Jak se co dělá/Režie

Jak se co dělá Karel Čapek
Obsazení	Režie	Čtená zkouška

Údaje o textu
Titulek:	Jak se co dělá
Autor:	Karel Čapek
Krátký popis:	Soubor Čapkových fejetonů poprvé vydaných roku 1938
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Marsyas; Jak se co dělá Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Marsyas ; Jak se co dělá. 2. vyd. Marsyas, 3. vyd. Jak se co dělá. Praha : Československý spisovatel, 1984. 384 s. Spisy, sv. 13.
Licence:	PD old 70

Režisér, jemuž je kus přidělen, vychází z rozumného předpokladu, že se musí kusu pomoci na nohy, jak se říká; čili že se musí udělat jinak, než jak to autor nadrobil.

“Já jsem si, víte,” praví autor, “představoval takovou tichou, komorní hru –”

“To by nic nebylo,” odpovídá režisér. “ To se musí hrát úplně groteskně.”

“Klára, to je taková zakřiknutá, pasívní bytost,” vysvětluje autor dále.

“Co vás nemá,” namítá režisér. “Klára je vyložená sadistka.

Koukejte, na stránce 37 jí říká Daneš: ‚Nemuč mne, Kláro.‘ – Přitom se Daneš bude svíjet na zemi a ona bude stát nad ním v hysterickém záchvatu, víte?”

“Ale tak jsem to nemyslel,” brání se autor.

“To je zrovna ta nejlepší scéna,” konstatuje suše režisér. “Jinak by první akt neměl aktšlus.”

“Scéna je obyčejný měšťanský pokoj,” vykládá dále autor.

“Ale musíte tam mít nějaké schody nebo estrádu,” praví režisér.

“K čemu estrádu!”

“Aby na ní Klára mohla stát, až zvolá Nikdy. Ten moment se musí vyzvednout, chápete? Aspoň tři metry vysoká estráda. A potom z ní skočí ve třetím výstupu Včelák.”

“Proč by z ní skákal?”

“Protože tam máte poznámku ‚Vpadne do pokoje‘. To je jedno z nejsilnějších míst. Víte, ta hra potřebuje trochu víc života. Vy jste přece neměl na mysli nějakou tuctovou a konvenční utahaninu, no ne?”

“To se rozumí, že ne,” praví autor honem.

“Tak vidíte.”–

Mám-li vyzradit jistá hlubší tajemství dramatického umění, tedy tvořivý autor je ten, který nechce být poután jevištěm, a tvořivý režisér ten, který nechce být poután textem; co se týče tvořivého herce, ten, chudák, nemá jiné volby, než buď že se drží sama sebe (v tom případě se vytkne špatné pojetí režii), nebo že se drží režiséra (v kterémžto případě se vytkne špatné pojetí herci).

Stane-li se zvláštní náhodou při premiéře, že nikdo neklopýtne v dialogu, že nespadne špatně přivrtaná kulisa, nepřepálí se reflektor a nestane se žádné jiné neštěstí, dostane režisér v kritice pochvalu, že “režie byla pečlivá”. Je to čirá náhoda; ale než dojdeme k premiéře, musíme ještě projít martyriem zkoušek.