Japonské pohádky/O statečném kapru

Japonské pohádky Adolf Wenig
Kterak se lišáček jezevci pomstil	O statečném kapru	O muži osmirukém

Údaje o textu
Titulek:	O statečném kapru
Autor:	trad.
Krátký popis:	pohádka
Zdroj:	Soubor:WENIG, Adolf - Japonské pohádky.djvu, s. 28–32
Vydáno:	Pacov: Přemysl Plaček, 1917
Licence:	PD traditional
Překlad:	Adolf Wenig
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Žil kdysi v městě Kioto malíř znamenitý, Okyo-Maruyama-Okyo mu říkali. Sláva jeho šla po vší zemi, kdo se mohl pochlubiti jeho obrazem, byl šťasten. Ale byly drahé Okyovy obrazy, že si jich jen boháči mohli dopřáti. K Okyovi hrnulo se však také mnoho žáků; chtěli vyučiti se malbě u slavného mistra a sami státi se slavnými. Nepřijal však Okyo každého. Jen vskutku nadané si vybíral, jen ty, kteří jevili hned zpočátku nepopíratelné vlohy.

Přišel jednou k Okyovi mladík, Rosetsu se jmenoval, uboze vypadal a když se chtěl přesvědčiti mistr o jeho nadání, ukázalo se, že je tuze nepatrné. Okyo posílal mladíka domů; slyšet o něm nechtěl, ale hoch prosil tak dojemně a úpěnlivě, že konečně Okyo, aby měl pokoj, ustrnul se nad ním a nechal ho u sebe:

Šlo to Rosetsuovi s učením velmi pomalu. Druzí žáci předstihovali ho hravě v učení a záhy byl jim všem na posměch. Byltě Rosetsu ke všemu trochu přihlouplý. Mnozí z těch, kteří vstoupili do učení k Okyovi zároveň s Rosetsu nebo i po něm, opustili již dílnu mistrovu, někteří se i proslavili svými obrazy; jen Rosetsu vězel stále u Okya a prospěch jeho nijak nepokračoval. Okyo se ho posléze málo všímal, pokládaje všecku námahu za marnou.

Když to Rosetsu konečně sám zpozoroval, byl nešťasten: viděl, že jeho dávné přání, státi se velkým umělcem, nedojde vyplnění, že je vše marno. Zoufalý nad svým osudem opustil tajně dílņu mistrovu. Šel cestou, necestou, kam ho nohy nesly. Bez cíle putoval smutný, že ztratil všecko, proč chtěl být živ.

Dva dni a dvě noci šel, cesty nehleděl, až vysílen třetího dne k večeru klesl k zemi pod starou borovicí. Bylo v zimě, sněhu napadlo, ale Rosetsu nedbal, že studí bílá poduška, na kterou složil unavenou hlavu.

Spal až do rána. Za svítání, když oči otevřel, zaslechl nedaleko divný zvuk, jakoby ve vodě někdo šplouchal. Spozoroval, že na blízku teče horský potok, ale nevěděl, co by šplouchání znamenalo. Když se rozednilo a Rosetsu pohleděl na zamrzlou hladinku, vidí, že v ledu je otvor, a tím že vyskakuje nad vodu bez ustání statný kapr. Rosetsu pochopil také, proč kapr z vody vyskakuje. Leželtě nedaleko otvoru kus rýžového koláče, který kapr průhledným ledem byl spozoroval. Chtěl se k němu dostati. Ale nebyl koláč tak blízko, aby bez námahy mohl jej kapr uchopiti. Pokoušel se tedy nárazy ze spoda prolomiti led. To se mu nikterak nedařilo. Proto po chvíli počínal si jinak. Připlul k otvoru, vymrštil se silou neobyčejnou nad hladinu, dopadl na led a vskutku se mu podařilo kousek koláče ulomiti. Sesmekl se zase do vody a po chvilce věc opakoval. Ale šlo to velmi zdlouhavě. Ne vždy dosáhl kapr koláče, bezpočtukrát marně se vymrštil. Krvácel již kapr z četných ran, ale úsilí jeho bylo nezmenšeno. Konečně po tříhodinném úsilí pod údery dopadajícího těla kaprova povolil led mezi otvorem a koláčem, koláč sklouzl do vody a kapr zmizel v té chvíli s vytouženou kořistí.

Rosetsu, který po celou tu dobu pozoroval kapra, zamyslil se nad tím, co viděl a pravil sám k sobě:

»Hle, ukázalo mi zvíře cestu, kudy se bráti. Jen vytrvalost vede k cíli. Neustal kapr, nijakou námahou odstrašit se nedal, až dosáhl, po čem toužil. A já? Utíkám odtamtud, kde jsem chtěl zvítězit. Vím teď, co třeba činit; vrátím se, znovu dám se do práce, napnu všecky síly a neustanu, dokud nedojdu tam, kam jsem dojít chtěl.«

A tak příkladem statečného kapra posílen vrátil se Rosetsu k Okyovi do Kiota, vypověděl mu všecko, příhodu o kapru vypravoval i svoje předsevzetí oznámil. Mistr překvapen a dojat vypravováním žákovým laskavě ho k sobě znovu přijal, jeho úsilí sám byl nápomocen a tak se stalo, že Rosetsu záhy v učení počal vynikati. Šlo to nyní zcela jinak; Rosetsu neustával v horlivé snaze a jeho mistr brzo pozoroval, že žák úsilovnou prací dovede nahraditi, čeho se mu nedostávalo přirozeným nadáním. Nezměrným úsilím a bezpříkladnou horlivostí dosáhl Rosetsu toho, že se stal slavným malířem, jenž ostatní předstihl a svému učiteli se vyrovnal. A to vše způsobil příklad statečného kapra, jehož nezlomné úsilí pozoroval Rosetsu v zamrzlém horském potoce.

Jako slavný malíř užíval pak Rosetsu obrazu kapra ve svém znaku.