Dějiny Těšínska/Ustrojení rakouského Slezska. Opravy Marie Terezie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ustrojení rakouského Slezska. Opravy Marie Terezie
Autor: František Sláma
Zdroj: Google Books (plný text přístupný pouze z USA)
Vydáno: Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 206 – 211.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Těšínsko

Marie Terezie sloučila hned po první válce slezské ony části Slezska, jež jí byly zůstaly, v jeden celek. Zbylá jí čásť Opavska, která teprv v době pobělohorské k Slezsku trvale byla připadla, slila se nyní s částí knížectví uisského a s knížectvím těšínským v jednu zemi, která obdržela vlastní svou správu. Místo někdejšího královského úřadu vratislavského Marie Terezie zařídila královský úřad v Opavě, jemuž svěřena byla politická správa rakouského Slezska a který počal svou činnost dne 28. ledna 1743. Předsedou úřadu tohoto byl hrabě Bedřich Haugwitz, jemuž byly podřízeny v politických záležitostech knížecí úřady a panství.

Země těšínská záležela tehdy z knížectví těšínského, kteréž prostíralo se na statcích, náležejících knížatům těšínským, pak z panství od knížectví tohoto během času vyloučených, jako Bílsko, Frýdek, Fryštat, Ráj, Polská Lutyně, Rychvald, Bohumín, Dombrová a Orlová aneb ze statků takových, jež odedávna náležely rodinám šlechtickým jako Bažanovice, Bludovice Dolní, Horní a Prostřední, Čechovice, Domaslovice, Drahomyšl, Groděc, Grodišť, Gurek (Hůrka), Hažlach, Heřmanice, Rovnice, Iskřičín, Kalembice, Karviná, Kačice Dolní a Horní, Kostkovice, Kocobendz (Chotěbúz), Kocurovice, Konská, Kunčice Velké a Malé, Lišná Dolní a Horní, Marklovice, Mezisvět, Něbory, Ostrava Polská, Pěrsná, Pitrov, Pohoř, Radvanice, Ropice, Řepiště, Simoraď, Šebišovice Dolní a Horní, Střítěž, Vilamovice, Zamarsky, Životice a Žukov Horní. Mimo to bylo 50 svobodných statků a sice v Těrličku 34, v Bobrku 9, v Šebišovicích 4 a po jednom v Humnách, Ropicích a v Třínci.*)[1]

Knížatům i stavům příslušela nad jejich poddanými moc soudcovská, kterou vykonávali buď městskými magistráty neb svými úřadníky. Zemské právo, jemuž předsedal hejtman zemský neb maršálek, vykonávalo moc soudcovskou nad stavy země těšínské. Odvolání proti rozsudkům posýlána byla jako v dřívějších dobách appellačnímu soudu v Praze a běželo-li ve při o cenu větší než 5000 zl., české dvorní kanceláři ve Vídni. K zastupování stran ustanoveni byli v Opavě i v Těšíně advokáti, kterým bylo zprvu dovoleno mimo to zastávati též úřady zemské. Jako nynější státní návladní bděli nad dobrým vykonáváním zákonů dva fiškalové, z nichž jeden sídlil v Opavě, druhý v Těšíně. V soudnictví zachováno bylo tedy Těšínsko při dosavadních zřízeních, pouze ve správě zemské zavedeny byly novoty.

Takž zřízen byl v Těšíně úřad zemského staršího, který pečovati měl o spravedlivé rozdělení a odvádění daní, a který vykonával v zemi těšínské policii, maje k tomu úřadníky. Podřízen byl královskému úřadu v Opavě. Zřízením tohoto úřadu zemského staršího odňata byla zemskému hejtmanu těšínskému jeho dosavadní právomocnost. Zemský hejtman předsedal potom pouze zemskému právu a zastupoval knížete na sněmích knížecích a konventech, ostatní obor jeho působnosti přešel na staršího zemského. Na sněmích knížecích, které konaly se místo ve Vratislavi nyní v Opavě, zasedali pouze: kníže těšínský, bílský, biskup vratislavský, pod jehož církevní právomocnost od starých dob náleželo Těšínsko a čásť knížectví nisského, knížata opavský a krnovský a zástupce stavů knížectví opavského a krnovského. Na sněmích těchto předsedal zástupce knížete těšínského, který byl členem císařské rodiny. Sněm knížecí svoláván byl jednou do roka pouze na tři dni, neboť obor činnosti jeho byl praskrovný. Býval svoláván jen k tomu konci, aby vyslechl požadavky (postuláty) císařské, kteréž týkaly se obyčejně jen daní.

