Dekameron/Den šestý/Povídka šestá

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Povídka šestá
Autor: Giovanni Boccaccio
Původní titulek: Novella Sesta
Zdroj: BOCCACCIO, Giovanni. Dekameron. Díl druhý. Praha : Alois Hynek, 1897. s. 229–232.
Licence: PD old 70
Překlad: Jan J. Benešovský-Veselý
Licence překlad: PD old 70

Michele Scalza dokáže několika mladíkům, že Baronci jsou nejurozenější lidé na světě a v Maremmách a vyhraje večeři.

Dívky se ještě smály hbité odpovědi Giottově, když královna nařídila Fiamettě, aby pokračovala, a dívka jala se mluviti takto:

„Rozmilé dívky, když Panfilo vzpomenul rodiny Baronci, kterou vy bezpochyby tak dobře neznáte jak on, přivedlo mi na paměť povídku, v níž se dokazuje, kterak urozený to rod, aniž by se to uchylovalo od našeho úkolu, a pročež líbí se mi, vypravovat ji.

Není tomu ještě dávno, co v našem městě žil mladík jmenem Michele Scalza, jenž byl člověk nad jiné čiperný a šprýmovný a míval vždy po ruce množství nových průpovídek. Pročež mladíci florenčtí velice byli rádi, když se sešli a měli jej mezi sebou. Nuže stalo se jednoho dne, když byl s některými na Mont Ughi, vznikla mezi nimi následující otázka: kdo jsou ve Florencii nejurozenější a nejstarší rodem. Tu někteří pravili že Uberti, jiní pak že Lamberti, ti jmenovali toho, jiní onoho, jak jim právě přišli na mysl. Scalza slyše to dal se do smíchu a pravil:

„Jděte, jděte, hlupáčkové, nevíte, co mluvíte. Nejurozenější lidé a z nejstaršího rodu, nejen ve Florencii, ale na celém světě jsou Baronci, a v tom souhlasí všichni filosofové a každý, kdo je zná tak jako já. A abyste tím nerozuměli jiné, pravím, že vaši sousedi, Baronci ze Santa Maria Maggiore.“

Když mladíci, kteří očekávali od něho cos jiného, toto slyšeli, všichni počali se mu posmívat a pravili:

„Děláš si z nás blázny, jako bychom neznali Baronci tak dobře, jako ty.“

Na to Scalza:

„Na evangelium se vám zapřísahám, že nikoliv, nýbrž že mluvím pravdu, a má-li někdo chuť založit se o večeři, kterou vystrojí tomu, kdo vyhrál, a šesti soudruhům, kteří by se nejlépe hodili vítězi, stojím v sázce, ba učiním ještě více, a podrobím se soudu kteréhokoli z vás.“

Tu pravil jeden z mladíků, jehož jmeno bylo Neri Mannini:

„Jsem ochoten, vyhráti tu večeři.“

A smluvili spolu, aby soudcem byl Piero di Fiorentino, v jehož domě právě meškali, a odebrali se k němu a ostatní za nimi, aby viděli, kterak Scalza prohraje a poškádlili jej, i vypravovali vše, co bylo umluveno. Piero, jenž byl rozšafný mladík, vyslechl nejprve Neriho, pak obrátiv se ke Scalzovi pravil:

„A kterak můžeš dokázat, co tvrdíš?“

I pravil Scalza:

„Což? Dokážu vám to takovými důvody, že nejen ty, ale i ten, jenž mi odporuje, doznáte, že mluvím pravdu. Jest vám známo, že lidé, čím jsou staršího rodu, tím jsou urozenější, a to vy sami jste před chvílí tvrdili. Jsou-li pak Baronci staršího rodu než kterýkoli jiný člověk, jsou tím i nejurozenější. Dokážu-li vám tedy, že rod jejich je nejstarší, nade všecku pochybnost jsem vyhrál sázku. Věztež tudíž, že Pánbůh stvořil Baronci v době, kdy se počal učit kreslit, ostatní lidé pak byli stvořeni, když již Pánbůh dovedl kreslit. A že v té věci mluvím pravdu, přesvědčíte se, srovnáte-li Baronci s jinými lidmi. Kdežto u všech ostatních spatříte tváře řádně rýsované a v náležitých poměrech, můžete vidět mezi Baronci u toho tvář příliš dlouhou a úzkou, u jiného nad obyčej širokou, ten má nos tuze dlouhý, onen tuze krátký, některý bradu vysedlou do předu a vzhůru s čelistmi podobnými osličím. Ten zas má jedno oko větší než druhé a jiný zas výše než druhé, právě tak jako vypadají tváře, jež malují děti, než se naučily kreslit. Pročež, jak jsem již pravil, jest zcela zřejmo, že Pánbůh je stvořil, když se učil kreslit. Jsou tudíž staršího rodu, než ostatní a následkem toho urozenější.“

Slyšíce jak Piero, jenž byl soudcem, tak Neri, jenž se byl založil o večeři, i všichni ostatní šprýmovný důkaz Scalzův, všichni dali se do smíchu a potvrdili, že Scalza má pravdu a že vyhrál večeři, a že zajisté Baronci jsou nejurozenější lidé a nejstaršího rodu nejen ve Florencii ale i na celém světě a v Maremmách. A protož právem pravil Panfilo, když chtěl vylíčit ohyzdnost tváře pana Forese, pověděl-li, že by byl mohl závodit co do ošklivosti s kterýmkoli z rodu Baronci.“