Cesta do Itálie/Vídeňské Nové Město (Wienerisch Neustadt)

Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák
Traiskirchen	Vídeňské Nové Město (Wienerisch Neustadt)	Neukirch a Schottwien

Údaje o textu
Titulek:	Cesta do Itálie
Podtitulek:	Vídeňské Nové Město (Wienerisch Neustadt)
Autor:	Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj:	[ citanka.cz] Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1820 - 1822
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Vídeňské Nové Město

Rovnější vždy a otevřenější položení od Traiskirchenu se šíří a rovinu tu šedivící hory v dálce teprv omezují. Pastvina se tu rozvinuje daleká; jest však prázdná a unavuje pohled; kteroužto řídce setou, bezkrásnou travkou přirozenost skrovně odila; ba ani chudička zde nepučí: skřivan přes oholiny tyto k pšenišťatům, zelenajícím se v dálce, zaletuje. Půda vpravo, jenž se až po hory táhne, pouhou písčinou někdejšího jezera býti se zdá. Léta 1763 a 1764 rovin těch kamenitých vzdělání slavná Terezie předsevzala, a tím povstala veselá dědina Theresienfeld, kterou do Nového Města se jede, a později zasetí lesíků, oko nyní těšících a holou rovinu rozmile pozdvihujících, počátek vzalo.

Když se dědina vystavěla, tyrolští hospodářové se do Theresienfeldu zaslali, kdež domek s 64 korci výsevku, s dobytkem a nářadím polním darem obdrželi; ba i k povzbuzení pilnosti od milostivé císařovny po desíti zlatých měsíčně skrze tři léta dostávali; ale k tomu všemu darované domky v krátkém čase jeden po druhém opuštějíce, do své vlasti se vraceli. Císařovna nato roku 1777 opuštěná ta stavení vysloužilým důstojníkům vykázala a ode všech daní na patnácte let osvobodila. Svobodu tu císař Jozef po vyšlém čase dále na patnácte let prodloužil. Když pak i posléz František nadarmo o vzdělání těchto pustin se přičinil, Theresienfeld jednomu zemanu, kterému i podfvání hodná zahrada Pěknov (Schönau) blíž poštovského domu Ginseldorfu náleží, darem připadl. Mimo všeho přičinění tedy pilnýcr rolníků a mimo vší pomoci dobrotivých knížat daleká ta pustina docela užitečnou učinit se nemohla; i podnes až k Novému Městu písčiny její se táhnou: Vídeňské Nové Město na potocích Fissa a Kehrbachu, kteří do sebe tekou, leží. Město dočtyrhrana stavené, starými zdmi, věžemi a příkopy obehnané, mezi bažinami stojí; asi pět set domů s pěti neb šesti tisíci obyvateli obsahuje a k jeho okrasám loubí čtverrohé na náměstí, střelnice a mlejn na řece Leitě náleží.

Divadlu zdejšímu málokde v tak malém městě rovné nalezneme a kafírna k té nejpěknější ve Vídni se přirovnati může; v hlavním městě rakouského císařství ani jedinou jsem nenalezl, kde by se příhodně poseděti mohlo; bez výminky jsou černé, dýmnaté, skrovné, bezsvětlé a nezdravé díry, více vězením nežli obveselujícím místům podobné.

Patrný obchod, dílny výnosné, role a zahrady, vinice, neustále sem a tam běžící pošta, jenž cizozemce přiváží a odváží, městu veselosti dodává.

Nové Město léta 1192 k obraně Rakous a Štyrska proti válečným vpádům Uhrů vystavěno bylo a teprv po příměří, které roku 1253 mezi Bélou Uherským a Otokarem, králem českým, se uzavřelo, navždy k Rakousům pod Enží připadlo; předtím však k Štyrsku náleželo. Obyvatelé zdejší již za starodávna svým knížatům mnohonásobné důkazy věrnosti dali, zvláště Fridrichovi, proti němuž zákoníci vše popuditi se přičinili a jemuž v celé zemi toliko Nové Město a hrady Starhemberg a Mödling věrny ostaly.

