Jeremiáš a jeho „Pláč“/3

Jeremiáš a jeho „Pláč“ Jar. Jivanka
2	3	4

Hlava třetí.

¹Já jsem muž, jenž jsem viděl ponížení — holí hněvu jeho.

²Mne k běhu povzbudil a dal mi kráčeti — do tmy a ne ku světlu.

³Vskutku na mne obrátil a otočil ruku svou — každého dne.

⁴Padlo maso mé, — a kůže má obestřela kosti mé.

⁵Vystavěl na mne a obemknul mne — hořkostí a soužením.

⁶Dal mi bydleti v temnostech — jako mrtvým na věky.

⁷Obehnal mne a nevycházím, — těžkým učinil železo mé.

⁸Poněvadž jsem křičel a o pomoc volal, — učinil je modlitbou mou.

⁹Obehnal cestu mou kameny, — stezky mé převrátil.

¹⁰Medvěd, úklady strojící mně, On, — lev ve skrýších.

¹¹Cesty mé odbojného a roztrhal mne, — učinil mne zmalátnělým.

¹²Kráčel luk jeho, a postavil mne — za terč šípu.

¹³Uvedl v ledviny mé — syny toulce.

¹⁴Byl jsem smíchem všemu národu svému, — zpěvem strun po celý den.

¹⁵Nasytil mně hořkostmi, — napojil mne ponížením.

¹⁶Umenšil oblázkem zuby mé — a přikryl mne prachem.

¹⁷Zapudil jsi z míru duši mou, — zapomněl jsem dobra.

¹⁸I řekl jsem: zahynula ozdoba má, — — a důvěra má v Jahveho.

¹⁹Vzpomeň zkázy mé a pronásledování mého — ku záhubě a hořkosti.

²⁰Vzpomínkou vzpomínáš toho, a dá se utlačovati — ve mně duše má.

²¹To obracím na srdce své, — poněvadž doufám.

²²Milosrdenství Jahvovo, že neopustil nás, — že nepřestalo smilování Jeho.

²³Nové při ranních zásvitech, — velká jest pravdivost Jeho.

²⁴Podíl můj Jahve, řekla duše má; — proto doufám v Něho.

²⁵Dobrý Jahve doufajícím, — duši hledající Ho.

²⁶Dobře doufajícímu mlčky — na pomoc Jahvovu.

²⁷Dobře muži, že nese jho — v mladosti své.

²⁸Bydlí sám a mlčí, — poněvadž vložil je na něho.

²⁹Dává do prachu ústa svá, — snad jest naděje.

³⁰Nastavuje bijícímu ho skráň, — nasycuje se pohaněním.

³¹Neboť nezapuzuje — na věky Pán.

³²Neboť, jestliže zármutkem sklíčil, smiloval se — i dle velkého milosrdenství svého.

³³Neboť ne ze srdce utlačuje — a nezarmucuje synů lidských.

³⁴Když potřel pod nohami svými — všechny zajatce země,

³⁵když potřel soud muže — před tváří Nejvyššího,

³⁶když člověka v při jeho, — Pán neviděl to?

³⁷Pravil: kdo to, a stává se, — co Pán nerozkázal?

³⁸Z úst Nejvyššího nevychází — zlo dobro?

³⁹Proč stěžuje si člověk žijící, muž — nad hříchy svými.

⁴⁰Vyzkoumejme a vyzpytujme cesty své, — vraťme se k Jahvovi.

⁴¹Pozdvihněme srdce své a ruce — k Bohu na nebesích.

⁴²My poklesli jsme a byli jsme odbojni, — a ty nezakročil jsi.

⁴³Zahalil jsi se rozhořčením, pronásleduješ nás, — zavraždil jsi, nebyl jsi milostiv.

⁴⁴Zahalil jsi se mrakem, — aby nepronikla modlitba.

⁴⁵Odpadky a opovržením učinil jsi nás — uprostřed národů.

⁴⁶Rozevřeli na nás ústa svá — všichni nepřátelé naši.

⁴⁷Strach a jáma byly nám — záhubou a potěšením.

⁴⁸Oko mé dává sestupovati pramenům vody — nad potřením dcery národa mého.

⁴⁹Oko mé vyteklo a neodpočine si, — tak aby přestalo.

⁵⁰Až popatří a pohlédne — Jahve s nebes.

⁵¹Oko mé trýznilo duši mou — pro všechny dcery města mého.

⁵²Nástrahy činili mi jako ptáku — nepřátelé moji,… nadarmo.

⁵³Uhlušili v hrobě život můj, — vrhli na mne kámen.

⁵⁴Vyvalily se vody nad hlavu mou, — řekl jsem: oddělen jsem.

⁵⁵Volal jsem jméno Tvé, Jahve, — z hrobu nejhlubšího.

⁵⁶Hlas můj slyšel jsi, neskrývej — ucha svého k občerstvení a volání mému.

⁵⁷Blízko jsi byl v den, kdy volal jsem Tě, — řekl jsi: „Neboj se“.

⁵⁸Zvětšil jsi, Pane, pře duše mé, — vykoupil jsi život můj.

⁵⁹Viděl jsi, Jahve, pokoření mé, — soudil jsi soud můj.

⁶⁰Viděl jsi všechny pomsty jejich, — všechny úmysly jejich proti mně.

⁶¹Slyšel jsi, rozhořčení jejich, Jahve, — všechny úmysly jejich proti mně.

⁶²Řeči povstávajících proti mně a hlučení jejich — proti mně po celý den.

⁶³Popatř, jak odpočívají a povstávají, — já .. zpěv jejich.

⁶⁴Navracuješ jim odplatu, Jahve, — dle činů rukou jejich.

⁶⁵Dáváš jim pokrývku srdce, — zaklínání Tvé jim,

⁶⁶Pronásleduješ v hněvu a níčíš je — pod nebem Jahvovým.