Knížectví bílské povstalo v této době spůsobem tímto: Stavovské menší toto panství náleželo Bedřichu Haugwitzovi, který je koupil r. 1743. Císařovna Marie Terezie vyprostila toto panství ze závazků k zemi těšínské, a udělila jeho držitelům právo, aby králům českým bezprostředně mohli holdovati a na sněmích knížecích a na konventech zemských zasedati. Též dovolila tomuto panství, aby mohlo vlastní své zemské právo v Bílsku míti a souditi osoby šlechtické. K stavovskému panství tomuto náleželo panství Javoří, vesnice poddané městu Bílsku a svobodný statek starobílský. Když pak panství bílské koupil polský hrabě Alexandr Sulkovski, povýšila císařovna tohoto pána bílského r. 1752 do stavu knížecího a jeho panství bílské na knížectví. Od této doby vstoupilo knížectví bílské do téhož poměru ku koruně české, v jakémž nacházelo se knížectví těšínské již od r. 1722.

Stavovský veřejný konvent pro zemi těšínskou a opavskou scházel se v Opavě, kdykoliv toho třeba bylo. Sestával ze zástupců knížat opavského, krnovského, těšínského a bílského a ze zástupce stavův opavsko-krnovských. Stavové těšínští byli zastoupeni osobou zástupce knížete těšínského. Konvent vedi a dohlížel na katastr, rozvrhoval a odváděl dané, vedl záznamy o šlechté a o inkolátě a měl svou zvláštní kancelář s placenými úřadníky.

V době první války slezské objevily se ve všech zemích císařovny Marie Terezie velké nedostatky ve správě vojenské. Bylo nutno, aby počet vojska byl rozmnožen a aby jiným spůsobem než dosud zajistila se branná moc říše naší. Poněvadž dosnd stavům náležela péče o doplňování a vydržování vojska, císařovna Marie Terezie péči tuto uložila své vládě. Za to povolili jí stavové daň mnohem větší. Místo dosavadního najímání vojáků zaveden byl r. 1770 povinný odvod.

Aby daně řádně rozvrženy byly, popsány znovu všechny statky, neboť popis starý, který pocházel z dob císaře Ferdinanda III., neodpovídal novým poměrům. Břemena, jež tehdy obyvatelstvu se ukládala, byla velká a dluh státní ve válkách, jež Marie Terezie vedla, vzrostl úžasně. Proto vypisovala vláda nové daně, rušíc při tom ovšem dosavadní práva a svobody. Žádná obec. žádné místo nemělo býti prosto povinnosti platiti daně: pouze kostelům, hřbitovům a některým veřejným budovám dána byla svoboda co do daní. Ku konci války sedmileté zavedeny byly v zemích našich poprvé papírové peníze.

Marie Terezie ujala se též lidu poddaného a vydala pro Slezsko roku 1771 patent robotní, kterým snížila práci ruční asi o polovici času. Takový patent vydala o čtyry léta později též pro Čechy a Moravu, tam však sedláci se bouřili proti svým pánům, neboť domnívali se, že císařovna i zbavila je všech povinností vůči pánům a že nové pravý dobrý patent zatajili. Srotili se a šli hledat onen pravý patent, týrajíce úřadníky, loupíce zámky a ozbrojeni klacky, vytáhli až ku Praze. Bylo jich na tisíc. Byli však vojskem rozehnáni a vůdcové jejich potrestáni.