Před Novou branou počíná kanál, jenž až k Vídni běží. Léta 1797 pod správou cís. král. plukovníka^[1] od stavitelů pevností, Maillarda, byl založen a dvorní rada Schemmerl ho skončil. Před nadřečenou branou jest přístav zřízen, v kterémž se do lodí uhlí, vápno, dříví, železo, špíže a všeliké do dílen potřebné věci nakládají a do Vídně zasílají, kdež před Invalidským domem zastavují a skládají; prázdné pak s jinými potřebami zpět do Nového Mlěsta se vracejí.

Zdejší vojenský ustav pro mládež jest zajisté navštívení hoden. Zřízení vnitřní jest rovně tak výborné jako určení jeho. Mnohého švárného, pěkně rostlého mladíka jsem zde spatřil; což v každé akademii nenalezáme; neb, jak se ví, většírn dílem vychovanci v takových domích shrbení, bledostí a ospalostí příchozího straší. Zde se přes 400 chlapců (kteří buď synové důstojníků,^[2] buď strávníci jsou) pod správou arciknfžete Jana vychovává. Po dokonaném cviku všickni buď za praporečníky k pěchotě, nebo jako podporučníci k jezdcům vycházejí a od císaře oděvem a všemi potřebnostmi, kteréž důstojníku přináležejí, při východu z akademie se zaopatřují. Samí Fridrichové a Eugenové odtud nevycházejí, poněvadž takové sotva půltisícoletí nám rodí; nicméně zpráva, jenž denně vždy slavněji o tomto se rozhlašuje ustavu, nejen vznešené zakladatelkyni nesmrtelnost přináší, nýbrž i správcům a učitelům k nemalé cti tím více slouží, čím více vychovanců v uměních a mravích vycvičených do vojska se vysílá, z kterých nejen mnohý již zlatým ozdobený pásem^[3] v armádě slouží, nýbrž i křížem a hvězdou výtečný jest. Jaký prospěch si potomci slíbiti mohou, jestli ustav tento vždy v zdokonalení postupovati bude, a jaký užitek vojsku, kdyby se i větší pozornost na ustavy vychovanců sprostých vojáků u pěchoty obrátit mohla!^[4]

Obyvatelé novoměstští nejhlavnější obchod s vínem uherským, zvlášť ostřehomským, vedou.

---

1. Plukovník — správce pluku čili regimentu, colonel, Oberste, odtud podplukovník (lieutenant-colonel, Oberstlieutenant).
2. Důstojník — každý ve vojště představený, od nejvyššího vůdce až do stražmistra (officier-, Offizier); následovně Unteroffizier poddůstojník, jak se strážmistr čili Feldwebel (sergent-major) a jemu poddaný Korporal (sergent) čili desátník nazývají.
   Praporečník — od praporce, jejž někdy nosívával (enseigne, Fähnrich) : jest první stupeň důstojenství vojenského.
   Podporučník jest první představený praporečníka (Unterlieutenant); odtud poručník (Oberlieutenant), tak se až podnes u Polanů nazývají.
3. Zlatým pásem v rakouském vojsku jen vůdcové (Generale) se opasují, všickni ostatní jim poddaní důstojníci hedbavných užívají.
4. Vůbec známo, že u každého pluku pěchoty ustav pro 48 chlapců sprostých branců a poddůstojníků zřízen jest, a kam se i synové jezdců, dělostřelců zasílají. Tato mládež k vycvičení se ve všech poddůstojníkovi nevyhnutelně potřebných uměních, zvlášť cviku se zbraní, určena jest; nicméně nedostatkem schopných učitelů a velitelů (Kommandant) buď více než třeba, aneb velmi málo, časem nic se neučí, následovně cíle tak vznešeného větším dílem nedosáhne.