Den štěstí/V pavillonu

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: V pavillonu
Autor: Bohdan Kaminský
Zdroj: Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 25–26.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

V pavillonu.[editovat]

V Sychrovském parku (— stokrát je mi dražší
teď, kdy byl svědkem tiché lásky naší —)

V tom parku, jenž tu lásku naši střežil —
ah, že to velké štěstí jsem jen přežil!

Dnes bloudím sám. Hle, drahé místo známé,
kde řekli jsme si, že se rádi máme.

Dnes na té lávce sedím sám a píši.
Kol z pavillonu vzácné květy dýší.

To bylo včera. V oku zář jsi měla —
a snad jsi na to dávno zapomněla.

A večer byl, tak krásný, vlídný, sladký
a včaroval nás jako do pohádky.

V tom pavillonu my jen snili sami
a svatý, velký mír plál nad hvězdami.

A hvězdná noc se k našim hlavám snáší
a kolem táhnou divní snové plaší.

A k nám jak měsíc níž se listím vkrádá,
já stokrát ptal se: »Pověz, máš mne ráda?«

A odpovědí tvoje ústa vřelá
mi stokrát na rtech žárem zahořela.

A jako příval velkých, svatých tonů
se k nám cos chvělo šerem pavillonu.

Kde děsný žár a dlouhá léta muky,
mých skrání hloží a krev mojí ruky.

Ztracené žití i tu hrůzu před ním
tys zaplašila políbením jedním.

A dnes už drahá’s v dál zas odešla mi
z té lávky, kde jsme včera byli sami.

Je smutno dnes. Je pod mrakem a zima.
A v nitru mém cos neznámého dřímá.

Dnes na té lávce sedím sám a píši.
Kol z pavillonu vzácné květy dýší.

To bylo včera. V oku zář jsi měla —
teď snad jsi na to dávno zapomněla.