Duch Německa/Dante

Duch Německa Emanuel Geibel
Chvalozpěv	Dante	Kristus

Údaje o textu
Titulek:	Dante
Autor:	Emanuel Geibel
Zdroj:	Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 125. Dostupné online.
Vydáno:	1917
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad:	PD old 70

DANTE.

Emanuel Geibel.

Ulicemi Veronskými, v cizinu jsa vyhnán bědnou,
sám šel básník z Florencie, sám šel velký Dante
 jednou.

A tu zaslechnul, jak dívka, vidouc jej, an mimo
 kráčí.
takto tiše povídala po boku své sestře mladší:

„Vidíš, to jest onen Dante, který v peklo stoupil
 dolů.
všimni si, jak jeho čelo tíží chmura hněvu, bolu!

Neboť v onom městě útrap. tam prý takých věcí
 zkusil,
že mu tento pohled hrůzný navždy každý úsměv
 zhnusil.“

Ale Dante zaslechnuv to, stanul, mlčení své zrušil:
„By kdo smáti odučil se, nač by v pekel brány
 bušil?

Všechny strasti, jež jsem vypěl, vše ty muky,
 hrůzy, rány
zkusil jsem již na tom světě, zkusil mezi Flo-
 renťany.“