Domů a jiné obrázky/Stromy/II.

Domů a jiné obrázky: Stromy Alois Jirásek
I.	II.	III.

Údaje o textu
Titulek:	Stromy
Autor:	Alois Jirásek
Zdroj:	JIRÁSEK, Alois. Domů a jiné obrázky. Praha: J. Otto, 1897. s. 54–56. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Přítel vypravoval:

Dědečkův bratr měl v poli starý jeřáb, na chlumku, na jehož vršku nerostlo nic, nežli chudá tráva, metlice a drobnokvětý vřes.

Jeřáb stál o samotě a zpod něho byl širý rozhled kol na pohorskou krajinu; jej také hezky z daleka viděli. Na jaře býval obsypán bílým květem, z něhož vítr rozvíval slabou, lahodnou vůni; na podzim pak se zarděl hojnými krvavými hrozny, vděk jíkavcům a kvíčalám, jichž hejna se na něj spouštěla. Nejedno odpoledne jsem strávil v jeho stínu a sousedství, zvláště na podzim, kdy jsme tu často zažehli oheň a živili jej až do samého soumraku.

Jednou zaslechl jsem o starém jeřábu divný hovor.

Mladý hospodář oznamoval dědečkovu bratrovi, svému otci, že dá ten starý strom na chlumku poraziti.

„Nač bys to dělal?“ mínil starý. „Kvete tak čistě a ti ptáci, co mají obživy! A pak, abys věděl, jeřáb se na každém vymstí, kdo ho svévolně podrazí.“

Mladý nechtěl věřit, a tu mu to strýc doložil tím, jak u Dražských měli také takový krásný, starý jeřáb za statkem, a ten že měl starý Dražský tuze rád. Říkával, že ho má pro štěstí. Až tu jednou ráno, bylo na jaře a jeřáb v nejkrásnějším květu, přijde soused a povídá: „Co pak nevíte, že máte jeřáb poražený?“

„Nevíme,“ povídá Dražský a běží ven. A opravdu, starý, krásný strom květem obalený, ležel přes cestu, mrtvý. Kdo to udělal, nikdo nevěděl, ale každý hned hádal, že to Nátoň ze zuřivé msty, jinak že by se nikdo neodvážil. Ale nevyšlo nic na jevo, až po letech přišel Nátoň chalupník, tenkráte už bez chalupy, nebo mu šlo tuze zle, ke starému Dražskému a pro Boha ho prosil, aby mu odpustil, že vidí juž, že ho pán Bůh trestá pro tu šerednou mstu. A vyznal se, že on v noci jeřáb porazil, ale že od těch časů začalo se mu zle vésti, a vede hůř a hůře a že se jeřáb na něm mstí.

Tak prastrýc vypravoval. Strýc sice neodmlouval, nevyvracel, ale šel přece pro dělníky, aby porazili starý strom. Než nesehnal ani jednoho. Žádný, ani čeledín, nechtěl zatíti sekerou do jeřábu. Každý se toho bál, lekaje se, že by tím podťal i kořeny svého života.

A tak starý jeřáb na chlumku zůstal, bělal se z jara do daleka a červenal na podzim a hostil ptactva, až posléze Boží posel mu jednou v létě rozčísl korunu i peň a život jeho zmařil.