Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda/X.

Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda Jan Evangelista Bílý
IX.	X. Postavení sv. Methoda na Moravě. — Řím zapovídá mši sv. v řeči slovanské. — Žaloba na Methoda v Římě. — Cesta do Říma.	XI.

Údaje o textu
Titulek:	X. Postavení sv. Methoda na Moravě. — Řím zapovídá mši sv. v řeči slovanské. — Žaloba na Methoda v Římě. — Cesta do Říma.
Autor:	Jan Evangelista Bílý
Zdroj:	BÍLÝ, Jan Evangelista. Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Praha : Karel Bellmann, 1863. s. 55–58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Povýšení a vysvěcení sv. Methoda na biskupství bylo mu počátkem těžkých nehod a strastí. Však od r. 874 až 880 byly doby poněkud proň pokojné, ač i za trvání jich se po všech stranách úkladně jednalo proti arcibiskupu svatému. Byla to doba požehnaného působení apoštolského v širodálných končinách církve moravské. Vztahovala se pak činnost sv. Methoda k dvěma obzvláště věcem. Především pečoval o to, aby Moravané, Čechové, Chorvaté a Poláci poznali a zamilovali si víru křesťanskou a stali se syny věrnými Církve sv. A však zároveň usiloval o to, aby nové církvi moravské odchoval dobrých kněží. V tom i onom žehnal mu Bůh. —

Kterak se rozmáhal počet věřících na Moravě, v Čechách i jinde, o tom již praveno. Než přibývalo i kněží rázných, celou duší oddaných biskupovi. Byliť pak to kněží tuzemci, domácího slovanského jazyka cele mocni. Při smrti sv. Methoda 200 se jich počítalo. Byl mezi nimi výše jmenovaný králevic Slavomír, a bez pochyby též synové jiných vladyk moravských. Přední a nad jiné výteční ve sboru tom kněžském byli Klement (Bulhar) Naum, Angelar, Sáva a Gorazd, všickni v Římě na kněžství vysvěceni.

K živému slovu připojil sv. Method též ruku pilného spisovatele na vinici moravské a dokonal o těchto dobách začatý již Cyrillem překlad celého Písma sv. do řeči slovanské, o kteréžto veledůležité události šířeji zmíniti se zamýšlíme v pozdější kapitole díla tohoto, kde tyto dva dobrodince národů slovanských hodláme líčiti co spisovately a zakladately slovanské literatury.

A však velice bychom se mýlili domnívajíce se, že dříve naznačená lhůta požehnaného apoštolování sv. Methoda u nás prošla bez všelikých nesnáz a strastí. Již mezi tím časem stahovaly se hrozivé chmury nad hlavou sv. Methoda, a nejedna předběžná bouře vychrlila zhoubný svůj vztek na něj.

Podotkli jsme již z části, kterak papež Hadrian II. protest, zadaný od stolice Solnohradské proti obnovení biskupství pannonského, zamítnul. Na ten spůsob nedalo se v Římě ničeho dosíci.

