Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda/XIX.

Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda Jan Evangelista Bílý
XVIII.	XIX. Ještě něco o náboženské a vlastenecké úctě sv. Cyrilla a Methoda.	XX.

Údaje o textu
Titulek:	XIX. Ještě něco o náboženské a vlastenecké úctě sv. Cyrilla a Methoda.
Autor:	Jan Evangelista Bílý
Zdroj:	BÍLÝ, Jan Evangelista. Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Praha : Karel Bellmann, 1863. s. 104–107. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jako zajisté poznání sebe potřebné jest každému člověku, jenž v mravnosti a dokonalosti pokračovati chce: tak poznání národa jest nevyhnutná věc pro každého syna a vlastence, který štěstí a slávu národa svého rozšířiti a rozmnožiti žádá. Co neznáme, to ani milovati, ani ku slávě přiváděti nám nelze. Národ ale nejlépe poznáme poznáním jeho velikých a zasloužilých mužův, ve kterých celý národ své výkvěty uznává. Nejslavnější pak mužové jsou ti, kterými se honosí i Církev sv. i celé člověčenstvo, a mezi které vším právem náležejí apoštolové národův, jako jsou naší sv. Cyrill a Method. Poznáním jejich zásluh a úctou jejich náboženskou nejen zamilujeme rod svůj, ale i Církev, jejížto byli synové.

Myslíme-li s vděčným a tklivým citem na tyto okrasy lidstva, které někdy na této kouli zemské kráčely a působily, a nyní již na věčnost k vyšším radostem přešly: tu se učíme vroucněj z toho se těšiti, že jsme lidé vůbec a národní bratří takových mužů obzvláště; tu se srdečněji přitulujem k tomu národu, z jehož krve tací výstřelkové vyrostli, z jehož lůna tací dobrodincové jsou pošli; tu se svatou ostýchavostí kráčíme po té půdě, po níž nohy těchto nesmrtelníkův kráčely, abychom ji nezneuctili nehodným skutkem a živobytím. Bezděky zniká v nás ta žádost, abychom se jim i my, jest-li ne vyrovnati, aspoň podobnými státi mohli.

Pročež nebuďme neuznalými k zásluhám našich otců sv. Cyrilla a Methoda; i o nás někdy potomstvo souditi bude; a kdo vděčným neumí býti, jakže ten může býti ctnostným a pobožným? Ku zvláštní útěše nám to slouží, že náš národ moravský tohoto roku obzvláštní náboženskou úctu svým ss. apoštolům Cyrillu a Methodovi proukazuje. Jim se staví zvláštní chrámy, a v hotových již zvěstuje se chvála jejich; staví se jim z mědi a z mramoru pomníky a sochy na náměstích, na cestách a v chrámech a na jiných veřejných místech, přivádíme si velikost těch mužův a jejich zásluhy k národnímu povědomí; obnovujeme ji slavně v paměti, splítáme ji s životem občanským, ano náhradu činíce za nezaviněnou nedbalost předkův svých. Každá zpomínka na ně je tichá modlitba, která se rozplyne v tato slova: Otče v nebesích! dejž i mně tak žíti, tak působiti, tak trpěti pro bratry, jak žili, působili a trpěli ss. Cyrill a Method.

Tuto náboženskou úctu k sv. apoštolům našim dokazuje mimo vše, co jsme posud byli podotkli, též dvoje bratrstvo, v naší diecézi Brněnské zřízené, a sice:

1. Bratrstvo ss. Cyrilla a Methoda o sjednocení rozkolníků Slovanských.

Toto bratrstvo založil mezi Slovinci v biskupství Labodském tamější nejdůstojnější apoštolský biskup Antonín Slomšek na ten účel, aby se údové jeho, čili bratří a sestry, modliti za sjednocení rozdělených u víře Církví vůbec, jmenovitě však za obrácení všech národů Slovanských k jednotě sv. katolické Církve. Toto bratrstvo od Pia IX. potvrzené (1852) rozšiřuje se neustále, a zvláště na Moravě, kdežto je nejdůstojnější pan biskup Antonín pod ochranu svou přijal.

