle nebudou prodlévati“.

16Tvář Jahvova rozdělila jich,— déle nepatřil na ně,

tváře kněží nevážili si, — nad starci nesmilovali se.

17Až dosud chřadnou oči naše — po pomoci naší ;.. marně,

na čekané naší čekali jsme — na národ, který nezachraňuje.

18Úklady strojili krokům našim — při chůzi v ulicích našich,

přiblížil se konec náš, naplněni jsou dnové naši, — poněvadž přišel konec náš.

19Rychlejší byli pronásledovatelé naši — nad orly nebeské,

po horách honili nás, — v poušti ukládali nám.

20Dech chřípí našich, Pomazaný Jahvův, — zachycen byl v jámách jejich,

o kterémž jsme pravili: ve stínu jeho — žíti budeme na věky.

21Raduj se, plesej, dcero Edomská, – obývající v zemi „Us“,

též na tebe přijde kalich, — opiješ se a budeš odhalena.

22Ukončí provinění tvé, dcero Sionská, — nebude déle odkrývati tě,

navštívil provinění tvé, dcero Edomská, — odkryl tě pro hříchy tvé.