Vítaná tudy byla arcibiskupovi Solnohradskému co vydatný důvod k žalobě proti Methodovi právě okolnost ta, že apoštol Slovanů při službách Božích slovanského jazyka užívá. Ano i smrt Papeže sv. Hadriana ku konci r. 872 byla nepřátelům Methodovým vhod, neboť domnívali se, že, čeho od tohoto Papeže dosáhnouti nemohli, zajisté nástupce jeho učiní. A proto jak mile Jan VIII. 14. prosince 872 na stolici sv. dosedl: hned se vytasili nepřátelé Methodovi s prosbou, by jim vrácena byla Pannonie, při čemž neopomenuli za základ a příčinu takové žádosti udati novoty Methodem v Bohoslužbě zavedené a v krajinách jemu svěřených konané. Jan VIII. nyní, chtěj nechtěj záležitost tuto vyříditi musel; nebo jak mile žaloba taková na sv. stolici se vznezla, musel papež co nejvyšší soudce soud svůj pronésti. Jelikož byl ale Jan za dřívějšího papeže arcijahnem sv. stolice, nebylo mu vyjednávání stran pannonsko-moravské církve neznámé. Byltě též cele přesvědčen tím, že předek jeho zřídiv tuto provincii, zcela ve prospěch sv. Církve byl jednal; nahlížel následovně, že jeho první úlohou jest duchovní a politické protivníky v německé říši s tímto zřízením římské stolice smířiti. K tomu cíli vypravil do Němec poslance svého Pavla, biskupa Jakynského (Ankona), jehož obezřetnosti konečně se podařilo, k všestrané spokojenosti úkol tento poříditi. Uspořádav v Německu biskup záležitosti odporučené, odebral se, jak mu nařízeno, do Pannonie, by Methoda o tom, co a jak pořídil zpravil, očitě se předsvědčil jak se věci v jeho diecési mají, a konečně, by mu vlastnoruční dopis sv. Otce doručil, v němž mu tento zapovídá, služby Boži v jazyku slovanském konati. Píšeť jemu sv. Otec, že mu volno, sloužiti mši sv. buď v řeči latinské, nebo řecké, nikoliv však v řeči slovanské, kterou nazývá v dopise barbarskou, t. j. surovou, ještě nevzdělanou, pro takováto svatá tajemství ještě neschopnou, a tudíž ze Svatyně vyloučenou, jížto jedině smí užiti při křesťanském vyučování.

Že papež mši sv. v řeči slovanské sloužiti zapověděl, k tomu ho přiměl jednak obyčej posud v Církvi zavedený, jednak i opatrný ohled na německé odpůrce Methodovy; neboť tímto zákazem domníval se jich poněkud s ustanovením stolice sv. ohledem moravské církve smířiti.

A jak se choval Method přečta tuto r. 873 papežem vyřknutou zápověď? Tolik jisto je, že pokračoval dále, mši sv. v řeči slovanské sloužiti. Snad to činil ze vzdorovité neposlušnosti? Budiž daleko od nás, cos takového se o knězi právě apoštolském domýšleti? — Zajisté že nemeškal na místě hned před poslancem papežským ano i písemně v listu jemu sebou daném se ospravedlniti, že neopomenul vytknouti, jak mnohonásobný užitek z tohoto zavedení jak pro Slovany, tak i pro sv. stolici vyplývá. Následkem takovéhoto úcty plného ospravedlnění mohl sv. Method tak dlouho zase ve svém obyčeji setrvati, až by sv. Otec toto ospravedlnění odmítnul. Avšak pokojného úřadování neměl se sv. Method dočkati; s jiné strany a jiným spůsobem počalo se proti němu brojiti.

Oznámili jsme již, že sv. Method — neví se právě, od kterého roku — octnul se na dvoře Svatopluka krále na Velehradě, a svou apoštolskou činnost v severovýchodní části vládě Svatoplukově podřízené vyvíjel.

Duchovenstvo německo-latinské bylo na Moravě (na větším díle z diecése Pasovské) a v Pannonii (zde ze Solnohradu) četnější, než duchovenstvo slovanské, a vplyv jeho na Svatopluka byl veliký. Oni prý ho poznenáhla zcela Methodovi odcizili a na svou stranu přilákali, a to zvláště tím, že hověli jeho náruživostem (z nichžto jedna, a sice mnohoženství tehdáž tak vloudila se mezi lid a velmože, že sv. Otec sám proti ní u knížat zakročiti musel), a že vylíčili Methoda Svatoplukovi co kacíře. Nic lehčího také nebylo, než-li sv. Methoda u Svatopluka v podezření uvésti, za kacíře vyhlásiti, a tomuto namluviti, že spasení duše jeho v nebezpečí se nachází, pakli déle propůjčovati bude ucha svého arcibiskupovi.

