Dějiny Těšínska/Předmluva

Dějiny Těšínska František Sláma
	Předmluva	Země a lid

Údaje o textu
Titulek:	Dějiny Těšínska - Předmluva
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František, Dějiny Těšínska Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 3 – 5.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Těšínsko

Nemáme dosud knihy, v které by byly soustavně vylíčeny dějiny slezské. Byla by to kniha důležitá pro každého vzdělance českého, neboť dějiny slezské jsou částí dějin státu českého.

Ba nemáme dosud ani knihy, z které mohl by lid náš utvořiti si úhrnný obraz minulosti slezské. Kniha taková nad míru jest potřebná pro všecken lid, neboť znalostí dějin slezských utužovalo by se v něm povědomí jednoty a svazku českých zemí.

Zvláště pak pro Těšínsko jest nalehavou potřebou, aby šířila se tam znalost dějin slezských. V celé té zemi panovala ještě v tomto století čeština v úřadech, ve školách, v chrámech i v písmě lidu pospolitého. Panovala nejen v okresích českých, nýbrž i tam, kde nářečí klonilo se k polštině. Rokem 1861 nastal převrat, většina obyvatelstva na Těšínsku hlásí se k polštině, jazyk český vždy dále a dále zapuzován až k hranicím markrabství moravského.

Ztraceného území pro jazyk český nazpět dobývati ovšem nebudeme. Chcemeť žíti s bratry Poláky ve shodě a míru. Ale aspoň to, co nám ještě zbylo, musíme uchrániti. Aspoň to území zůstaniž zachováno řeči české, na kterém dosud lid mluví nářečím moravským, na kterém hlásí se k češtině jako ku svému jazyku, a na kterém dosud ve školách a v chrámech vládne řeč česká. Kdyby jako dosud obec po obci nám ubývala, Slovanstvo na ten čas neutrpělo by sice škody, kdyby se náš lid český popolštil. Zdali by však tento lid i potom tak vítězně odolal přívalu germanisace, jak mu odolal dosud pod českým praporem, o tom lze pochybovati, neboť příklady, jež vidíme v polských městech na Těšínsku, naplňují nás obavami, že by pozvolnu proud poněmčovací z měst Slovanstvu se již odcizujících rozlil se i na venkov slovanský.

Dokud užívalo se řeči české v celém Těšínsku, Slovanstvo málo utrpělo ztrát i v dobách nejkrutší germanisace. Čeština se osvědčila a náš lid na Těšínsku, který dnes k řeči této se hlásí, zachová pod českým praporem dále svůj slovanský jazyk, jakož zachoval staré mravy, zvyky a obyčeje ba i kroje do dnešního dne.

Znalost dějin slezských by v lidu tomto tedy jeho příchylnost k jednotě s ostatními zeměmi koruny české utvrzovala a vnikala by i do obyvatelstva polského, které dosud lne ku spojitosti s Moravou. Kdyby však celé Těšínsko se popolštilo, obáváme se, že by nejen jazyk český, nýbrž i koruna česká pozbyla území toho na dobro. Až dolů k Pešti a nahoru k Vratislavi vládla kdysi čeština a platnost její neustále na menší kruh se svírá. Pozbyli jsme Lužice i velké části Slezska a Kladsko — važme si aspoň toho, co ještě máme a hleďme zachovati potomkům, co otcové odevzdali nám.

Soustavného spisu o dějinách slezských bezpochyby ještě dlouho budeme postrádati. Podávám zde proto obecenstvu českému knihu, která chce seznámiti s minulostí Těšínska spůsobem lehkým, lidu snadno přístupným. Sestavil jsem ji z bohaté látky, kterou po několik let nastřádal jsem v zámeckém archivu těšínském a v soudních knihách bývalého zemského práva. Použil jsem mimo Dějin Palackého též rukopisů Kaufmanových a Kasperlíkových, na nichž i Biermann sestavil své dějiny knížectví těšínského, německy psané, jež vyšly již r. 1863. Biermann starých soudních knih, jež vesměs jsou české, neužil. Tvrdíť, že shořely, ačkoliv všechny tyto knihy nalézají se v Těšíně do dneška. Jsou ovšem skoro výlučně české. Ostatně opravdu zmizely v posledních desítiletích mnohé důležité rukopisy české, ku příkladu dva rukopisy skočovské z dob knížete Václava a Adama, které by bývaly bohatým zdrojem pro soustavnou kulturní historii, až počne se o ní někdy u nás pracovati. Proto je žádoucno, aby se počalo, dokud ještě staré ty listiny máme. Kdo zná poměry v Slezsku, obávati se musí, že drahocenné písemné památky zvolna tratiti se budou. Jeť velká netečnost k starým památkám všude, ale větší ještě zášť a nenávist našich protivníků ku všemu, co českého.

Nesepsal jsem knihu tuto jen pro Slezsko. Český Slezák je s Čechem a Moravanem jedno tělo, jedna krev, musí tedy vlastní tito bratří osudy své vzájemně si sdíleti. Čech a Moravan čtouce v minulosti slezské, dovědí se o osudech země spojené s korunou českou po mnohá století a poznajíce blíže osudy svých slabších pobratimců slezských, snad ještě blíže přilnou k nim, a ještě vydatněji podporovati je budou v boji na ochranu jazyka než dosud se dělo.

Povzbudí-li spis tento povolanějšího pracovníka k dílu soustavnému a úplnému o dějinách slezských, vyplněno bude mé nejvřelejší přání. Bude-li lid tuto knihu čísti, dosažen bude její účel.

V Těšíně 4. dubna 1888.

Spisovatel.