Dni a noci/Rada některým básníkům

Dni a noci Jaroslav Vrchlický
Neznámému dítěti	Rada některým básníkům	Před gorillou Frémietovou

Údaje o textu
Titulek:	Rada některým básníkům
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Dni a noci. Praha : J. Otto, 1897. s. 130–132. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Váš přísný zpěv mne znavil,
neb vy jste zapomněli,
co Horac o verších pravil,
že sladké by být měly.

Jeť pravda hořké jádro,
ji ztěží člověk snese,
jeť sladší dívčí ňadro,
když toužně k slunci dme se.

A poesie lítá,
o berli věda chodí,
motýle ona chytá,
ta za raky se brodí.

Ký div, že často mloka
vytáhne v úžas světu,
co píseň lehkoboká
hřmí v hvězdách kol a květu.

Morálka, jež „ne“ říká,
to šněrovačka těsná,
ji poesie svlíká
jak dívka, když jde Vesna.

Po čem se věda neptá,
to písni stačí právě
i to, co Satyr šeptá
ku Nymfy skloněn hlavě;

Čím hučí v luhu zřídla,
čím pučí v rose kvítí,
čím zvučí šidel křídla
nad leknínovou sítí,

Čím včela na úl ťuká
a srdce na živůtek,
čím žert vzplá v mysli Puka,
a v Titanii smutek,

Čím luny svit se loudí
po vřesu, po kapradí,
co milencům, již bloudí,
jen políbení zradí:

To všecko píseň stihne,
zví všecko v letu hbitém,
co vajíček se líhne
ve hnízdě sukem skrytém.

A proto s rmutem dolů
i s prachem vědecké plísně,
nechť třeba kvílí v bolu,
vždy sladké buďte písně!