Dějiny Těšínska/Roztržení zemí koruny české

Dějiny Těšínska František Sláma
Jak král Matiáš vládl v Slezsku. Kníže Přemek II. Těšínský	Roztržení zemí koruny české	Boje o Velký Hlohov. Kníže Jan Zahaňský

Údaje o textu
Titulek:	Roztržení zemí koruny české
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František, Dějiny Těšínska Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 37 – 40.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Vladislav Jagellonský, Matyáš Korvín, Olomoucká smlouva

Král český Vladislav a král uherský Matiáš usnesli se r. 1474 ve Vratislavi na příměří, které trvati mělo až do 25. května 1477. Král Matiáš vrátil se pak do Uher, aby mohl vrhnouti se s celou silou svou na Turky.

Ačkoliv pak byl v Uhrách dosti zaměstnán, neopomenul přece starati se o záležitosti slezské. Hlavně pak pečoval o to, aby Slezsko pevně připoutal k sobě.

Král Vladislav chtěl pojmouti za manželku ovdovělou kněžnu Barboru Hlohovskou. Možná, že chtěl nabýti tímto sňatkem přátel mezi slezskými knížaty a získati v Slezsku knížectví, aby se tam upevnil. Sňatek byl umluven a Vladislav dal už zváti okolní knížata ku svatbě.

Na knížectví Barbory Hlohovské osoboval si však právo slezský kníže Jan Zahaňský, o jehož povaze divoké ještě vypravovati budeme. Králi Matiášovi bylo to vhod a ujal se Jana Zahaňského, neboť obával se, že by mu král Vladislav mohl býti v Slezsku nebezpečným, kdyby pojal za manželku kněžnu slezskou. Podporoval tedy Jana Zahaňského proti nevěstě Vladislavově penězi i lidem vojenským, ačkoli měl dbáti příměří, na němž se byl s králem Vladislavem ve Vratislavi domluvil.

Král Vladislav dal se skutečně roku 1476 s mladou vdovičkou Barborou Hlohovskou zasnoubiti a sice nepřijel k zasnoubení osobně, nýbrž dal se zastupovati knížetem Jindřichem. Dne 8. února 1477 měla se teprv v Praze slaviti slavná svatba, ku které však nedošlo, neboť král Vladislav nevěstu svou zrádně opustil. Na kráse své mladá vdovička sotva utratila, ale na statcích pozemských. Divoký Jan Zahaňský dobyl její země a pustil se i s bratrem Barbory Hlohovské, markrabím braniborským do boje.

Vladislav potom už nejevil chuti, vzíti si zchudlou nevěstu, ba nechtěl jí ani přispěti pomocí proti Janu Zahaňskému, podporovanému králem Matiášem. Poněvadž však Vladislav nemohl oženiti se s jinou nevěstou bez papežské dispense, jsa zasnouben s Barborou Hlohovskou, zanevřel na oba rušitele míru a svatby, jak na Jana Zahaňského tak na krále Matiáše. A tak se stalo, že do Slezska na jaře r. 1477 vytáhly české voje.

Obyvatelstvo slezské nespokojeno s vládou Matiášovou přijalo Čechy přátelsky. Žoldnéři Matiášovi nedostávajíce žoldu, nechtěli proti Čechům bojovati, a tak nebylo nikoho, kdo by Čechům ve Slezsku nepřátelsky byl se postavil vstříc. Naopak stavové i města na Svídnicku vstupovali s Čechy ve smlouvu pokoje, neboť vojsko české nepáchalo tam násilí a neloupilo jako roty Matiášovy, nýbrž zvěstovalo, že přichází vyprostit zemi slezskou z rukou tyrana a spojiti Slezsko opět s korunou českou. Čechové pak vyplatili uherské posádce žold, který jí Matiáš byl dlužen, a zbavili se tak nepřítele. Tehdy Čechové snadno mohli opanovati v Slezsku a na vždy odstraniti odtamtud Matiášovu vládu. Náhle však slabý král Vladislav odvolal vojsko české ze Slez do Rakous.

Konečně došlo k míru úplnému mezi králi Vladislavem a Matiášem r. 1479 v Olomouci. Na tomto sjezdu súčastnili se též knížata slezští. Mír olomoucký byl pro Čechy nad míru potupný. Koruna česká roztržena. Vladislavovi zůstalo pouze království české, Matíášovi zůstala Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice. Ovšem vymínili si Čechové, aby po smrti krále Matiáše připadly jeho české země opět ku koruně české, ale Uhři nebyli povinni země tyto vydati, až by jim vyplacena byla ohromná suma 400.000 dukátů.

Slezští knížata a stavové podpisujíce smlouvu olomouckou, připojili: kdyby jednou český král Slezsko od koruny uherské vykoupil, že budou mu holdovati jen tehdy, bude-li to král křesťanský. Dále vymínili si tehdy knížata a stavové slezští, aby když nyní k Uhrám náležeti budou, stavové uherští nechovali se k nim jako páni, ale jako bratří a přátelé. Slezáci těmito dodatky ku smlouvě olomoucké chtěli zajisté stavům českým připomenouti, že poměr Slezska ku koruně české vyžadoval, aby Čechové byli pozvali svého času též Slezany k volbě Jiřího Poděbradského za krále.

Avšak co pomohly nyní výčitky! Stalo se. Koruna česká byla roztržena a Slezsko bylo zastaveno Uhrům smlouvou potupnou…