Cesta do Itálie/Udine

Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák
Resciutta, Venzone, Ospitaletto	Udine	Codroipo a Pordenone, Conegliano, Treviso

Údaje o textu
Titulek:	Cesta do Itálie
Podtitulek:	Udine
Autor:	Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1820–1822
Licence:	PD old 70

Udine jest Friulska^[1] hlavní, znamenité, lidné, mezi řekou Tagliamentem a Lisonzem ležící město. Dům municipální jest podle starého slohu staven, totiž nesmírné velikosti, ale tím méně pohodlný. Vnitř jest veliký, prostranný sál a ještě jedna větší síně, pisárny však tak malé a nepříhodné, že sotva v nich se obrátiti možné. — Tak i palácové větším dílem staveni jsou. Jaké to domy, jaké to kamenné hromady! Příchozí myslí, že by nejméně tisíc lidí v takovém domě přebývati mohlo, ale vejda dovnitř, nalezá větším dílem jedinkou nevelkou rodinu, která, těžce a nepříhodně ostávající, ani místečka v těchto prostranných zdích nemá, aby hosta noclehem pohodlně uctíti mohla.

Z onoho starého zámku jest krásný výhled do okolních položení. — Obyvatelé zdejší nemohovití se mi zdají a nesmírný počet žebráků a ještě větší zahalečů jsem znamenal. Nevím, je-li to nedbanlivostí, neb neschopností, nechtěním, nemohovitostí, lakomstvím, šetrností, zvykem, neb čím to jest, že u vzácných rodů, u panstva, u měšťanů, kteří znamenitými v městě slouli, nevídané spoření v stravě jsem seznal a nejen v zdejším okolí, nýbrž v celé Itálii znamenal.

Žebráci, jenž od městského ouřadu s tobolkami dřevěnými na krku zaopatřeni jsou, privilegium žebrotou se živit obdržejí. Na takové tobolce chudého jména atd. mimo příčiny jeho nouze naznamenáno jest. Tito žebráci svobodníci docela na měšec cizích zvláštní právo míti myslejí, a protož také příchozí o almužnu velmi trápějí; jednomu-lis dal, na sta za tebou v procesí běží a Miserere strašné ti zpívají: v kafírně, na procházce, v kostele, v hospodě, všude jest cizí mučen, an zatím Vlach v tichosti sedí a žádný chudák o něco ho požádati se neosmělí. — Kafírna zdejší, čistá, pěkná, prostranná a lidnatá, občerstvení každé, dílem i k použití dává; posluhovači, čistě, bíle oblečení, všem, kteří rádi platí, vlídně posluhují.

Dnes odpoledne větrný mič do oblaku se pouštěl, a místo marináře kocour s ním letěl, jehož (když do povětří se vznášel) žalostné mnoukání shromážděnému lidu velký smích způsobilo: mič tak vysoko se vynesl, že brzy z očí se ztratil. Po čtvrt hodině dvě stě kroků od místa, kde vypuštěn byl, spadl, a kocour zdravý z něho vyskočiv, radostně mezi domy utíkal. Veřejných takových vyražení Italové jsou velicí milovníci. Vida takové množství divatelů, tázal jsem se onoho podnikatele, jak draze mič se mu zaplatil, i okázal mi celou kasu, v které deset dvacítníků leželo.

Mimo toho města přívětivé nebe, jeho vzdělané, daleko se rozvinující roviny, hojnost vína, ovoce a obilí krajinu tu výtečnou činí.

---

1. Friul (ital. Friuli, franc. Frioul, lat. Forum Julium), někdejší krajina půlnoční Itálie, kteréž větší díl Republice venedské, ostatek však Rakousku náležel. Roku 1797 celý Friul Rakouskému císařství, roku 1809 Franckému připadl, a kdež franc. maršál Duroc titul vévody z Friulu obdržel. Roku 1814 tato krajinka opět k Rakouskému císařství přivtělena byla. Její znamenitější města jsou Görz s 12 000 obyvateli, jenž se zvlášť vyděláváním koží a hedbávím živí, Gradiska s biskupskou stolicí, Udine, hlavní město s 16 000 obyvateli, a pevnost Palmanova, kterouž novější časové ohradili. Průtok v okolí vykopaný obchodu velice prospívá. Lisonzo (řeka) proplývá krajinu, kdež dobré víno se daří a kde mnoho hedbáví se vzdělává.