Cesta kolem měsíce/Kapitola sedmnáctá

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kapitola sedmnáctá. Vědecká resoluce.
Autor: Jules Verne
Zdroj: Cesta kolem měsíce. Praha: nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1870. s. 187–196.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: P. R.
Licence překlad: PD old 100

Mezi tím přeletěla koule zářící věnec hory Tycho. V němém ustrnutí pozorovali cestovatelé divuplnou jihozápadní čtvrtinu měsíčného povrchu, kterýž lesklými pruhy tak byl prostoupen, že zářil jako samostatným světlem.

Nebylo však možno, dlouho při tomto pozorování setrvati, an zrak leskem světla otupěl a neustále se opakující směsice lesklých vrcholů a temných propastí již nebyla s to pozornost v napnutém stavu udržeti.

Cestovatelé naši uvažovali a ukládali v mysli velkolepé dojmy, jež během několika dní byli zakusili.

Rozmluva Barbikana a Nikola týkala se především divuplného povrchu měsíčného, kterýž jakkoliv mnohonásobně na sopečné krajiny zemské upomínal, přece takové zvláštnosti jevil, že nebylo lze původ podobným spůsobem, jako skalní vrstvy pozemské a homole vyvřelé vysvětliti.

Povrch zemský, jak vědou geologickou dokázáno jest, jest dílem hmotou z vod usazenou, o čemž nesčíslné skamenělé lastury nevyvratné svědectví vydávají, dílem jest výsledkem lučebné činnosti uvnitř země, která mineralní hmotu hluboko pod povrchem v tekutý stav uvádí a ji pak následkem tlaku uzavřených par a plynů na povrch tlačí. Nerovnosti zemské, hory a údolí povstaly hlavně vyzdvižením vrstev předtím vodorovných a vyzdvižení to bylo spůsobeno nikoliv vydmutím žhoucí z luna zemského vystupující hmoty, nýbrž pozvolnou krystallisací, která na jedněch místech látku minerální nahromaďovala a na druhých místech umenšovala. Hory sopečným vyvřením povstalé jsou na zemi podřízené a nepřispívají nikterak k panujícímu rázu jejího povrchu.

Jinak na měsíci. Všechny nerovnosti na měsíci mají dle pohledu ráz eruptivní; kruhové hory se svými ústředními homolemi upomínají svou podobou tak nápadné na zemské sopky, že měsíc na každého pozorovatele, kdo pozemské sopeční krajiny viděl, při prvním pohlednutí činí dojem jako krajina vyhaslých sopek.

Avšak když při bližším pozorování hor, kruhových propastí a dolin, při stopování brázd a světlých pruhů celé soustavy horské jednostejně prostupujících, nelze spatřiti stopy lávových proudů, když zevrubným skoumáním světlojevu měsíčného povaha odražených paprsků na hmotu velkými krystalovými plochami opatřenou ukazuje, když ohromné na mnoho mil široké skalní amfitheatry nikterak se srovnati nedají s domněnkou, že by byly jícny sopečné, z nichž se před věky žhoucí obsah měsíčné koule na povrch její vyléval, pak ztrácí vůbec domněnka o sopečném původu měsíčného povrchu každé podstaty. Jak vysvětliti nesčíslné množství velkých a malých okrouhlých propastí, když se s pozemskými krátery sopek stotožniti nedají?

― Nic snadnějšího než to, pravil Ardan, představme si, že kůra měsíčná jest křehká jako sklo a spomeňme si, jak světem meteorové koule každého kalibru lítají, pak není nic bližšího, nežli dojíti k přesvědčení, že okrouhlé otvory na povrchu měsíce nejsou nic jiného než díry, jež meteorové koule při svém nárazu na měsíc spůsobily; jednoduše se nám pak také vysvětlí jasné paprskové kruhy kolem kruhových dolin, neb ty nemohou býti ničím jiným než puklinami, zcela podobnými k oněm, jež ve sklu povstávají, když kamenem bylo proraženo.