2. Tentýž biskup založil v diecézi i jiné bratrstvo ss. Cyrilla a Methoda ku podpoře pacholeckého semináře s povolením sv. Otce Pia IX. od 28. Listopadu 1851.

3. Dále máme při Dědictví našem ss. Cyrilla a Methoda ten náboženský závazek (§. 4. č. 7.), dle kterého každý kněz, který jest údem Dědictví, buď o slavnosti, buď v některý den v oktávě ss. apoštolů Cyrilla a Methoda každoročně sloužiti mši svatou za všecky živé i mrtvé spoluoudy toho Dědictví a t. d.

4. Tato náboženská úcta ss. Cyrilla a Methoda však zavdala i příčinu, že se počíná hnouti mezi Slovany cit vědecké vzájemnosti, jak právě nyní v časopisu Vídeňském „Ost und West“ takové provolání se stalo.

Abychom však z této úcty čerpali užitku žádoucího, naučme se od našich sv. apoštolů slovanských, zvláště pak od sv. Methoda trojí ctnosti, jížto zvláště v našich dobách zapotřebí jest. Trojí rak, který hlodá na životě náboženském věku našeho je sobectví, lhostejnost a vrtkavost; proto se ohraďme proti těmto hlízám duchovním trojí opáčnou ctností dle příkladu sv. Methoda:

1. obětavosti, pro blaho národa a Církve,

2. horlivostí pro věc Boží.

3. vytrvalostí do konce.

1. Obětavostí. Co pak obětoval sv. Method svému úřadu apoštolskému? Předně obětoval svůj vysoký úřad občanský, své vysoké důstojenství světské: neboť byl císařským místodržitelem v jisté krajině slovanské, bezpochyby strumské. Není-li to veliká obět?

b) Dále opustil milou vlast; město Soluň, kde se zrodil, veliký Cařihrad, kde byl vychován, vlast řeckou a soudruhy mladosti a odešel mezi lid cizí, do krajiny zcela neznámé: Není-li to veliká obět?

c) Dále opustil svoji milou máteř, která se jen v pláči se zdárnými syny loučila, a jížto se slibem museli zavázati, že, kdyby jeden z nich na cestách zemřel, druhý s mrtvolou jeho k matce se navrátí — není-li to veliká obět?

d) Dále obětoval sv. Method dílu apoštolskému svou hlubokou vzdělanost a učennost všestrannou. Jsa znatelem jazykův, zvláště slovanského, hodil se za apoštola mezi Slovany. A aj! milerád se v úřad tento uvázal, ochotně jazyk svůj zasvětil úřadu svému! — Jsa výborným malířem, dovedl i umění svého použíti k obrácení duší (jako víme, že králi bulharskému obraz o soudu Božím namaloval a tím ho obrátil): a hle! milerád, co věděl a uměl, nabídl mistru svému ve službu, aby to sloužilo k chvále Boží, a ku spasení lidských duší.

e) Konečně obětoval sv. Method pohodlné, rozkošné živobytí, jehož mohl v úřadě světském požívati, obtížnému úřadu apoštolskému. Zoškliviv sobě život plný tichých radostí, šejdů a podvodů: zvolil život plný obtíží, namahání, utrpení a zapíravosti — život apoštolský. O jistě! ctihodný to nad míru pastýř lidu našeho moravského, kterýž tak neobyčejnou vynikal obětavostí, který byl hotov dáti všecko, i život, kdyby toho zapotřebí bylo, za ovečky své.

