Přeskočit na obsah

Duch Německa/Mara

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Mara
Autor: Carl Hermann Busse
Zdroj: Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 127.
Dostupné online.
Vydáno: 1917
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad: PD old 70
MARA.
Karel Busse.

Jda pustinami dospěl národ Páně
k prameni, jejžto Mara nazvali,
neb hořce klamal ústa žíznivých.

Opodál od svých, hledě k moři sítí,
stál Mojžíš zde, a jejich temné stesky
jej drásaly. S horoucí vůlí hledal
zrak jeho Boha. Ale jenom strom
vrch před ním zvedal v oheň večera.

A hle… tam k tomu stromu kráčel Mojžíš,
ve žhnoucím bolu lámal jeho kůru
a rozechvěn ji metal v hořký proud,
jak byla by to síla z jeho síly…

A kůra padala. A ssála v sebe mok,
strom churavěl. Však sládl vody křišťál.
A všichni pili.
Mojžíš jenom zbleď.

*

Ó, studno Mara, hořký zdroji žití!
V tvé vlny vrhám rozchvěn hluboce
rok z roku sílu síly nejlepší…

Á nebolí to. Vždyť mé děti pijí
a občas usměje se sytý ret;
„Proč trpíš bolest? Pojď! Zdroj sladký jest!“