Historie o těžkých protivenstvích církve české/Hanebné lži proti Bratřím rozsívány

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: KAPITOLA XXI. - Hanebné lži proti Bratřím rozsívány
Autor: Jan Amos Komenský
Zdroj: Citanka
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
  1. Léta 1471. měsíce února umřel Rokycan, s jakýmsi zoufáním zápaseje a když ho král Jiří navštěvoval jeho s sebou před soudnou stolici Kristovu volaje; jakož pak hned v jednom měsíci za ním umřel. A nastoupil král Vladislav, krále polského syn, pán tichý a dobrotivý. Před nímž také Bratři od nepřátel hanebně obnešeni byvše, apologii sepsali, a aby jim mocí nic ubližovati nedopouštěl, prosili i obdrželi.
  2. Což některé bezbožné Husity tak pálilo, že proti Bratřím u všech lidí nenávist nestydatými lžmi vzbuditi se snažili. A k tomu (léta 1476.) člověka lehkomyslného, řemesla sladovnického, jmenem Ležku (aby se srovnávalo jmeno s věcí) nastrojili. Kterýž, že z společnosti Pikhartů vyšel, starším mezi nimi byv, mluvil, a divné tajné věci zjevoval, jmenovitě: jak oni v svých sbořích a schůzkách Bohu, Marii Panně a svatým se rouhají, svátostem lehkost činí, mezi sebou vesměs chlípnost (na spůsob Adamitů) provodí, vraždy páchají, čarodějnictví vykonávají a veliké poklady shromaždují. Toho oni po městech a městečkách vozili, za divadlo vystavovali, a on všudy v kostelích odvolával a těch předřečených bludů a zlopověstných nešlechetností se odpřisahal a lidu, aby se za něj, bídného hříšníka, Pánu Bohu modlili, sami pak se těch bezbožných Pikhartů vystříhali, žádal. Kteréž jeho vyznání i na papír uvedli a některých děkanů a farářů podpisem a pečeťmi stvrzené vůbec vydali, aby kde se osobně ten Ležka dostati nemohl, tam aspoň to vyznání jeho s kazatelnice lidu přečítáno býti mohlo.
  3. Ale i ta ďábelská snažnost na nic přišla, když i Bratří proti těm lžem vůbec spis vydali, i Ležka tak mnoho a často před obličejem lidu křesťanského falešně přisahati a místo pravdy lži rozhlašovati se zhroziv, více jim k vůli toho činiti nechtěl, a že na to naveden, že z Pikhartů žádného nezná, zjevně mluvil.
  4. Avšak i ta lživého ducha nestydatost zvyklou Boží dobrotivostí některým v dobré se obrátila, těm totiž, kteříž zvěděti žádostivi jsouce bylo-li by co toho; do shromáždění bratrských tajně přicházeti umínili a všecko daleko jináče nalezše, k Bratřím, jakožto pravým křesťanům se připojili.