― Výborně, Ardane, usmál se Barbikan, tvůj nápad není zlý, jen na to si při tom nezpomněl, že by v těch děrách koule tkvíti musily a že by tedy dno dolin mělo býti vypuklé, kdežto jak jsme pozorovali, vždy jest prohnuté. Pravé příčiny podivného povrchu měsíčného neznáme; k víře nejpodobnější byla by leda jen domněnka, že se povrchní vrstva měsíce během dlouhých věků, co vlhkého oboru vzdušného pozbyla (jest-li totiž voda a hustší vzduch na druhou stranu se přešinuly), stáhla, a že tím stažením nastaly jednak dlouhé brázdy, částečně zase vyhraněnou hmotou vyplněné, částečně okrouhlé otvory, u jejichž krajů krystalovaná hmota poněkud více se nahromadila. Roviny čili moře byly by pak částky povrchu, kteréž tomuto stahování nejvíce odporovaly.

― Nedám za tvou domněnku ani haléře, namítl Nikol, souhlasím s tebou jen v tom, že určitého o původu povrchu měsíčného nic nevíme.

Koule aluminiová, ohřívaná z dvou stran, totiž přímým teplem slunečním a odraženým teplem měsíčným přijímala mezi tím pořáde větší teploty a její prostor vnitřní nabýval znenáhla více než příjemné vlažnosti, tak že byli cestovatelé nuceni sprostiti se oděvu až na nejnutnější částky jeho.

Nedávno mrzli ještě v hustých kožiších, nyní tíseň vedra snesli sotva v košilích.

Zdálo se, jakoby je příroda znenáhla chtěla proměniti v náměsíčníky, přivykajíc je krutým přechodům mrazu a tepla.

Tato myšlenka uvedla do proudu hovoru ještě jednou otázku, zda-li jest měsíc od tvorů k pozemským podobných obýván, nebo zda-li jest zcela pustý. Ardan naléhal na své druhy, aby své mínění stran té věci pronesli, neboť sotva více již na měsíci spatří, než posud viděli.

― Podle toho, co jsme viděli, dá se ta otázka zodpovídat, pravil Barbikan, avšak já bych postavil tu otázku jinak.

― Nu tedy ji postav, jak se ti líbí.

― Nuže, otázka, již jsi se dotknul, má vlastně dvojí stránku, totiž zda-li jest měsíc obýván, a pak, zda-li byl před věky obýván.

― Dobrá, přisvědčil Ardan, odpověz tedy na to, zda-li jest obýván.

― Nech toho marného ptaní, reptal Nikol, nemůžeme říci ani ano, ani ne; nevíme nic.

― Neostýchám se, pravil Barbikan, odpověděti, že měsíc obýván není. V stavu, v němž se nachází, bez dostačně hustého vzduchu, bez vody, bez bylin, se svými čtrnáctidenními nocmi a čtrnáctidenními dny, se svými protivami mrazu a horka, nemá měsíc ani jedné výminky, pod níž by ústrojné tvorstvo, ponětí našemu přístupné, obstáti mohlo.

― Což ale, namítl Ardan, kdyby tam bylo tvorů jiných než takových, o nichž máme ponětí? Nemohou tam býti byliny, zvířata a lidé zcela jiné ústrojnosti než na zemi?

― Na tuto otázku jest odpověď již těžší, odvětil Barbikan; však pokusím se o to. Řekni Ardane, zda-li si můžeš něco živého představiti, co by nemělo pražádného pohybu?

― Přiznám se, nejsem s to, pravil Ardan.

― Nuže příteli, nyní mohu na to poukázati, že jsme se k povrchu měsíce přiblížili letem v kouli a pomocí dalekohledů až na ⅛ míle a snad ještě blíže, a že jsme tam nespatřili ani nejmenší známky nějakého živého pohybu.

Kdyby tam bylo tvorů k lidem sebe vzdaleněji podobných, byli by se prozradili svými stavbami, nebo jinými známkami své činnosti a práce, avšak po něčem podobném nebylo tam ani stopy. Co jsme vlastně viděli na měsíci? Nic než díla mineralní přírody, skalní stěny, ohromné horské štíty a jehlance, nesmírné tarasy, propastí a rokle.

