Duch Německa/Hrdina

Duch Německa Gottfried August Bürger
Krčma na pustě	Hrdina	Pěvcova kletba

Údaje o textu
Titulek:	Hrdina
Autor:	Gottfried August Bürger
Původní titulek:	Das Lied vom braven Manne
Zdroj:	Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 96-100. Dostupné online.
Vydáno:	1917
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad:	PD old 70

Zvuč, písni má ty hrdinná
jak jásal zvon by do varhan!
Kdo hrdinsky si počíná,
ne zlato, zpěv mu budiž dán!
Dík Bohu, že zpívat a chválit znám,
já čackému rekovi zazpívám.

Teplavý vítr z jihu vál
a Vlašskem fučel úprkem,
roj mraků před ním prchal v dál,
jak stádo běží před vlkem;
smeť osení s polí, les vykácel,
led na řekách, jezerech vyvracel.

Sníh na horách se roztavil,
pád sterých bystřin hučel v hloub,
vln mořem luka zaplavil,
veletok země rychle stoup’.
Výš vlny se valí, až po břeh jdou,
led v balvanech válíce před sebou.

Most na pilířích, obloucích
se klenul s břehu k břehu v dál,
byl stavěn z kvádrů mohoucích
a prostřed mostu domek stál.
Tam mýtný byl s ženou, rodinou —
O mýtníku! mýtníku! Vody jdou!!

Už příval duní ve spěchu,
kol domku proud a vichry řvou.
I vskočil mýtný na střechu
a hledí v bouři vířivou.
„Ach, milosti Boží! ach, přispěj nám!
Jsme ztraceni! Ztraceni! Vše to tam!“

Kry hřměly blíže — houk a houk —
v břeh ten i onen vrážely,
šly na pilíř i na oblouk
a kořist v tůně snášely.
Hoj, mýtný se drkotá s ženou svou,
a děti jak vichor a vlny řvou.

Kry hrnuly se — ráz a ráz —
zde na tom břehu, na onom
se kvádrů troskotala hráz,
jak do pilířů bil by hrom,
a za chvilku shroutí se mostu střed —
„Ó smiluj se Bože! Ó přispěj hned!“

Výš na vzdáleném břehu stál
dav mladých, starých civící;
kde kdo pjal ruce, každý lál,
však bál se v příval šumící.
A mýtník se třese tam s rodinou,
dál o pomoc větrem a bouří řvou.

Kdy zazníš, písni hrdinská,
jak varhan a jak zvonů hlas?
Nuž promluv! Nebuď dětinská!

Jak dlouho necháš trnout nás?
Už ku středu mostu jde zhouby rej —
ó hrdino! hrdino! Přichvátej!

Tu tryskem hrabě na koni
se přihnal na břeh, hodný pán.
Zda v dlani něčím nezvoní?
Aj, měšec! zlatem vysypán!
„Dva stováky dostane zlaťáků,
kdo vydá se zachránit chudáků!

Kdo hrdina je? Hrabě snad?
Nu pověz, písni hrdinská!
pán hodný jest — jak že Bůh svat —
však většího má píseň zná
Ó hrdino, hrdino, začni již,
neb záhuba hrozivě kvačí blíž!

A výš a výše proud se dmul
a hlasněj, hlučněj vichor vyl,
a hloub a hloub duch poklesnul —
ó, muži spasný! Pil, ó, pil!
Hle, pilíř jde na pilíř — prask a houk —
a oblouk se troskotá na oblouk.

„Hurrá! hurrá! Jen neváhat!“
pán měšcem s koně potřásá.
Dav slyší to — však pomáhat
se živá duše nekasá.
Ach, nadarmo mýtný tam s druží svou
dál o pomoc větrem a bouří řvou.

Hle, prostý, bodrý venkovan
tu kráčí cestou o holi,
šat nemá zlatem lemován,
však postavy je sokolí.
On slyší hlas hraběte, chápe hned,
a na blízkou záhubu řídí hled.

A křížem čelo požehnal,
člun blízký přitáhnul a hup!
nechť vír se bouřil, proud se hnal,
on prodral se, by vzal mu lup —
však běda, člun úzounký příliš byl,
než aby vše najednou zachránil.

Třikráte dral se veslem svým,
nechť vír se bouřil, proud se hnal,
a třikrát přistál k neštastným,
až dílo spásné dokonal;
a sotva že poslední na člun vzal,
i poslední pilíř se ztroskotal.

Kdo hrdina ten, kdo pak byl?
Rci, zpěve můj ty rozmilý!
Hm, sedlák život nasadil,
snad žlutáčky že zvonily?
Však kdyby pán nebyl dal dukáty,
ni sedlák by nebyl tak srdnatý.

„Zde,“ zvolal hrabě, „příteli!
Zde odměna! Ber, vezmi už!“
Toť pěkné, nemyslíte-li?

Pán — přisámbůh — byl čestný muž!
Však šlechetněj v halině bilo přec
to srdce, jež sedlák měl, poctivec.

„Můj život není ze zlata.
Jsem chudák sic, však jísti mám.
Leč tuhle celník pantáta
za zlato vděčen bude vám.“
Tak dobráckým, poctivým hlasem děl
a obrátil se a odcházel.

Jak jásáš, písni hrdinská,
jak zvon by zvučel do varhan!
Kdo hrdinsky si vésti zná,
ne zlato, zpěv mu budiž dán!
Dík Bohu, že zpívat a chválit znám,
já bez konce píseň mu zazpívám.