Historie o těžkých protivenstvích církve české/Jan Krása

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: KAPITOLA XI. - Jan Krása
Autor: Jan Amos Komenský
Zdroj: Citanka
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
  1. Byl jeden z předních kupců pražských, kterýž za příčinou svých handlů do Vratislavě se dostal toho času, když tam císař Zikmund a legát papežský Fernandus byvše, o vojně proti Čechům radu měli. Ten, že v hospodě za podanou příčinou o Husovi, jak člověk nevinný byl, jak nespravedlivě odsouzený, a o večeři Páně jak pod obojí spůsobou rozdávána býti má, svobodně mluvil, jat byl a uvržen do žaláře.
  2. Na ráno pak dostal se do téhož žaláře Mikuláš z Betléma, student z Prahy do Vratislavě k císaři vyslaný, skrze něhož tak svůj úmysl otevřeli, že jestli jim užívání kalicha dopustí, za krále jej přijíti chtějí. Ale císař i nad poslem jejich provedl ukrutnost.
  3. Toho tedy k sobě přivedeného Mikuláše Jan Krása pobožným rozmlouváním nemálo potěšoval a že na něm utrpení svých tovaryše miti bude, z toho se radoval, i jemu k témuž sloužil, řka: „Můj bratře Mikuláši; jaká to naše sláva, že jsme k tomu povoláni, abychom svědectví vydali Pánu Ježíšovi? Podstupmež ochotně to tak maličké trápení; boj jest krátký, odplata věčná. Rozpomínejme se na Pána, jak on hořkou smrt pro nás podstoupil, jak nevinnou krví my vykoupeni jsme, a jaké muky mnozí mučedlníci a panny podnikali?“ Těmi a těm podobnými slovy napomínati ho nepřestával. Ale Mikuláš, když na popravu veden a provazy ke koni za nohy uvázán a po ulicích smykán býti měl, strachem smrti jsa zachvácen a od přístojícího Fernanda životem těšen, povolil, a jakž oni mluvili, husitských bludů se odřekl.
  4. Krása pak na všecka legátova namlouvání jako skála nepohnutý zůstal a že „toho ode mne daremně čekáte“, řekl. Z nenáhla tedy po ulicích vlečen, an všude za ním legát chodil a často i katu, aby se zastavil, rozkázav, volal: „Smiluj se sám nad sebou, odstup od těch bludů, kterýchž všetečně nasáli Čechové.“ Ale on odpovídal: „Pro evanjelium Pána Ježíše umříti hotov jsem.“ A tak od polu mrtvý až na místo popravné dovlečen i upálen jest. Stalo se léta 1420., dne 14. března; a hned v následující neděli družebnou (17. března) legát od Martina papeže proti Čechům učiněnou klatbu na kostelní dveře přibíjeti a s kazatelnic vyhlašovati poručil.