Je-li tam nějakých zvířecích tvorů, musily by býti ukryty ve skrýších zraku nepřístupných; avšak i v tom případu byly by zanechaly na povrchu nějaké stopy své přítomnosti, a kdyby tam bylo rostlin sebe útlejších, bylo by se aspoň nějaké skupení jejich dalekohledem dalo dostihnouti. Je-li tam tedy tvorů ústrojných, musily by býti tuhé nepohnuté, jako kameny.

― Myslíš tedy, že by tam bylo živoků bez života, doložil Ardan.

― Tak jest, a to by pro nás nemělo smyslu.

― Nuže navrhuji resoluci, zvolal Ardan.

― Tedy spusť, pobídl Nikol.

― Výprava vědecká, prohlásil se Ardan slavným hlasem, shromážděná v kouli dělového klubu, uváživši všechna pozorování od ní na měsíci učiněna, odpovídá na otázku, zda-li jest měsíc obýván, jednohlasně: Ne!

Resoluce tato byla ihned sepsána pod datum dne 6. prosince a opatřena podpisy Barbikana, Nikola a Ardana, a v portefeuillu vědecké výpravy uložena.

― Nyní se pusťme do otázky druhé, pokračoval Ardan. Ptám se slavné komise, zda-li byl měsíc kdy obýván, čili nic?

― Občan Barbikan má slovo, pronesl se Nikol.

― Ctění přátelé, pravil Barbikan, již dávno před výpravou naší, zaměstnávaje se pilně pozorováním soudruha zemského, nabyl jsem toho mínění, že před věky měsíc byl sídlem ústrojného tvorstva tak jako země. Nynější výprava potvrdila mne v tomto mínění. Mám tudíž za to, že měsíc byl obýván od tvorů k lidem pozemským podobných, že živil Faunu poměrům svým přiměřenou a že jej zdobila Flora neméně půvabná jako zemská. Avšak připojuji k tomu, že tomu dávno již, co pokolení lidí náměsíčných, jakož i Fauna a Flora měsíčná vyhynuly.

― Jak že? tázal se Ardan, měsíc by byl tedy starší nežli země?

― Nikoliv, odpověděl Barbikan, netvrdím, že by měsíc byl starší nežli země, avšak všechny jeho poměry k tomu ukazují, že sestárnul dříve nežli země. Vytvořiv se současné se zemí z kosmické hmoty oné mlhové sféry, která dala původ celé sluneční soustavě, a soustřediv kolem sebe vzduch i vláhu dle poměru své hmoty, nabyl měsíc pod oživujícími paprsky slunečními dříve nutných výminek k vyvinutí ústrojného tvorstva nežli země, na níž, jak skamenělé tvorstvo nám ukazuje, život ústrojenců v dobách poměrně nových se probudil. Tvrdím, že život ten na měsíci posud by trval, kdyby následkem příčin pohyb jeho kolem osy zadržujících, nebyl se proměnil v otáčení s oběhem jeho kolem země souhlasným. Tou katastrofou teprva byl organický svět na měsíci zničen, jako se zničí jednou též na zemi, až bude jako měsíc k zemi, jednu stranu neustále obraceti k slunci. Jsem toho mínění, že rychlé otáčení kolem osy bylo na měsíci tak dobře výminkou ústrojného života, jako na zemi. Což by neměl měsíc jiného účelu, než aby nám pozemšťanům v noci svítil? Nenutí nás vývin přírody pozemské, která v ústrojných tvorech svého posledního a nejvyššího cíle dosahuje, k domněnce, že i měsíčná příroda v ústrojném tvorstvu se dovršila?

― Nejsem tak výmluvný, jako náš vážený president, pravil Nikol, a pronesu tudíž své mínění stručně ve slovích: stran druhé otázky neříkám ani ano, ani ne; jsem ostatně toho mínění, abychom o ní ani resoluci nepronesli, neb u mne platí pravidlo, co nevidím to nevím.

