Cesta do Itálie/S. Quirico

Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák
Siena	S. Quirico	Radicofani, Acquapendente

Údaje o textu
Titulek:	Cesta do Itálie
Podtitulek:	S. Quirico
Autor:	Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj:	http://texty.citanka.cz/ Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1820 - 1822
Licence:	PD old 70

Čím dále tím více obecného lidu nábožnictví se projevuje, a vzdělanost jeho daleko národům našich krajin postupuje.

Podvodníci chytří, jenž vlastnost slabosti svých vlastenců znají, táhnou krajinami za všelikou příčinou. Ten zpívá divy mariánské, ten zázračné léky nosí, onen zažehnává duchy, čtvrtý předpovídá budoucích časů štěstí a neštěstí a každý z nich nevědomostí lidu vyzkoumanou se živí. Takový jeden podvodník pod mým oknem na stůl se postavě a léky své posvěcené vylože, sedláky, kteří právě z kostela valem domů se vraceli, zastavoval a krám svůj k prodeji podával. Při každé částce své lékárny výbornými, srdce nábožných rolníku jímajícími pohnutkami a schvalováním svého zboží prodávati uměl. „Bratří!“ vykřikl, v ruce svazek jakýsi maje. – „Bratří, bolestmi zubů trápení, pospěšte ke mně! Valte se k svému věrnému příteli, an šfastně odlehčení a pomoc ve jménu nejsvětější Trojice vám připovídá. Sem pospěšte k mému stolu a pohleďte na léky, na léky v Římě na hrobě svaté Apoleny svěcené! Kdo se žádného smrtelného hříchu nedopustil, ten ať to na bolící položí zub a ve čtyřech a dvacíti hodinách zhlazena jest bolest. Mnohý člověk, jenž čistého jest srdce, tratí tím své bolesti okamžením, kdyby i nejlitější byly, poněvadž tak v milosti boží a svaté Apoleny stojí. Komu pak po čtyřech a dvacíti hodinách bolesti zubů nepřestanou, ten ať se ze svých hříchů vyzpovídá, neb toho jistý důkaz, že se velikých nepravostí dopustil. Kdo tohoto prostředku užívati míní, zaplatí čtyry grácie.“ – Tu sedláci, jeden přes druhého, křičeli: „Mně dva papírky!“ – „Mně pět papírků!“ – „Mně čtyry!“ – „Tři pro mne!“ – a v okamžení všecko prodáno bylo. Nyní vida, že dobrý oučinek jeho výmluvnost působí, chopil se jiného papírku a hlásal: „Sem, hříšníci! Sem ve jménu sedmi bolestných ran Vykupitele a ve jménu sedmi ran Matky jeho bolestné, sem pospěšte, kteří na trest za své přestoupení oteklinou, boleninou, neduhy a vředy všelikými obtěžkáni jste! Sem ke mně chvátejte! Tuto mast položte na bolest, a není-li svědomí vaše hříchy obtěžkáno, tak jste v krátkém čase neduhů zbaveni a za takové dobrodiní jen jediný paul zaplatíte.“ V pěti minutách nebylo ani památky po masti. A tak ten plechatý starý taškář ty ubohé slamotrusy lákal, až v jeho ranci ani jedinká pilule neostala; zašněroval filec a s svými ulovenými gráciemi a pauly do hor se ubíral. Nosilť na krku železný zámek, který vždy líbal a tak jako svého talismana držel, svou jalovcovou sukovitou holí vždy kříže na papírkách tvořil, když prodané je do rukou selských podával. Pokaždé, když jakési svaté jméno vyslovil, klobouk z hlavy sňal, což vždy jedním rázem jeho posluchačové s uhozením kříže na prsou po něm opakovali. Kdo by si pomyslil v těchto časích našich, že takový podvod možný jest? A kdo by řekl, že policie, kdyby sebeospalejší byla, takovým podvodům žádné překážky nečiní ? Kdybych měl o jiných, daleko nesmyslnějších obyčejích zdejšího lidu (tak jak mně je můj hospodský, sám veliký pověrník, vypisoval) vypravovati, mnoho času daremně bych stráviti musil a čtenářům svým (ač i naši vlastenci nedávno, ale přece již jednou těch pověr zdílu se odřekli) dlouhou chvíli bych způsobil!