Drobné povídky dějepisné/O dovednosti Apellově

Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček
	O dovednosti Apellově	Euclidova láska ku vědám

Údaje o textu
Titulek:	O dovednosti Apellově
Autor:	Josef Flekáček
Zdroj:	FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 7–10. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Mezi malíři starověkými nejvěhlasnější jest Apelles; jméno jeho nevešlo v zapomenutí po tisíci letech, a nebude vůbec nikdy zapomenuto.

Apelles svým uměním zastínil veškery malíře. Na ostrově Rhodu žil tehdy slavný mistr jménem Protogenés; toho přál si seznati Apelles i odebral se na Rhodus; mistra však nebylo doma, meškal právě kdesi nedaleko.

Apelles nezjevil jména svého, ale načrtl štětcem několik jenom tahů a odešel.

Sotva že se Protogenés vrátil a náčrtek uzřel, zvolal v udivení:

„To byl Apelles!“

Nechtěje však býti jím předstihnut, namaloval vedle kresby jeho jiný náčrtek. Apelles se opět vrátil, uzřel kresbu Protogenétovu a namaloval vedle opět tak krásný obrázek, že starý mistr rhodýzský za přemožena se prohlásil. O tomto obrazu daleko široko se mluvilo; přivezen byl do paláce císařů římských, kdež vzal za své při ohromném požáru.

Alexander Veliký byl současník Apellův, a nechtěl býti od jiného malován, než jen od něho. I vymaloval jej Apelles tak dovedně, že zdál se Alexander z obrazu vystupovati, jako kdyby ze dveří kráčel; pověstného koně Alexandrova, Bucefala, vymaloval Apelles tak mistrně, že Bucefalus hlasitě zařehtal, když jej — vlastně sám sebe — uzřel. Apelles vymaloval tak znamenitě hrozny a květy, že vrabci a včely k obrazům se slétali, a teprve poznavše omyl obraz opouštěli.

Kdysi meškal Apelles v Alexandrii při dvoře krále Ptolomea. Tam měl dosti nepřátel, kteří se snažili, nemilosť královu k němu vzbuditi a pád jeho tak způsobiti. Král Ptolomeus pořádal velikou slavnosť; i osnovali nepřátelé Apollovi plán, že jej lstivě na slavnosť pozvou, předstírajíce, jako by král sám pozvání ku slavnosti mu posýlal a jeho přítomnosti si přál, kdežto král ovšem o ničem nevěděl.

Dvořenín jakýsi, podplacen byv od nepřátel jeho, pozvání domnělé mu vyřídil. Apelles dostavil se ke stolu královskému o slavnosti k nemalému překvapení královu.

Ptolomeus byl tím nemálo popuzen a přímo vyslovil svou nelibosť nad drzostí malířovou. Apelles se omluvil, a neznaje jména podvodníkova vzal štětec a několika spěšnými tahy obličej jeho vykreslil, ač jej byl pouze jedenkráte, a to malou chvilinku viděl.

Král i ostatní poznali ovšem podvodníka ihned, a on neušel zaslouženému trestu.

Brzy potom obžaloval jej ze žárlivosti a nepřízně malíř Antiphilus, že zúčastnil se spiknutí proti životu královu. Apelles byl dán do žaláře a spoután, a byl by ztracen býval, kdyby jej vinníci samotní nebyli očistili. Pak vrátil se do vlasti své a maloval slavný „Obraz utrhání na cti“, jímž událosť tuto znázornil.

Ač byl Apelles nejslavnějším malířem, přece nebyl prost ješitnosti. Vystaviv obraz svůj, skrýval se za ním, aby vyslechl, kterak mimojdoucí o něm soudí. Jedenkráte šel okolo obuvník a vytkl noze a obuvi na obrazu malovaného muže jakousi vadu. Apelles skryt jsa za obrazem uznal správnosť výtky obuvníkovy a hned věc opravil. Když však obuvník tím povzbuzen byv, posuzoval též jiné části obrazu jeho, vystoupil Apelles rozhorliv se z úkrytu svého a zvolal:

„Ševče, ostaň u kopyta!“

Doba a místo, kde Apelles zemřel, jsou naprosto neznámy.