― Co se mne týká, doložil Ardan, já v té příčině neztratím ani slova; není-li tam teď nic živého, což bych se namáhal za mrtvoly? Podporuji tedy návrh, abychom nedělali stran otázky, zda-li byl měsíc jednou obýván, žádné resoluce.

― Podrobuji se většině, řekl president s resignací.

Avšak přátelé, nechť jsme v otázce nejzajímavější dosáhli jenom výsledku z části záporného a z části pochybného, nezůstala cesta naše kolem měsíce bez vědeckého ovoce.

Doufám, že budete se mnou souhlasiti, jestli to, co na té cestě určitého a platného o povaze měsíce nám se objevilo, k užitku tvorů jakýchkoliv, již by myslí rozumnou obdařeni byli, a jimž by osud zápisy naší výpravy do rukou vpravil, v stručných slovech proneseme a co konečný výsledek své výpravy k resoluci již uzavřené připojíme.

― Souhlasíme! přisvědčil Nikol a Ardan.

― Nuže navrhuji následující odstavce resoluce:

1. Přiblížením se k měsíci mohutnými dalekohledy, které by vzdálenost jeho od země tak umenšilo, jako výskumní naše výprava, poznati lze úplně, a podrobně tvar a rozložení viditelného povrchu měsíce a to lépe a podrobněji, nežli to posud možné bylo v mnohých rozsáhlých končinách pozemských.

2. S ohledem na všeobecné fysické poměry, jako na tíži, světlo a teplo, vzdušný obor, jakož i s ohledem na zvláštní panující tvar nerovnosti půdy, jest měsíc k zemi zcela nepodoben.

3. Tvárnost měsíčné půdy upomíná vesměs na krajiny sopečné, ač není možno srovnati její původ se sopečností pozemskou. Vrstev naplavených jsou sledové slabí a pochybní. Živých sopek nebo změn za naší doby na povrchu měsíce povstalých posud pozorováno není.

4. Pouhé zpytování měsíce velkými dalekohledy nevysvětlí záhady přírody měsíčné, potřebí k tomu přidružiti všechny pomůcky, jež podává fysika.

5. Posavadní pozorování toho druhu, výpravou naší potvrzená, poskytují přece již poučení důležité, a zdá se podle nich, že hmoty skládající povrch měsíce nejsou celkem rozdílné od skalní hmoty pozemské.

6. Naproti tomu nelze na měsíci posavadním pozorováním poznati přítomnost ani vzduchu ani vody, leda snad zmrzlé, a obrysy měsíčných hor jsou tak ostré a zachované, jakoby tam od věků v nejřidším vzduchu strměly. Geologický vývin měsíce musil tedy zcela jiný býti nežli na zemi.

Všechny odstavce této resoluce byly jednohlasně přijaty a sepsání jich k první resoluci, že totiž ústrojných tvorů na viditelném povrchu měsíce není, připojeno.

V době, kde cestovatelé naši tímto vědeckým rozjímáním se bavili, blížila se koule rovníku měsíce, vzdalujíc se při tom neustále od měsíce. Pod 40. stupněm jižní šířky minula kruhovou horu Willem ve vzdálenosti 100 mil. Pak, zanechajíc horu Pilatus na pravo, pohybovala se nad jižní částí dešťového moře, jehož severní část již dříve byla přeletěla. Četné kruhové doliny objevily se ve směsici vyvýšeností v odlesku odraženého světla zářících: jako Bouillaud, Purbach v podobě skoro čtyrstranné se středním kráterem, pak hora Arzachel, skvící se leskem nápadným.

Konečně, když koule pořád víc a více se vzdalovala, počínaly zřetelné před tím obrysy hor spolu splývati, jednotlivé hory nebylo již lze určitě od sebe rozeznati a po celém divuplném divadlu, jež hornatý povrch měsíce cestovatelům poskytoval, nezůstalo nic, než živá, hluboko do paměti vtištěná upomínka.