Cesta kolem měsíce/Kapitola dvaadvacátá

Cesta kolem měsíce Jules Verne
Kapitola jedenadvacátá	Kapitola dvaadvacátá. Návrat.

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola dvaadvacátá. Návrat.
Autor:	Jules Verne
Zdroj:	Cesta kolem měsíce. Praha: nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1870. s. 227–232. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	P. R.
Licence překlad:	PD old 140

Bylo již zpočátku vytknuto, jak velké a všeobecné účastenství provázelo naše tři cestovatele při jejich výpravě, a dle toho můžeme si nyní představiti, jaký povyk a jaké nadšení v starém a novém světě zbudil jejich návrat. Milliony diváků, kteří pokrývali poloostrov Floridu při nastoupení cesty, hrnuly se nyní k místům, kudy se ubírali vznešení cestovatelé nazpět k svému domovu. Zástupy cizinců spěchaly ze všech končin světových k břehům americkým jedině k tomu účelu, aby spatřiti a pozdraviti mohli slavný trojlist: Barbikana, Nikola a Ardana.

Uvítání a oslava odvážných přírodoskumců byla na rovni s ohromností jejich podniku; byliť v skutku tito lidští tvorové, kteří ponejprve opustili zeměkouli a se vzdálených prostor meziplanetarních opět šťastně se navrátili, přijati jako prorok Eliáš, navracující se s nebeských výšin na zem. Viděti je při vystoupení od země a uvítati je při návratu, toť bylo přání, jež každý pronesl, kdo o této neslýchané výpravě slyšel.

Druhá část tohoto přání byla následkem jednohlasnosti všech států severoamerických vyplněna slavným spůsobem.

Barbikan, Ardan a Nikol jakož i vyslanci dělového klubu vrátili se bez prodlení do města Baltimore, sídla to klubu, a byli přijati s nadšením, jež se vypsati nedá. Zápisky presidenta Barbikana byly vedeny po celé cestě v takovém pořádku, že mohly ihned býti uveřejněny. Noviny „New-York Herald“ koupily rukopis za cenu posud neznámou, kteráž však jak se pravilo, přesahovala úžasně všechny honoráry, které kdy za novinářské články vyplaceny byly. Náklad ten byl však velkolepě uhražen. Po ten čas, v němž jmenované noviny denník presidentův uveřejňovaly, vzrostl počet denně vyprodaných exemplářů oněch novin na pět millionů čísel. Tři dni po návratu cestovatelů byly již všechny podrobnosti divuplné cesty jejich všude známy; nezbylo již nic než vřelé přání, spatřiti hrdiny této nadlidské výpravy.

Výsledky podniku od Barbikana a jeho přátel provedeného poskytly nyní měřítko k posuzování všelijakých theorií o poměrech zemského průvodce. Skoumatelé tito viděli vlastníma očima vše a mnohem více, co před nimi jen největšími dalekohledy se pozorovalo, a to v okolnostech takových, v jakých se před nimi žádný smrtelník nenacházel. Nyní se teprva mohlo říci, které domněnky o povaze, o původu a obyvatelích měsíce blíží se k pravdě, a které se musí zavrhnouti; minulost jeho, přítomnost a budoucnost jevily se teď určité, neboť byly zbaveny předešlého tajemného rouška.

Což mohlo se namítati svědomitým pozorovatelům, kteří se přiblížili až na 1000 sáhů k vrcholům, znamenité hory Tycho? Jak zajímavé musily býti zprávy pocházející od mužů, jejichž zrak nedávno do kruhové propasti hory Plato se pohřížel? Jak se zbuditi musila zvědavost při popisování strany měsíčné, již nižádné lidské oko před tím nespatřilo? Jim jediným, těm smělým a důmyslným skoumatelům příslušelo teď právo, ustanoviti hranice, až ku kterým lidské vědomosti v měsíci sahají, oni jediní mohli rozhodnouti otázky od dávna záhadné, co jest měsíc, z čeho se skládá, zda-li kdo na něm bydlí? A všeobecné platnosti nabyl tedy určitý výrok jejich:

Na měsíci není teď živého tvora!

Dělový klub uzavřel k oslavě svých nejznamenitějších členů vystrojiti hostinu, avšak hostinu, která by hodná byla jak znamenitých oslavenců, tak i národa amerického, a zároveň takovou, aby všickni obyvatelé Spojených států v ní mohli míti účastenství.

