Přeskočit na obsah

Duch Německa/Hranice Lidství

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Hranice Lidství
Autor: Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj: Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 63-65.
Dostupné online.
Vydáno: 1917
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad: PD old 70
HRANICE LIDSTVÍ.
J.W.Goethe.

S bohy
nemá se měřit
nížádný člověk.
Pozdvihne-li se
vzhůru a dotkne
temenem hvězd,
nikde pak nelpí
nejísté šlapy,
a s ním si hrají
mračna a větry.

Kráčí-li pevnými
zdravými kostmi
po dobře základné
trvalé zemi —
nestačí ani,
by se jen dubu
anebo révě
vzepjetím rovnal.

Čím rozezná se
od bohů člověk?

Že mnoho vln před
oněmi plyne,
veletok věčný.
Nás vlna zdvihne.
nás vlna polkne,
a zapadáme…

Člověk buď šlechelný,
pomocný, dobrý!
Neboť jen to
rozeznává jej
ode všech bytostí,
které známe.

Bezcitná jestiť
příroda.
Slunce, to svítí
na dobré, na zlé,
zločinci září
jak nejlepšímu
měsíc a hvězdy.

Jediný člověk
nemožné zmůže;
on rozpoznává,
volí a soudí,
dovede mžiku
trvání dáti.

Jediný on smí
dobrého odměnit,
potrestat zlého.
uzdravit, zachránit,
těkavé, bludné vše
prospěšně spojit.

Šlechelný člověk buď,
pomocný, dobrý!

Neznavně tvořiž,
co zdárné a správné,
předobraz oněch
bytostí sněných!