Dějiny Těšínska/Mír těšínský

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Mír těšínský
Autor: František Sláma
Zdroj: Google Books (plný text přístupný pouze z USA)
Vydáno: Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 201 – 206.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Těšínsko

Když roku 1777 kurfiřt bavorský Maximilián zemřel, hlásilo se Rakousko o jeho dědictví, na něž mělo právo. Králi pruskému nebylo však po chuti, aby moc Habsburská v Německu se vzmohla. Spojiv se s kurfiřtem saským a vévodou meklenburským vtrhl roku 1778 do Čech a hrozil svým vojskem vtrhnouti též do Slezska rakouského.

Již před tím vojevůdci rakouští založili v Těšínsku mnohá opevnění na hranicích knížectví ratibořského, kteréž od válek slezských k Prusku náleželo. Nyní když válka vypukla, vojsko rakouské stálo na hranicích těšínských, očekávajíc nepřítele, aby zabránilo mu vpád do Těšínska, odkudž by byl mohl vraziti do Uher. Nepřítel vpadnuv do Opavska, obsadil Opavu, rozložil se u Jakubšovic a Bohušovic a zamýšlel dobytí pevného Hradce. Velitel uherských husarů Esterházy svedl s Prusy v této době mnohé šarvátky bezvýznamné, kteří potom rozložili se též u Krnova.

Do Těšínska docházely mezi tím nové voje rakouské, s nimiž generál Mitrovský od Ostravy až k Ratiboři nájezdy činil. Princ brunšvický chtěje Mitrovského napadnouti, spěchal s četným vojskem k Benešovu, kde se s jinými vojsky pruskými dne 29. října 1778 spojil a k Polské Ostravě táhl. Před přesilou pruskou ustoupilo vojsko rakouské dále do Těšínska. Zůstavilo u Ostravy jen nepatrný počet Chorvátů, kteří v houštinách se ukryli. Jak z tamější památní knihy farské vysvítá,[1] vtáhlo téhož dne 10 tisíc Prusů do Polské Ostravy a srazilo se tam s 500 muži císařskými, přičemž fara i kostel značnou škodu vzaly. Prusové však v noci opět Ostravu opustili, obávajíce se náhlého přepadnutí a odtáhli nazpět k Bohumínu. Buďto při obsazení Polské Ostravy neb dne následujícího srazili se s vojskem císařským též u Heřmanic. Ve větší bitvě tehdy ani na Těšínsku ani na Opavsku vojska nepřátelská se neutkala, i v Čechách spokojila se s nepatrnými jen šarvátkami, nepouštějíce se do větších bojů.

Na zimu pak král pruský odjel z Krnova do Vratislavi a vojsko jeho slezské přezimovalo v Opavě. Vojsko císařské pak přezimovalo v Bruntále, ve Dvoře, v Hradci, Cukmantlu a v Těšíně, kdež velel generál Mitrovský.[2] Již v lednu počaly opět nové šarvátky s Prusy na Opavsku.

Král pruský chtěl vpadnouti do Těšínska teprv po očekávaném příchodu svých spojenců ruských. Chtěl totiž s pomocným ruským vojskem proniknouti do Uher a tam obyvatelstvo slovanské proti císařovně roznítiti ku vzpouře.**)[3] Ruská carevna Kateřina nebyla však nakloněna takovým plánům, nýbrž radila k míru. Král Fridrich pro chorobu svou a nevida úspěchu z další války, zatoužil pak sám po míru, jemuž císařovna Marie Terezie taktéž nakloněna byla. Běželo jen o výminky. Takž došlo prostřednictvím francouzským a ruským k tomu, že učiněno bylo mezi Marií Terezií a králem pruským Fridrichem dne 8. března 1779 příměří v Těšíně a město Těšín stalo se historicky památným, neboť sjeli se tam zástupcové pruský, rakouský, saský, ruský, francouzský, falcký a zweibruckenský, aby vyjednali úplný a dokonalý mír.

Mír tento byl po dlouhém rokování dne 9. května 1779 konečně umluven a dne 13. května podepsán. Rakousko zřeklo se nároků na Bavorsko, ale dostalo za to čtvrt innskou, která přivtělena byla k Rakousům Horním. Koruna česká však pozbyla tímto mírem práva vrchního nad některými lény ve Fransku a Míšni.

Mír těšínský proto je památný, že zabráněno velké krvavé válce. Když roznesla se po Těšíně zvěst o domluveném míru, zvony slavnostně zavzněly, rány z hmoždířů zahučely, bubny zavířily a v chrámích konaly se slavné bohoslužby. Lid pak jásavě přivítal vyslance, když vycházeli ze zemského práva na nynějším farním náměstí, kdež byli domluvili se o míru. Vyslancové vyzvali městskou radu, aby vyslovila nějaké přání, chtějíce u svých mocnářů přimluviti se, aby město Těšín mělo památku nějakou na mír tento. Rada městská vyžádala si tehdy skromně pouze obrazy všech vyslanců, kteří mírem své vyjednávání byli skončili. Obrazy jejich dosud nacházejí se v zasedací síni obecního zastupitelstva. Vyslanci uspořádali potom na oslavu míru velký ples, k němuž pozváni byli stavové, úřadníci a měšťanstvo. Tehdy v Těšíně měšťanky chodily ještě v kroji starobylém, národním a poněvadž nechtěly zůstati za pozvanými Opavankami, objednaly si šaty modní až z Vídně.

Na mír těšínský upomíná nás v Těšíně též velká zahrada, která tehdy radnímu Biloveckému náležela. V ní scházeli se diplomaté a umlouvali se o podmínkách míru, pročež lid zove ji zahradou míru. Nyní náleží purkmistru dr. Demlovi, říšskému poslanci.

  1. Viz Bukovanského spis „Polská Ostrava“, vydaný r, 1878 v Olomouci
  2. Burscheid: Der erste Feldzug im Jahre 1778. Wien 779 III, str. 16-18.
  3. Schöning: Der vierte Krieg. Strana 191.