Aby dosavádní zákony zlepšila, Marie Terezie svolala r. 1753 komisi právníků proslulých; uložila jim, aby vypracovali pro všechny země dědičné stejné zákony, dle kterých by soudcové souditi měli. Přála si též, aby při spisování nových těch zákonů užilo se zákonů, jež v jednotlivých zemích dosud byly v platnosti. Sepsání nových takových zákonů Marie Terezie se nedožila. Došlo pouze k vydání zákonu o lichvé (r. 1751) a k zákonu hrdelnímu (1768). Tento zákon hrdelní vynikal strašnými tresty, jaké v středověku byly obvyklé a dovoloval též ještě mučení. Velkou ale má zásluhu Marie Terezie, že zakázala mučení a upalování čarodějnic a že r. 1776 vůbec zrušila mučení osob obviněných, jehož se užívalo, aby donuceni byli k přiznání.

Jakkoliv byla opravní činnost Marie Terezie prospěšná, nelze zatajiti, že málo dbala starých ústavních práv zemských zaručených korunovační přísahou a že hleděla všechny své země slíti v jediný celek s jedinou vrchní vládou. Novoty své zaváděla, aniž tázala se sněmů, zdali svolují. Dvorskou kancelář českou ve Vídni sloučila s kanceláří rakouskou a zřídila tam též nejvyšší soudní dvůr pro země rakouské a české.

Též ve školství Marie Terezie zavedla mnohé opravy. Universitám pražské a vídeňské dala r. 1747 nový řád učebný a nedbajíc dosavadních řádů učebných na školách jezovitských, ustanovila direktory pro fakulty na universitách i na gymnasiích. Rozkázala, aby na universitě pražské (???)é nauky přednášel Slezák Karel Seibt jazykem německým. Též do škol latinských zavedla němčinu, ba i do škol hlavních.

Až do Marie Terezie byla na školách těšínských výhradným jazykem vyučovacím řeč česká. Komu na tom záleželo, aby jeho děti naučily se německy, posýlal je do Opavy, neboť Těšín byl tehdy ryze slovanský. Roku 1777 dala však Marie Terezie v Těšíně zaříditi hlavní školu s vyučovacím jazykem německým a od této doby počíná poněmčování tohoto města, v němž při posledním sčítání lidu již polovice obyvatelstva přihlásila se k národnosti německé.

Úmrtím císaře Františka r. 1765, manžela to Marie Terezie, spadlo knížectví těšínské jako léno koruny české na jeho syna Josefa II. Marie Terezie přijala tohoto syna svého za spoluvládce nad všemi svými zeměmi. Koupivši od něho léno těšínské, dala je 31. května 1766 své dceři Kristině a jejímu muži Albertu Morici Saskému a všem jejich potomkům mužským podle prvorozenství jako nedílné léno koruny české. Vyhradila si však, že, kdyby tento rod sasko-těšínský po meči vymřel, léno opět spadne na korunu českou. I bylo by se tak brzo stalo, neboť arcivévodka Kristina umřela 1798 a vévoda Albert sasko-těšínský dne 10. února 1822, nezůstavivše mužských potomků. Poněvadž si ale přáli, aby po jich smrti léno těšínské dostalo se arcivévodovi Karlovi, svolil císař Leopold r. 1791, aby se tak stalo. Arcivévoda Karel ujal se tedy léna těšínského r. 1825 a po něm r. 1847 jeho syn arcivévoda Albrecht, který dosud drží komorní statky těšínské jako léno koruny české.

K těmto statkům vévoda Albert sasko-těšínský přikoupil r. 1791 Harbutovice, r. 1792 Kalembice, Nýdek, Ližbice, Třítěž a Vělopolí, 1793 Dubovec s Hažlachem, Ilovnici a Kyselov, 1794 Mezisvět a Blatnici, 1795 Krásnou a Mnišstvo, 1797 Blogotice, Pohvízdov, 1798 Drahomyšl, Prstec, Zaboř, Děhylov a Lišnn, Iskřičín, Ochaby s Prilchnou, Richalt, Bonkov, 1799 Tříněc, 1802 Gurky, Kostkovice a Lučky, Rudici a Landek, Vilamovice a Zamarsky, 1805 Bažanovice, 1817 Konakov, Kocobenc a k tomu konečně ještě menší stavovské panství frýdecké.


  1. R. 1770 bylo na Těšínsku 8 měst a městýaů, 240 vesnic 14.806 domů, 112.850 obyvatelů. Druhá část rakouského Slezska (Opavsko, Krnovsko a Nissko) měla tehdy 152 obyvatelů.