Havran a jiné básně/Kolosseum

Havran a jiné básně Edgar Allan Poe
Sloky Heleně	Kolosseum	Heleně

Údaje o textu
Titulek:	Kolosseum
Autor:	Edgar Allan Poe
Původní titulek:	The Coliseum
Zdroj:	POE, Edgar Allan. Havran a jiné básně. Praha: Bursík a Kohout, 1891. s. 12–13.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ó type staré Romy! Bohatá
ty schráno vznešeného rozjímání,
již Čas tu nechal slávy, moci pln,
že konečně — po mnohých, mnohých dnech
pálící žízně a únavné pouti
(po zdrojích moudrosti, jež tajíš v sobě),
zde klečím pokorný a jiný člověk
v tvých stínech lokaje rád v duši svou
tvou velkost, slávu, chmurný majestát!

Ó Časy! Ohromnosti! Vzpomínky!
Ó Mlčení! Ó Spousto! Tmavá noci!
Teď cítím vás i svatou přísnost vaši!
Ó kouzlo větší, než král Židovský
kdys v Gethsemanské učil zahradě!
Ó větší toho, Chaldej blouznivý
jež hltavě pil z ticha klidných hvězd!

Zde, bohatýr kde padl — padá sloup!
Zde, divadel kde orel v zlatě plál,
stráž půlnoční teď koná netopýr!
Zde, římských dam kde pozlacený vlas
dul větrem, bodlák se a třtina chví!
Kde vladař na trůnu se protahoval,
jak přelud v zdiva maltu prchajíc
mdle osvícena srpem měsíčným
se smýká hbitě tichá ještěrka!

Stůj přece! — Břečtanem ty kryté zdi —
ty řimsy shnilé — sloupy zčernalé —
ty staré frisy — vetché trámoví —
ty drobící se hlavice — ta tříšť —
to šedé kamení, zda to je všecko,
co z nádhery té, slávy, velkosti
hlod Hór zanechal Osudu a mně?

„Ne, všecko!“ Ohlas odpovídá, „ne!“ —
„Hlas, věští zvuk se dere stále z nás
a z rumů všech se zvedá k mudrci,
jak zvedá k slunci zpěv se Memnonův!
My ovládáme i hruď nejmocnějších,
my obřím duchům vládnem despoticky,
bez moci nejsme bledé kameny.
Ne všecka naše moc ta tam i zvěst,
ne všecken velké naší slávy vděk,
ne všecko kouzlo, jež nás obstírá,
ne všecko tajemství, v nás které spí,
ne všecky upomínky, ozdobou
jež visí na nás, skrývají nás v šat,
jenž nad háv slávy lépe halí nás.