Duch Německa/Gethsemane a Golgota

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Gethsemane a Golgota
Autor: Friedrich Nietzsche
Zdroj: Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 114-115.
Dostupné online.
Vydáno: 1917
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad: PD old 70
Gethsemane a Golgota.
Friedrich Nietzsche.

Zář měsíce v nejistých prškách kmitá
v hlubokou půlnoc jako přes závoj,
dav mračen jako bouří strhán lítá,
po divé bitvě rozprášený voj,
a Kidron nezkrotný v dol vře a hřímá —,
háj oliv na zamlklých skalách dřímá.

Tví učeníci, Pane, rozloženi
na vlhké půdě spí, a přízraky
jim z duší plaší klid a děsí v chvění
to ticho, jež je halí v oblaky,
zří tebe ve snu, kterak se k nim blížíš,
jak vzdycháš a jak v modlitbách se nížíš.

Ty však tam ležíš sám! A žádný svět
muk nechápe, v nichž velké srdce tone,
ty ležíš zlomen pod nesmírnem běd,
rány se otvírají krvoronné.
Poslední nejtěžší to útok bolů,
to zem a peklo chce tě srazit dolů.

Před zraky tvými stojí hora muk
a na ní kříž a pošklebači důle:
toť hora tvá, tvůj kříž, tvých bolů shluk, —
toť osud tvůj, — ne, toť tvá vlastní vůle.
To není dost — co nevysloví ústa:
tu samo peklo v žalobníka vzrůstá.

Chceš nésti hřích — a on se jako dým
z nejhlubších temnot plazí na světlo,

s ním pochyb setba zrakem zkaleným,
hrůz nevýslovných hejno vylétlo!
To blíží se, jak zdivočení chrti,
by stáhlo tebe ve hlubinu smrti.

Tak mocně zápasíš — proud slzí krvavých,
nejhlubší muka duše věstí vzdmulé.
„Ten kalich krve nejde z očí tvých,
ty pít jej musíš, Bože, buď tvá vůle!“
A opět v tichém křídel rozechvění
se blíží anděl, jak v den pokušení.

Ó místa nejsvětější minulosti!
Gethsemanne a Golgato! Vy v davy
zvěst přeradostnou zníte do věčnosti,
že člověk s Bohem usmíření slaví,
je smířen srdcem, jež tu zápasilo,
tam krvácelo a smrt porazilo!

Ó místa svatě vážné přítomnosti!
K vám unavená duše podnes spěje,
u žití zdrojů čeká s toužebností,
až anděl Boží zas je rozechvěje.
Nemocní hrnou se — nebe se otevírá,
a voda žití pramení se čirá!

Ó místa, soude světa budoucnosti,
naděje zbožným, hříšným prokleta!
Před vámi sláva taje v nicotnosti,
z vás požehnání rosí do světa.
Tak v před i v zad vy zříte ve vysoku,
vy hranečníky ve věčností toku.