Jeremiáš a jeho „Pláč“/5

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Hlava pátá.

1Vzpomeň, Jahve, co se stalo nám, — popatř a viz pohanění naše.

2Dědictví naše obráceno jest k cizím, — dům náš k neznámým.

3Siroty byli jsme, neměli jsme otce, — matky naše jako vdovy.

4Vody naše pili jsme za stříbro, — dřevo naše šlo na odbyt za cenu.

5Po šíjích našich byli jsme šlapáni, — pracovali jsme, nebylo odpočinku nám.

6Egyptu podali jsme ruku,… Assyrovi, — abychom se nasytili chlebem.

7Otcové naši hřešili,… nejsou, — my nesli jsme viny jejich.

8Otroci panovali nad námi, — nebylo, kdo by vytrhl z ruky jejich.

9Za duše své přinesli jsme si chléb svůj, — před mečem pouště.

10Kůže naše jako ohniště, — rozpáleni jsme byli úpaly hladu.

11Znásilnili ženy na Sionu, — dcery v městech judských.

12Knížata rukou jejich byla pověšena, — tvář starců nebyla ctěna.

13Mladíci nosili žernov, — jinoši klesali pod dřevem.

14Starci neodpočívali v bráně, — mladíci odpočinuli od zpěvu.

15Odpočinulo od radosti srdce naše, — obrácen jest ve smutek chór náš.

16Padla koruna s hlavy naší, — běda nám, že jsme zhřešili.

17Proto bylo zmalátnělé srdce naše, — nad tím zatemněny byly oči naše;

18Nad horou Sionem, poněvadž zpustošena byla, — poněvadž lišky chodily v ní.

19Ty, Jahve, sídlíš na věky, — trůn tvůj od národa k národu.

20Proč na věky zapomínáš na nás, — opouštíš nás na dlouhou dobu?

21Navrať nás, Jahve, k sobě, a vrátíme se, — obnov dny naše jako za dávna.

22Neboť zapudil jsi nás, — rozhořčil jsi se nad námi velmi.