Svatopluk byl na rozpacích, komu by věřiti měl: zda-li svému, od sv. stolice ustanovenému arcibiskupovi, čili žalobníkům jeho? Tito strojili také již žalobu na Methoda do Říma, a přiměli Svatopluka k tomu, že jejich stížnost podporovati slíbil.

Co obsahovala tato žaloba v sobě?

Jelikož žaloba stranu novoty v Bohoslužbě se žádoucím minula se účinkem: vystoupili proti Methodovi jako žalobníci na jeho pravověrnost, dobře toho povědomí jsouce, jak závažná taková žaloba v Římě jest. Vinili jsou ho jmenovitě z bludu, Řekům vlastního, totiž: že Duch sv. jenom od Otce, a nikoli též od Syna vychází. K tomuto obviňování připojili jsou přívěsek: „že Method nepřestává služby Boží konati v surové řeči slovanské,“ dávajíce tím patrně na srozuměnou, že jen proto cizé řeči v Bohoslužbě užívá, by tím snadněji své bludy před Němci ukrýti mohl. Podpírajíce se o tuto žalobu tlačili na to, aby Method s úřadu biskupského shozen byl.

Svatopluk vypravil svého vyjednávatele, vindického kněze Jana z Benátek, do Říma, kterýžto papeži ústně sděliti měl: „Kterak Svatopluk ve víře jest na váhách, co by za pravdu držeti měl, a pochybnostem o víře tím více vystaven jest, jelikož sám arcibiskup jeho vesměs za kacíře jmín jest.“ Tyto zlomyslné kroky činěné se strany německé proti sv. Methodovi, udávají se na jaro r. 879.

Kterak přijal Jan VIII. tuto žalobu proti Methodově pravověrnosti?

Odpovídáme, že nejináče, leč s podivením. Domýšlel se asi takto: Method, který s bratrem Cyrillem rozkolnického Cařihradu byl se zcela odřekl, který před přijetím svěcení biskupského ústně a písemně ve všech věcech svou s Církví římskou srovnávající se víru byl osvědčil: — ten že by nyní dokonce bludům vyučovati měl? — Vším právem naplniti musela žaloba tato Jana VIII., který slavného apoštola Slovanů před 10 lety v Římě osobně byl poznal, podivením. Že pak žaloba, tak patrně proti němu svědčící, v rukou jeho se nacházela: nemohlť ji pominouti, nýbrž musel tuto věc jak náleží vyšetřiti a pak spravedlivý soud pronésti.

Proto vydal 14. června 879 Jan VIII. papežské breve, na Methoda arcibiskupa pannonského svědčící, mocí jehož veleno jemu, aby bez meškání na cestu do Říma se vydal, a tam ústně před papežem o víře své a učení svém počet vydal.

Pod tímž datum zřídil sv. Otec též psaní ku králi Svatoplukovi moravskému, ve kterémžto pochybnostmi zmítanému poukazoval na nezvratné pravidlo víry, t. učení Církve římské, jehožto se má držeti, byť by kdo buď, biskup nebo kněz, něco scestného hlásal. U Svatopluka se také jen právě o to jednalo zvěděti, která strana u něho to pravé učení římsko-katolické hlásá. Proto že však ze zadané žaloby se dozvěděl, že arcibiskup Method jinak učí, než před 10 lety ústně a písemně sv. stolici se byl přiznával: tudíž že, jakkoli se tomu podivil, a nad tím téměř ani k víře nepodobným se pozastavil, arcibiskupovi zároveň ukládá, aby beze všeliké omluvy a všeho odkládání hned k němu do Říma se dostavil, aby se z jeho úst dozvěděti mohl, jaká by byla víra jeho.

Kněz Jan Benátský, který žalobu na Methoda do Říma přinesl, doručil i papežské listy z Říma těm, na něž zněly, jimž patřily.