2. Druhá ctnost, kterouž se vyznamenal sv. Method v úřadě apoštolském, bylo horlení o čest a slávu Boží.

Nebesa! jaké to divadlo staví se před oči mé! Vidím muže a pohledem na ně minou smyslové moji — muže plné sv. zápalu, horlení, kteréž sotvy čeho odevzdá horlivosti prvních věrověstů; horlení, kteréž nezná mezí, nezná oddechu! — to jest obraz ss. pastýřů lidu moravského, Cyrilla a Methoda. Mám se odvážiti, abych Vám tu vypočítal všecky velkoduché podniky jejich? Zda-li byste neunavili se slyšením, kdybych vše zevrub vyličovati a vypravovati se jal? — Vidíme je pořád na cestách s ostrova na ostrov, z města do města, ze země do země, z království do království. Nyní je vidíte na východě Evropy, brzo je nalezáte v západu jejím; teď slyšíte hlas jejich v jižním Rusku, nyní se rozléhá hlas jejich po Bulharsku. A však Grécie nestačí jejich horlení svatému. Pospíchají na Moravu, z Velehradu jí obcházejí nesouce všudy kosti sv. Klementa, kácejí a boří modly pohanské, káží otcům našim sv. evangelium, zpívají mši sv. v jazyku moravském, překládají knihy bohoslužebné na řeč slovanskou, vyučují žáky, cvičí mláď, posvěcují chrámy, vystavují nové, udělují svátosti. Z Moravy rozléhá se hlas jejich pod Tatrami na Slovensku, po břehách jezera Balatonského v Uhřích, až ku hranicím českým! Odtud konají cestu do Říma a nazpátek — Method váží tu cestu po druhé, po třetí. Nic jich nemůže zastaviti, žádná překážka odstrašiti v horlení jejich! Jsou to lidé, či jsou to andělově!? Veliký Bože! čeho jest člověk schopen, kterýž horlením pro slávu Tvou opravdu nadšen jest. Oniť zvěstují všude sv. evangelium, a s jakým prospěchem! vy- trhují národy z temností pohanských, králové přijímají klečíce od nich křest svatý, uvádějí celé národy do lůna Církve, uvádějí pravou osvětu a vzdělanost mezi národy slovanské!

3. Třetí ctnost, kterouž se vyznamenal sv. Method v úřadě pastýřském, byla jeho

Vytrvalost, která se nedala odstrašiti ničím v práci apoštolské, v horlení svatém.

Jakkoli mnoho vystáli v úřadě, nic méně dokud spolu kázali na Moravě, ctí a slávou odměňováno snažení jejich, ač sousedé s nelibostí přes hranice pozorovali zdar práce jich apoštolské, a když octnuli se v Římě s tělem sv. Klimenta, aby sv. Otci o prácech apoštolských dali zprávu, vysvěcen Cyrill za biskupa, kde i brzy na to od bratra pochován byl.

A však úplný vztek bouře pronásledování strhl se teprve na posvátnou hlavu arcibiskupa moravského sv. Methoda. Jako roj vosí vyřítili se naň nepřátelé. Vidouce totiž němečtí hiskupové, jak se apoštolu moravskému dařilo, nelibě to nesli, domnívajíce se, že tím ztenčena byla moc jejich v krajinách těchto, kteréž sobě nepravě připisovali. I dobíhaly na něho žaloby u sv. Otce, že neučí pravé víře, a že nemá práva býti vrchním pastýřem v říši moravské. Ač bolem téměř pukalo srdce sv. pastýře: nic méně důstojně se hájil, a sv. Otec štítem papežské moci proti útokům nepřátelským ho bránil.

Tu aj, konečně ve vzteku svém Ho jali nepřátelé a do temnosti žalářové posadili jsou posvátnou osobu Jeho, aby dále nemohl kázati a cestu Páně ukazovati lidu moravskému. Po 2½ roku ve vazbě Ho drželi, kde mnoho utrpěl, až pomocí papeže Adriána vyproštěn byl. — Bolestí a hořem omdlévalo srdce pastýře sv., a však tím se odstrašiti nedal; tím horlivěji sobě počínal netoliko mocně působiv na Moravě, ale i na český národ; neboť tehdáž pokřtil Bořivoje a Ludmilu na Velehradě, čímž základ položen ku pokřesťanění národa českého.

A jakých nepřátel měl sv. pastýř mezi svým vlastním duchovenstvem; jakých vrtochů musel snášeti při dvoře krále Svatopluka, od nepřátel popuzovaného! Jak obtížných cest konal do Říma, aby se tam u sv. stolice, u nohou sv. Otce dílem ospravedlnil, dílem útěchy a posily vyprosil! A hle N! všecko s milostí Boží přemohl sv. arcipastýř lidu moravského, dobrý boj bojoval, v díle svatém vytrval až do konce, slavného dobyl vítězství, a ujal palmu vítěze slavného, když r. 885 na Velehradě sešel.

A však my všickni jsme povinni následovati svého apoštola v ctnostech těchto.