Jeremiáš a jeho „Pláč“/5

Jeremiáš a jeho „Pláč“ Jar. Jivanka
4	5

¹Vzpomeň, Jahve, co se stalo nám, — popatř a viz pohanění naše.

²Dědictví naše obráceno jest k cizím, — dům náš k neznámým.

³Siroty byli jsme, neměli jsme otce, — matky naše jako vdovy.

⁴Vody naše pili jsme za stříbro, — dřevo naše šlo na odbyt za cenu.

⁵Po šíjích našich byli jsme šlapáni, — pracovali jsme, nebylo odpočinku nám.

⁶Egyptu podali jsme ruku,… Assyrovi, — abychom se nasytili chlebem.

⁷Otcové naši hřešili,… nejsou, — my nesli jsme viny jejich.

⁸Otroci panovali nad námi, — nebylo, kdo by vytrhl z ruky jejich.

⁹Za duše své přinesli jsme si chléb svůj, — před mečem pouště.

¹⁰Kůže naše jako ohniště, — rozpáleni jsme byli úpaly hladu.

¹¹Znásilnili ženy na Sionu, — dcery v městech judských.

¹²Knížata rukou jejich byla pověšena, — tvář starců nebyla ctěna.

¹³Mladíci nosili žernov, — jinoši klesali pod dřevem.

¹⁴Starci neodpočívali v bráně, — mladíci odpočinuli od zpěvu.

¹⁵Odpočinulo od radosti srdce naše, — obrácen jest ve smutek chór náš.

¹⁶Padla koruna s hlavy naší, — běda nám, že jsme zhřešili.

¹⁷Proto bylo zmalátnělé srdce naše, — nad tím zatemněny byly oči naše;

¹⁸Nad horou Sionem, poněvadž zpustošena byla, — poněvadž lišky chodily v ní.

¹⁹Ty, Jahve, sídlíš na věky, — trůn tvůj od národa k národu.

²⁰Proč na věky zapomínáš na nás, — opouštíš nás na dlouhou dobu?

²¹Navrať nás, Jahve, k sobě, a vrátíme se, — obnov dny naše jako za dávna.

²²Neboť zapudil jsi nás, — rozhořčil jsi se nad námi velmi.