Dějiny Těšínska/Karel VI. (1711—1740)

Dějiny Těšínska František Sláma
Josef I. (1705—1711)	Karel VI. (1711—1740)	Marie Terezie. Války slezské

Údaje o textu
Titulek:	Karel VI. (1711—1740)
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František, Dějiny Těšínska Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 194 – 196.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Těšínsko

Jako král český nazýván byl Karlem II. Nemaje taktéž mužských potomků a jsa jediným členem mužským rodu Habsburského, postaral se, aby po jeho smrti nevznikl zmatek o trůn. Chtěje zajistiti vládu po své smrti své dceři Marii Terezii, vydal zákon, který zve se pragmatická sankce. Zákonem tímto bylo vysloveno: 1. že všechny země rodu Habsburského tvoří jeden nerozdílný, dědičný celek, 2. že děditi mají země tyto potomci mužští dle prvorozenstva a 3. kdyby Karel VI. nezůstavil mužských potomků, že jeho dcery a jejich mužské potomstvo podle prvorozenství nastoupí dědictví trůnu. K zákonu tomuto daly svolení všechny arcikněžny, a sněm český přijal jej 16. října 1720, moravský 17. října a slezský 25. října téhož roku. O tři léta později přijel císař Karel VI. do Čech a dal se tam slavně korunovati za krále českého 5. září 1723. Podle zákona tohoto měla tedy po smrti císaře Karla VI. nejstarší jeho dcera Marie Terezie zasednouti na trůn.

Aby vymohl zákonu tomuto obecného uznání, císař Karel VI. musil vésti mnohé války a velkými oběťmi zakupovati si přátelství jednotlivých rodin panovnických.

Za jeho panování velká pohroma stihla celou zemi těšínskou. Mor řádil r. 1715 neúprosně po všech krajích, pohlcuje všude velkých obětí. Z Těšína vystěhovalo se obyvatelstvo na předměstí Kamenec, kdež rozbilo pod šírým nebem stany, prchajíc před smrtí, které bylo propadlo v městě nevelkém za jeden rok 1500 obyvatelů. O tři léta později nové neštěstí přikvačilo na Těšín, vyhořelo celé předměstí u vyšší brány, r. 1720 pak skoro celé město.

Dne 12. května 1722 dal císař Karel VI. jako král český knížectví těšínské v léno vévodovi Leopoldovi Lotarinskému a jeho potomkům mužským i ženským se všemi právy, tak jakž je sám a jeho předkové jako knížata těšínští byli užívali. Vymínil si však, kdyby rod Lotarinský vymřel, že knížectví těšínské opět na korunu českou spadne a že stavové i města při dosavadních právích i svobodách zachováni budou, že v příčině náboženství ani v dosavadní správě politické ani soudní ničeho se nezmění a že lesy pomezní, které knížectví dosud byly na ochranu, nesmí se vykáceti. Král vymínil si dále vrchní právo nad zemí těšínskou, právo zákony dávati, daně ukládati, pomoc vojenskou žádati a lid branný najímati a posádky vojenské v místech k tomu vhodných a na pomezí vydržovati. Brzo na to stavové holdovali svému novému knížeti podle dosavadního zvyku rukou dáním, městští poslové přísahou. Při holdování zastupovali nového knížete hrabata Henkel a Gellhorn.

Nový kníže těšínský nebyl vlastně již země pánem jako knížata z rodu Piastova, nýbrž pouze držitelem statku knížecích. Příslušela mu sice právomocnost nad poddanými statku komorních, ale neměl práva zemi dávati zákony. Na sněmích slezských ve Vratislavi nezastupoval tento nový kníže knížectví, nýbrž svou osobu a statky, jichž užíval: krátce nový kníže nelišil se značně od stavů, nevynikaje nad nimi právy, ovšem ale statky, bohatstvím a vlivem svým u dvoru císařského.

Nový kníže těšínský Leopold Lotarinský zemřel r. 1741 a léno těšínské dostalo se po něm Františkovi Štěpánovi Lotarinskému, který později stal se manželem císařovny Marie Terezie.