Všechny hlavní stanice železnic severoamerických byly spojeny pro slavnostní rychlovlak. Všechna nádraží byla ozdobena věnci a korouhvemi a všude v hlavních stanicích byly připraveny nepřehledné řady stolů pro hodování hostů. Bylyť vypočítány hodiny, kdy rychlovlak k té které stanici přirazí; pak se rozeslaly telegramy a okolní lid se na stanici vyzval, aby bral podílu v uvítací hostině.

Milliony lidí mohlo tím spůsobem v hostině ku cti Barbikana, Nikola a Ardana vystrojené se súčastniti.

Po čtyři dny, od 5. až do 9. ledna, byly obyčejné jízdy po všech železnicích severoamerických vyzdviženy, a dráhy zůstaly svobodny jen pro ony oslavené muže.

Jediný mohutný parovůz znamenité rychlosti s připojeným salónovým vozem směl po tyto čtyři dny po železnicích se projížděti.

Na parovozu stál jen strojmistr s topičem, a ze zvláštního čestného vyznamenání také Maston, sekretář dělového klubu.

Salónový vůz byl k výhradnímu upotřebení vykázán presidentovi Barbikanu, kapitánu Nikolu a Michalu Ardanovi.

Stroj zahvízdnul a při nesmírném jásotu nepřehledného množství lidu vyjel vlak z nádraží Baltimorského. Letěl rychlostí 14 mil za hodinu. Však což byla tato rychlost u porovnání s rychlostí koule, v níž před nedávném hrdinové naši cestu kolem měsíce vykonali?

Tak spěchali od města k městu, od hostiny k hostině, všude uvítáni nekonečnými řadami stolujících hostů, vynášejících přípitky hromovým: urá! pronikavým hip! hip! a jinými výrazy radostné spokojenosti amerikánské. Prolítli takto východní část americké Unie napříč přes Pennsalvanii, Konektikut, Massachusetts, Vermont, Maine a Nový Brunsvyk; projeli severní a západní část přes státy New-York, Ohio, Michigan a Wisconsin; obrátili se pak k jihu přes Illinois, Missouri, Arkansas, Texas a Louisianu; navštívili jihovýchod přes Alabamu a Floridu, a vrátili se přes Georgii a obě Karoliny; na to poctili střední státy jedouce přes Tenesee, Kentucky, Virginii, Indianu, až konečně přes Washington se vrátili do Baltimore. Za čtyřdenní jízdy této, toť mohli směle tvrditi, uvítali se s celým občanstvem severoamerikánských států, jako by bylo rozděleno v jedné ohromné síni při hodových tabulích a jako by od jedné tabule ke druhé byli si šli připíjeti na zdraví s dobrými přáteli.

Oslava, již národ vědeckým hrdinům připravil, byla tudíž přiměřena ohromnému podniku, jejž potomstvo zajisté počítati bude mezi podniky polobohů.

Nuže, bude-li pak tento podnik, jakýmž podobným letopisy ani starých ani nových věků honositi se nemohou, bude-li pak také míti nějakého praktického výsledku? Bude-li možno, zříditi přímé spojení zeměkoule s měsícem? Nebo zařídí-li se nějaká plavba étherovým oceanem meziplanetárním, aby se mohlo cestovati od planety k planetě, od Jupitra k Merkuru, a později snad i od hvězdy k hvězdě, od Vegy k Siriu?

Na tyto otázky nebylo by ovšem možno odpověděti, kdyby samo hrdinné a genialní plemeno severoamerické o nich nebylo přemýšlelo, a kdyby bylo lhostejné zůstalo při velkolepých pokusech presidenta Barbikana.

Však Amerika učinila úlohy Barbikanem vytknuté úlohami svými.

Nedlouho po slavných uvítacích hodech nemluvilo se po celé Americe o ničem, než o založení společnosti se základním kapitálem sto millionů dolarů, rozdělených ve sto tisíc akcií po tisíci dolarech, již veškeré noviny pod názvem „Národní společnost k dopravě mezihvězdní“ oznamovaly.

Presidentem té společnosti byl, jak každý beztoho se dovtípí, Barbikan; vicepresidentem kapitán Nikol; sekretářem při administraci Maston, a ředitelem výprav Michal Ardan.

A ješto pravý Američan nic nepodnikne bez kupecké opatrnosti, byli již i pro případ že by společnost v bankrot upadla, jmenováni Harry Trolop a Francis Dayton soudními zástupci, aby zájmy její zastupovali.